V lesích amerického Oregonu, daleko od civilizace, se ukrývá jedno z nejpodivuhodnějších jezer světa. Přírodní div, který láká cestovatele z celého světa.

Na počátku je sopka Mazama s vrcholem přibližně ve výšce 3700 m. Kolem roku 5677 př.n.l. hora nejprve nadzvukovou rychlostí vystřelí téměř 2 km široký sloup tefry do výšky 16 km, a pak vybuchne silou, která 42 krát předčí explozi Hory St. Helens.

Prach a pemza pokryjí 1,3 milionu km2 a na místě sopky, která se v gigantické explozi zhroutila sama do sebe, je teď hora naruby. Téměř kruhová gigantická kaldera hluboká přes 1200 metrů.

Ta se během staletí plní vodou, jak zachycuje oregonské deště a tající sníh, až se nakonec stává jezerem.

Místo zlata najdou modrý zázrak

V roce 1848 vypuká Kalifornská zlatá horečka. Mezi ty, kdo vyrazí za vidinou bohatství, jsou i Wesley Hillman a jeho šestnáctiletý syn John Wesley Hillman (1832–1915).

Štěstí jim moc nepřeje a tak se v roce 1853 rozhodnou v Oregonu najít legendární ztracený zlatý důl.

Je to právě John kdo 12. června vystoupá po západním svahu hory Mazama a stane se prvním bělochem, který oněmí úžasem při pohledu na jezero, šokující nejen svou rozlohou, ale především sytě modrou barvou.

Dnes k němu míří turisté ze všech koutů světa a všichni se shodují, že jde o mimořádný zážitek. „Při prvním pohledu jsem nechtěla věřit vlastním očím,“ vzpomíná Cheryl Strayedová (*1968) ve své knize Divočina.

Patří k nejhlubším na světě

Leží v nadmořské výšce 1883 metrů a jeho břehy, tvořící téměř dokonalý kruh, od sebe leží 10 km na delší a 8 km na kratší straně.

Jsou pestrobarevné, porostlé pokroucenými borovicemi Balfourovými a od hladiny se ke zvlněnému okraji kráteru zvedají místy až do výšky 650 metrů. Rozkládá se na ploše 53 km2 a v nejhlubším místě dosahuje hloubky 590 m.

Se svou maximální hloubkou je nejhlubším jezerem ve Spojených státech, druhým nejhlubším v Severní Americe a desátým na světě. Při měření průměrné hloubky se však rázem stává nejhlubším jezerem na západní polokouli a třetím nejhlubším jezerem na světě.

Modřejší než nebe

Ani velikost, ani dramatický původ však nejsou příčinou magického zážitku, o kterém všichni mluví. Tím je barva.

Sytá, nepopsatelně čistá ultramarínová modř, za niž jezero vděčí neuvěřitelné hloubce a čistotě vody, která tak pohlcuje všechny barvy viditelného spektra s výjimkou modré. Ne neprávem je voda jezera považována za nejčistší povrchovou vodu na Zemi.

Je tak čistá a průzračná, že tu v roce 1997 vědci naměří viditelnost až do hloubky 53 metrů! Je to dáno tím, že jezero nemá žádný přítok, který by vodu znečišťoval. Strmé břehy jsou navíc tvořeny odolnými vulkanickými horninami, které voda nerozpouští.

Od okolních toků je jezero zcela izolováno a jediným zdrojem vody jsou deště a tající sníh. Jezero si přitom udržuje poměrně stálou výšku hladiny protože množství srážek a sněhu je přibližně stejné jako únik způsobený odpařováním a podpovrchovým průsakem.

Dva ostrovy a žádné ryby

Čistou modř vodní plochy narušují pouze dva malé ostrovy. Kuželovitý vrcholek sopky zvané Ostrov čarodějů, který se před 4866 lety zvedl ze dna kaldery, sahá přibližně do výšky 200 metrů nad hladinou, a je řídce porostlý pokroucenými borovicemi.

O pár kilometrů dál je nedaleko břehu drobný ostrůvek, pozůstatek magmatické žíly, pojmenovaný příhodně Přízračná loď. Jezero nemá žádnou původní populaci ryb. Ještě před 150 lety tu nebyly vůbec žádné.

První se tu objeví až v roce 1888. To když William Steel koupí 600 mladých pstruhů a pokusí se je do jezera vysadit. Lidé to zkouší i později, udrží se však pouze některé druhy.

Stařec z jezera

A ještě jednou unikátní kuriozitou se může jezero pochlubit. V jeho vodách už více než 100 let pluje ve vzpřímené poloze kmen velkého stromu.

Stařec z jezera, jak se mu říká, je dnes sice už jen pahýlem, ale před 100 lety byl vzrostlým, téměř desetimetrovým kmenem, který se pohupoval ve vlnách vzpřímeně, jako by pro něj neplatily přírodní zákony.

Toulá se jezerem a dokáže urazit za den i dva kilometry. Když v roce 1930 vědci začnou studovat jeho rychlost a trasy, zjistí, že během tří měsíců urazil 97 km.

Text: Pavel Beneš