Když vyjedeme po silnici č. 67 z Českého Těšína podél hraniční řeky Olše na sever, ujedeme přibližně pat kilometrů a odbočíme doleva, ocitneme se na místě, kde v 8. století stávalo slovanské hradiště. Přesněji řečeno stojí tam i dnes.
U dnešní Chotěbuzi žili lidé už v době bronzové, o pár set let později je vystřídali Slované, kteří si tu postavili opevněné hradisko. Místo si vybrali prozíravě.
Nejen že bylo obtížně přístupné a dalo se tedy lépe bránit, ale současně leželo na dosah frekventovaných obchodních stezek. I tak skvělé sídlo ale jednou doslouží, a jeho obyvatelé se na počátku 11. století přestěhovali o pár kilometrů na východ.
V Chotěbuzi bylo najednou opět pusto jako kdysi. O zdejším osídlení tak víme především z četných archeologických nálezů prováděných především v předválečném i poválečném období.
Zdejší lokalita oficiálně označovaná jako výšinné opevněné raně středověké hradisko Chotěbuz-Podobora se postupně stalo jedním z nejlépe prozkoumaných a zdokumentovaných míst dávného osídlení na územní republiky.
Pro koho byla určena pouta?
Archeologických nálezů, kterými se tohle nevšední místo může pochlubit, je docela dost.
Patří k nim třeba železné náramky z doby halštatské z doby kolem roku 550 před naším letopočtem, které skvěle ilustrují použití železa k výrobě šperků v době, kdy právě železo ještě vůbec nebylo běžným materiálem.
Jiný způsob využití železa dokumentuje zachované pouto, o kterém se odborníci dodnes přou, zda sloužilo k uvazování dobytka, nebo je dokladem obchodu s otroky.
Díky podoborskému nalezišti také máme o trochu lepší představu o tom, jak tehdejší lidé – zejména ti vysoce postavení – využívali koně. Nalezené součásti jezdecké výbavy zahrnují ostruhu, která se připevňovala k botě, železné udidlo a také masivní třmen.
Jak se bydlí v polozemnici
Tohle všechno si můžeme klidně nastudovat ještě předtím, než se do Podobory vydáme. Pak ale vystoupíme z auta, poodejdeme kousek z parkoviště a najednou se před námi otevře přesně takové hradiště, které tu před tisíci lety stálo.
Mnohé cenné nálezy a stoupající význam zdejší archeologické lokality přivedly odborníky k myšlence vybudovat zde repliku původního osídlení. Vždyť jak lépe předat suché vědecké poznatky lidem než nejnázornější možnou formou?
A tak v průběhu roku 2001 začaly na místě slovanského hradiska vyrůstat základy dnešního Archeoparku.
Jeho autoři začali s čelní hradbou s věžovitou vstupní bránou, vzápětí přidali most, který tu spojoval první předhradí a takzvanou akropoli, hlavní část sídla s dřevěnými stavbami, které nesou i tak málo známé názvy jako zemnice či polozemnice, Na prohlídku se ovšem musíme vydat s průvodcem, protože tu stále ještě probíhají archeologické práce.
Na hradišti se žije i v zimě
Ve vstupní budově jsou k vidění přírodovědné a archeologické expozice, veřejnosti tu slouží multifunkční sál a je tu třeba i keramická dílna s pecí a hrnčířským kruhem pro děti.
Odtud je možné vstoupit do akropole po několik desítek metrů dlouhé lávce v korunách stromů.
Lávka možná vypadá jako cesta pro odvážné, ale ve skutečnosti ji ocení i maminky s kočárky nebo handicapovaní návštěvníci, pro které by jinak přístup do hradiště byl mnohem složitější. V cestě by jim totiž stálo 102 příkrých schodů.
Teprve pět let stará nová vstupní budova také umožňuje ponechat Archeopark v provozu i v zimních měsících, kdy procházky po hradišti nejsou možné. Pro návštěvníky jsou v té době připraveny alespoň didaktické filmy, přednášky nebo programy pro děti.
Foto: Archeopark Chotěbuz
