Všichni známe legendu, podle níž v útrobách posvátné hory Blaník spí neporazitelné vojsko svatého Václava, které svému národu přispěchá na pomoc v nejtěžších chvílích.

Pověst se zrodila pravděpodobně někdy v průběhu 15. století a nás určitě uklidňuje, že vojsko dosud nevyjelo, takže ještě není nejhůř. A tak se můžeme v poklidu vydat na výšlap na vrchol této pověstmi tak opředené hory.

Ti, kdo se v kraji zvaném Podblanicko pouhých šedesát kilometrů jihovýchodně od Prahy vyznají, dobře vědí, že Blaníky jsou vlastně dva.

Kromě toho, o kterém vypráví pověst, tedy Velkého Blaníku vysokého 638 metrů nad mořem, je jen o kousek vedle také Malý Blaník, který vůbec není tak malý, jak by jméno napovídalo. Měří jen o pár desítek metrů méně, přesně 580 metrů.

Malý Blaník rozhodně nezůstával ve stínu svého o kousek většího souseda. Už v polovině 16. století sem mířily davy v rámci poutí ke kapli svaté Máří Magdalény. Stávala tu kaple z roku 1782, z níž se do dnešních časů dochovaly pouze ruiny.

Keltové se dobýt nenechají

Pokud se rozhodneme vystoupit na Blaník, můžeme si klidně říci, že jen opakujeme to, co dělali naši dávní předkové už před více než dvěma tisíci lety.

Archeologové totiž na samém vrcholu Blaníku objevili stopy keltského osídlení z doby až 440 let před naším letopočtem. Strážní hradiště bylo obklopeno hradbou z balvanů, konstrukce uvnitř byly ale dřevěné.

Hradiště podle všeho bylo jen nevelké, archeologové předpokládají, že zaujímalo prostor o rozloze 125 x 175 metrů, ale jeho obyvatelé si dali na opevnění záležet – vždyť do dnešních časů můžeme odhalit náznaky původního příkopu, obepínajícího hradby.

Rozhled z husitské hlásky

Svatováclavská tradice se začala více připomínat během národního obrození v 19. století. V roce 1851 se uskutečnila první pouť na Blaník, z této tajemné hory pochází také jeden ze základních kamenů Národního divadla.

Turisté ale nejvíce ocení rozhlednu, která je oslavou krásného Podblanicka.

Původní dvacet metrů vysoká věž z konce 19. století je dávno zapomenuta, ostatně podlehla zubu času už v roce 1936, ta dnešní třicetimetrová pak vznikla za druhé světové války a v té době bylo určitě příjemné po povzbuzení národního sebevědomí, že dostala tvar husitské hlásky.

Klub českých turistů ji budoval tři roky a vybral opravdu vynikající místo, protože z ní můžeme dohlédnout nejen na nedaleké město Vlašim, ale při příznivém počasí až na Šumavu, do Prahy nebo na vysílač Cukrák.

Vycházka s rytířem

Vydat se vzhůru na Blaník je nejlepší od Louňovic. Parkoviště najdeme na silnici z Louňovic do Načeradce, a odtud už tu na vrchol je pouhý kilometr. Můžeme se ale také projít po delší, čtyřkilometrové trase po linii naučné stezky S rytířem na Blaník.

Ta nabízí 14 zastavení. Musíme ovšem počítat s tím, že pokud ji budeme chtít projít celou, nepřivede nás zpátky na parkoviště, ale k obci Kondrac, a k výchozímu bodu se tak budeme muset vrátit buď opět přes vrchol, nebo okružní cestou po obvodu hory.

Zato se můžeme zastavit v Domě přírody s geologickou expozicí hornin zdejšího kraje. Vznikl v roce 2015 a kromě přírodnin samozřejmě nezapomene ani na rytířskou legendu.

Přidejte se k Václavovu průvodu!

Svatováclavská tradice je díky legendě o Blanických rytířích ve zdejším kraji obzvlášť silná. Důkazem jsou i Svatováclavské slavnosti, které se každoročně konají na různých místech Podblanicka.

V Louňovicích pod Blaníkem se v sobotu 23. září koná slavný průvod vedený samotným svatým Václavem na koni, v obci je pak na náměstí na nádvoří zámku i v zámecké zahradě připraven kulturní program, stánky, pouťové atrakce.

Vyzkoušet můžeme ale třeba i Svatováclavské slavnosti v nedalekých Voticích 28. září. I tady prochází městem svatováclavská družina, u kostela sv. Václava čekají pouťové atrakce, u kláštera sv. Františka z Assisi se chystá divadlo pro děti.

A po celý den můžeme navštívit nejen klášterní expozice, ale také Václavku – vyhlídkovou kostelní věž.