Pro každého Čecha je Sněžka samozřejmou součástí jeho vlasti. Učí se o ní od dětství ve škole jako o naší nejvyšší hoře, umí ji zhruba zaměřit i na slepé mapě a nejspíš její vrchol alespoň jednou i sám navštívil. Víme ale o Sněžce opravdu všechno?

Možná málokoho napadne, že Sněžka vlastně nebyla vždycky Sněžkou.

Český spisovatel Přibík Pulkava z Radenína na konci 14. století sice celé dnešní Krkonoše pojmenoval Sněžné hory, ale v dobách, kdy se v téhle oblasti zpravidla mluvívalo víc německy než česky, se ujal spíš název v němčině.

O ten se postaral německý učenec Georg Bauer, kterého historie zná spíše pod polatinštěným jménem Georgius Agricola. V roce 1546 Krkonoše nazval Riesengebirge, tedy Obří hory, a nejvyšší horu pak Schneekope.

Z toho si pak Češi vyrobili Pahrbek Sněžný, Sněhovku, Sněžovku a nakonec někdy na počátku 19. století konečně Sněžku.

Nebezpečná cesta za bohatstvím

Až se zase někdy vydáme na výšlap na Sněžku, možná budeme uvažovat o tom, kdy v historii vlastně někdo poprvé dostal ten nápad podívat se na okolí z jejího vrcholu.

Historie zaznamenala první doložený výstup v roce 1456, kdy se do zdejších hor vypravil jistý benátský kupec. Byl to obchodník každým coulem, protože i za cenu velkého nepohodlí odvážně v jinak pustých horách pátral po drahokamech.

Výstup na Sněžku později popisoval jako obzvláštní nebezpečenství, které je možné podstoupit pouze za příznivého počasí, a ještě nejlépe v doprovodu dvou až tří zkušených průvodců.

Vrcholový výjezd na jedničku

Dnes by nás ochránci přírody pěkně hnali, ale v minulosti se motorističtí nadšenci pokoušeli dosáhnout vrcholu Sněžky i autem.

Jako první to zvládl v roce 1932 konstruktér Josef Bašek s malým autíčkem Aero 1000. Předběhl tak o tři roky své dva následovníky Břetislava Jana Procházku a Mojmíra Urbánka, kteří pokořili vrchol ve Škodě Popular.

Ti ovšem museli najít jinou cestu než Bašek, protože mezitím němečtí celníci začali být až příliš pečliví a auto prostě přes tehdy ještě německé území nepustili.

Ostatně stejně tvrdili, že cesta nemá smysl, protože oni sami to nezvládnou ani se svým terénním vozem. Dva Češi si tak našli jinou cestu a na jedničku nakonec Sněžku opravdu dobyli.

Kolik vlastně měří Sněžka?

Při vzpomínání na školní léta a výuku o Sněžce bychom si v paměti měli opravit i hodnotu její nadmořské výšky. Vždycky jsme se učili, že měří 1602 metry, v roce 2014 ale zeměměřiči dospěli k novému, přesnějšímu údaji. Ten tedy zní 1603,296 metru nad mořem.

Radost nám může maličko kalit skutečnost, že tento bod se nachází už na polském území a Sněžka v Čechách je o deset centimetrů nižší. Co by za moderní metody měření dali vědci z dob dávno minulých!

V polovině 16. století slezský učenec Kryštof Schilling naměřil 5 880 metrů, čímž by Sněžka o více než kilometr překonala i Mont Blanc, o pár let později ho opravil jeho kolega Jiřík z Řásně, který dospěl k už přijatelnějšímu číslu 2 035 metrů nad mořem.

Slavnost v den svatého Vavřince

Vrchol Sněžky je pro špičku hory poněkud netypický. Skalnaté prostranství má rozlohu kolem 120 000 m2 a prochází jím česko-polská hranice. Už před staletími ale vrchol lákal obyvatele, aby na něm zanechali svou stopu v podobě nějaké stavby.

V polovině 17. století se tu na polské straně začala stavět kaple sv. Vavřince. Trvalo hodně dlouho, než se v ní mohla konat první bohoslužba, a nebylo to pouze tím, že dopravovat stavební materiál na vrchol bylo obtížné.

O vlastnictví vrcholu tenkrát totiž probíhaly spory mezi majiteli okolních panství. Pro vybudování dostatečně pevných základů bylo pak třeba prokopat se 4,5 metru silnou vrstvou zvětralin až na pevný skalní podklad.

Vlastní stavba trvala 16 let a kaple byla slavnostně vysvěcena na den svatého Vavřince 10. srpna 1681. Dodnes je nejvýše položenou barokní památkou na území Polska.

Stavitelé kapli vtiskli rotundový vzhled o průměru 7 metrů a s výškou 14 metrů, ke kopuli ještě přiléhá obdélníková předsíň. Dřevěné opláštění zvenčí nás nesmí mýlit, kaple je opravdu z poctivého kamene.

Vnitřní vybavení není nijak bohaté, za povšimnutí stojí především oltář s postavami Matky Boží, svatého Vavřince a svatého Vojtěcha, na klenutí kopule se ovšem dochovaly malby z konce 19. století.

Smutný osud České boudy

Na vrcholku Sněžky vznikaly ale i další stavby. Už v roce 1850 se začala stavět Slezská, později Polská bouda, v níž po přestavbě, která dala objektu charakteristický vzhled připomínající propojené létající talíře, našla místo i meteorologická stanice.

V minulosti se v ní konala i řada výstav a dokonce byla místem setkání různých představitelů Polska a České republiky. A když Polská bouda, tak přece i Česká.

Ta vznikla v roce 1868 a zakrátko došlo na Sněžce ke zvláštní situaci, když objekt koupil majitel Slezské boudy, takže obě stavby na vrcholu měly stejného majitele nehledě na to, že každá stála na jiné straně hranic.

Česká bouda sloužila turistům až do roku 1990, kdy se ukázalo, že její technický stav je mírně řešeno nevyhovující, mimo jiné kvůli napadení dřevomorkou.

K technicky i finančně náročné rekonstrukci se však nikdo neměl, stavba se návštěvníkům rozpadala před očima a na podzim 2004 musela být stržena.

Ani taková akce ale nebyla právě jednoduchá – zbytky její konstrukce se musely složitě odvážet lanovkou nebo vrtulníkem.

Nejvyšší PSČ v republice

Místo po České boudě osiřelo, ale ne nadlouho. Od roku 2007 tu na jejích základech stojí budova České poštovny, dnes nejvýše umístěná stavba na území České republiky. Architekti tehdy vytvořili devět návrhů, které pojmenovali ženskými jmény.

Který vyhrál, můžeme snadno zjistit – České poštovně se totiž od té doby stále říká Anežka. Můžeme v ní jako na jiné poště využít listovních služeb, třeba odeslat pohlednici, je tu i občerstvení a unikátní vyhlídková terasa na střeše.

Že Česká poštovna není jen do počtu, o tom svědčí i to, že má přiděleno vlastní PSČ 542 91. Stavba České poštovny potěšila všechny, kdo toužili třeba poslat pozdrav z nejvyššího místa v republice.

Dlouho jim takové přání plnila původní poštovna – roubená chata z poloviny 19. století, dříve sídlo rakouské c. k. telegrafní stanice.

Tu už dnes na Sněžce neuvidíme, ale spatřit ji můžeme u kempu u Javorové skály u Monínce poblíž města Sedlec-Prčice, kam ji přemístil nový majitel. Jako poštovna s občerstvením tak slouží dál.

Na cestující už za jízdy nefouká

A ještě jedna stavba se na vrchol Sněžky vešla. Je to stanice lanové dráhy. Dvojsedačková lanovka na nejvyšší českou horu byla zprovozněna už v roce 1949. Podle projektu měla mít životnost sedmnáct let.

nakonec sloužila s menšími přestávkami téměř 60 let, čímž se stala nejstarší visutou lanovkou u nás.

Kdosi spočítal, že za tu dobu dopravila na vrchol téměř deset milionů cestujících a v dolní stanici v Peci pod Sněžkou se zejména v 70. letech minulého století tvořily i několikahodinové fronty. Dnes už má zdejší lanovka ale mnohem modernější podobu.

Z Pece pod Sněžkou tak vyjíždí od roku 2013 kabinka pro čtyři osoby, která zvládne dopravit na vrchol až 250 návštěvníků za hodinu. Má mezistanici na Růžové hoře, na které se už nemusí přestupovat jako dřív, a slouží kromě přepravy turistů i k zásobování.

Kterou trasou se vydat po svých?

Pořádný turista samozřejmě lanovku se zdviženým nosem mine a na Sněžku vyšplhá vlastními silami. K dispozici má několik tras.

Může vyrazit z Velké Úpy a kopírovat tak starou nosičskou trasu sloužící k dopravování zásob a stavebního materiálu, z Pece pod Sněžkou se může vydat vzhůru a projít malebným Obřím dolem, což ovšem v zimě kvůli lavinovému nebezpečí nejde, nebo se výchozím místem může stát Špindlerův Mlýn směrem k Luční boudě.

Hojně využívaná je také turistická magistrála zvaná Cesta česko-polského přátelství fungující už 60 let. A z Polska mohou turisté vyrazit po trase z Karpacze nebo z Wilcza Poreba