Hořice v Podkrkonoší představí od června do října tohoto roku přehlídku U_mění Hořice. Výstava současného výtvarného umění ve veřejném prostoru nabídne obyvatelům i návštěvníkům města bezprostřední kontakt s aktuálními uměleckými formami v exteriéru Hořic.

Pět výtvarníků, kteří zároveň působí jako pedagogové uměleckých oborů na Střední uměleckoprůmyslové škole sochařské a kamenické, vytvořilo jedinečná díla přímo pro konkrétní místa.

Michaela Jezberová, Martina Hozová, Bronislaw Fiutowski, Ladislav Jezbera a Jan Pospíšil proměňují svými dočasnými uměleckými intervencemi ustálenou podobu tradičních hořických lokalit.

V rámci vernisáže, která přehlídku ve čtvrtek 24. června v 17 hodin na náměstí Jiřího z Poděbrad zahájí, přednese performer Petr Váša fyzické básně vytvořené na motivy vystavených děl.

V době konání exteriérové výstavy proběhnou také komentované prohlídky za účasti autorů.

„Snaha navázat na fenomén symposií a zároveň dostát aktuálním požadavkům na prezentaci současného umění ve veřejném prostoru daly podnět k projektu dočasných exteriérových instalací z kategorie site-specific art,“ uvádí kurátorka výstavy Jana Cermanová.

„Projekt U_mění Hořice je založen na koncentraci kvalitního výtvarného potenciálu umělců-pedagogů SUPŠSK a jejich osobní vazbě k městu,“ dodává kurátorka přehlídky.

S odkazem na dlouhou kamenosochařskou tradici byly Hořice v Podkrkonoší po staletí považovány za jedno z přirozených uměleckých center regionu. V 60. letech 20. století navíc dokázaly využít potenciálu nové umělecké disciplíny v podobě sochařského symposia.

Pracovní setkání sochařů pod širým nebem tu s vynucenou politickou přestávkou probíhají již více než padesát let a dala vzniknout dvěma unikátním sochařským parkům.

Veřejný prostor představuje místo proměnných kvalit a živé sociální interakce, v němž se umělecké dílo stává významnou součástí vizuálních i společenských vztahů.

Kvalitní výtvarné práce citlivě umístěné v exteriéru města mají ambice oslovit nejširší veřejnost, jíž po dlouhé kulturní odmlce nabízejí nenucenou výtvarnou satisfakci.

Výstava provede návštěvníky pomyslným okruhem, jehož symbolický začátek i konec je svázán s Galerií plastik, situované v charismatickém prostředí exteriérového Sochařského parku U Sv.

Gotharda./ Sochař Ladislav Jezbera vytvořil pro fasádu Galerie plastik minimalistickou instalaci Nic, v níž se myšlenkově a výtvarně vyrovnává s problémy vyprázdnění, ztráty identity, vyjadřuje se k metafyzickým otázkám a vizuálně transformuje termíny asociace a manipulace./ Ohradní zeď sochařské školy se stává dějištěm Alternace sochařky Martiny Hozové.

Autorka využila aktuální situace a na místa historizujících figur, jež více než století zdobí balustrádu a v současné době procházejí restaurováním, osadila stylizované sochy připomínající postavy stáčené z drátů v barevných izolačních obalech./ Jan Pospíšil je nadán osobitou absurdní poetikou a schopností vytvářet neobyčejně poutavé sochy na zcela všední náměty.

Figura koupajícího se muže je vynesena až do pomyslných oblak, kde se teprve může oddat skutečně „božskému“ relaxu, k němuž ostatně odkazuje i bezprostřední umístění v sousedství kostela Narození Panny Marie./ Prostě Židle Bronislava Fiutowského náleží námětově do kategorie zdánlivě obyčejných užitkových věcí, jejichž základní tvarosloví představuje ve společnosti kodifikovanou vizuální normu.

Jejich podoba i účel se mohou zdát banálními, zároveň však tyto předměty hrají v našich životech nezastupitelnou roli. Jejich monumentalizováním zcela přirozeně vznikají jakési moderní pomníky každodennosti.

/Malířské zaměření předurčilo podobu instalace Michaely Jezberové. Autorka se nechala inspirovat poetikou chátrající zdi, na kterou umístila velkoformátové tisky koláží sestavených z fragmentů kreseb, tvarů, ploch a struktur.

Jejich charakter rezonuje s nahodilými vizuálními skrumážemi živelně okupujícími městské periferie.

Hořické muzeum v Galerii plastik prodlužuje také výstavu Jakuba Janovského s názvem Hodinu na houpačce, a to až do 22.8., kdy proběhne finisáž, spojená s komentovanými prohlídkami. Většina děl vznikla za poslední rok pandemie.

Janovský se retrospektivně vrací do prostředí dětských her na sídlišti, kde vyrůstal. Postavy jsou ale záměrně odosobněné, bez individuálních rysů, čímž autor vybízí diváka k sebeidentifikaci.

Nadčasové téma samoty, izolace a vyčlenění z kolektivu se v soudobém kontextu stává opět aktuálním a divák může v Janovského díle spatřit nejen pohled do dětství, ale i reflexi současné doby.

Hned po ní se v galerii představí obrazy hořického rodáka Petra Maixnera – Zapomenutý portrétista doby Mánesů. A od září do října zde pak proběhne výstava Pavla Doskočila – Autorská instalace.

Toto: TZ Hořice