Dechberoucí, inspirativní a odlišné. Přesně tak bychom mohli charakterizovat jednu z perel naší planety. Japonsko láká cizince od nepaměti. Dříve platilo, že jeho taje a krásy dobudou jen ti nejodvážnější. Dnes je Země vycházejícího slunce přístupnější.
A to je dobře, protože o Japonsku se nedá jen číst. Japonsko je něco, co musíte zažít na vlastní kůži.
Osobitá kultura země vycházejícího slunce na vás dýchne na každém kroku. Není snad jiné místo, kde by se tolik protínaly tradice a zvyky s moderním způsobem života.
Prožitek jinakosti umocňuje i nespoutaná krajina Japonska – kdo by si nevzpomněl na posvátnou majestátní horu Fudži, jež se nestala symbolem země náhodou. Nehostinná pohoří se střídají s údolími, která velkoryse poskytují místo pro život japonských obyvatel.
V neposlední řadě dokreslují obraz Japonska města, jejichž rytmus tepe mnohem rychleji než kdejaká evropská metropole. Přesto v nich najdete i nespočet oáz klidu, jež vám učarují a dovolí na chviličku odpočinout mysli i unaveným nohám.
Téměř neporazitelné
Ze všech zemí asijského regionu si právě Japonsko zachovalo svou historickou ojedinělost.
Možnost vyvíjet se bez výrazných vnějších vlivů a přejímat jen to, co samo uzná za vhodné, umožnila státu skládajícího se ze čtyř hlavních ostrovů (Honšú, Kjúšú, Šikoku a Hokkaidó) a pásu malých ostrůvků poloha vůči pevninské Asii.
Od pevniny jej dělí Korejský a Cušimský průliv a k jejich překonání je třeba zdolat bezmála 170 kilometrů. Navíc obyvatelé ostrovů dokázali velmi zdatně vzdorovat čínské invazi i evropským kolonialistům v 19. století.
Uzavřenost před okolním světem byla narušena až s přicházející předzvěstí druhé světové války.
Všudypřítomné chrámy a svatyně
Japonsko si během staletí ponechalo své tradice a hodnoty, i když některým cizím vlivům svou náruč otevřelo.
Není tedy divu, že v japonské kultuře hraje prim šintoismus coby tradiční japonské náboženství úzce spjaté s císařskou rodinou, ovšem velmi silné místo zaujal také buddhismus, který se na ostrovy dostal z Číny přes Koreu v 6. století.
Díky tomu je ostrovní země doslova protkána šintoistickými svatyněmi a buddhistickými chrámy, které volají po návštěvě. Snad nejkrásnější ilustrací japonské preciznosti a úcty k tradici je svatyně Icukušima ležící na maličkém ostrůvku Mijadžima.
Krása a jedinečnost tohoto místa tkví v přístupu na ostrov, jenž byl dlouho krokům smrtelníků zapovězen. Na posvátný ostrov totiž nesměla vstoupit lidská noha a jediným místem, kde se mohl smrtelník pohybovat, je právě svatyně Icukušima.
Brána zasazená do moře
Japonci si se složitou situací poradili po svém. Aby mohli obdivovat krásu Mijadžimi, vztyčili kousek od břehu onu nejznámější bránu Torii. Dřevěná kráska ladně se vznášející nad hladinou moře slouží jako pomyslný vstup do svatyně.
Ta je usazena na dřevěných pilířích, jež během přílivu omývají mořské vlny, v kterých se pak zrcadlí temně rudé sloupy budovy. Rudá barva není zvolena náhodou, má svatyni ochránit před ďáblem.
Při pohledu na unikátní stavbu asi nikoho nepřekvapí, že byla zapsána mezi památky Světového dědictví UNESCO. Uličky malého městečka na ostrově jsou lemovány nejrůznějšími obchůdky, kde kromě suvenýrů najdete i místní dobroty.
Nejznámější jsou koláčky momidži mandžú ve tvaru javorového listu, které jsou plněné všelijakými příchutěmi včetně džemu z fazolí azuki a vaječného krému.
Další oblíbenou pochoutkou jsou ústřice asari, jež místní důchodci po odlivu sbírají přímo na pobřeží ostrova.
Kjóto, nebo Tokio? Obě!
Ostrov Mijadžima se svatyní Icukušima má pro Japonce zvláštní význam, ovšem míst k rozjímání, odpočinku a k očistě ducha najdeme v zemi nespočet. Říká se, že každý cestovatel by určitě neměl vynechat dvě města.
První z nich je to hlavní – Tokio – ne nadarmo se mu říká město měst. Jestli jste příznivcem nejmodernější architektury, toužíte vidět onen pověstný ruch velkoměsta a kolébku západního způsobu obchodování, pak Tokio musíte navštívit.
Zato historické město Kjóto nabízí poněkud klidnější podívanou. Kulturní centrum Japonska má svébytnou atmosféru v každém ročním období a k objevování lákají více než dva tisíce chrámů a svatyní, tři paláce a desítky zahrad.
Snad nejznámějším místem je Kinkakudži neboli Zlatý pavilon, který byl postaven na konci 14. století. Stejně skvostný je i pavilon, jenž je mezi turisty znám jako stříbrný – Ginkagudži – s nejkrásnější zahradou v celém Kjótu.
Pupek gastronomie
Japonsko vyniká v ještě v jedné věci a tou je kuchyně! Za vyhlášenými delikatesami si udělejte výlet do Ósaky, přístavního města na ostrově Honšú. Někdejší hlavní obchodní uzel je dnes pupkem japonské gastronomie.
Věřte, že ve čtvrti zvané Dótombory rozhodně nezůstanete o hladu. Pochutnáte si na místních delikatesách, které připravují kuchaři přímo na ulici, a vy si tak kromě plného žaludku odnesete i vzpomínku na skvělou podívanou.
Spokojenost dovrší i fakt, že bezesporu kulinářský zážitek nijak nezruinuje vaši peněženku, menší jídlo do ruky nebo plnohodnotný pokrm vás vyjdou na 300 až 600 jenů, což je v přepočtu zhruba 65 až 130 korun.
Foto: Shutterstock
