Na západním předměstí Tachova stojí překrásná budova, kterou by každý na první pohled odhadoval na honosné šlechtické sídlo. Od počátku však nebylo určeno aristokratům, nebo alespoň ne pouze jim. Hlavními obyvateli této skvostné stavby totiž byli koně.

Majitel tachovského panství kníže Alfred Windischgrätz se během svého života věnoval převážně válčení a v čele císařské armády potlačil i několik povstání ve Vídni, v Praze nebo v Uhrách.

V polovině 19. století už to byl starý pán na penzi, ale života v něm stále bylo za několik mladíků.

Bylo mu sedmdesát, když se rozhodl nákladně přebudovat 200 let starý bývalý klášter ve Světcích na výstavný romantický zámek, snad aby po sobě zanechal i něco krásného.

Dokončení přestavby se nedožil, zemřel v roce 1862, když bylo hotové pouze severní zámecké křídlo se dvěma nárožními věžemi.

Jeho potomci už nehodlali na pokračování rekonstrukce věnovat další prostředky, a tak ve Světcích dnes stojí jen ruiny nedokončeného velkolepého projektu, který mohl směle konkurovat slavnému zámku v Hluboké.

Jen ve Vídni měli větší jízdárnu

Něco však kníže Alfréd přece jen stihnul. Souběžně s rekonstrukcí zámku se totiž pustil také do budování velkolepé jízdárny v novorománském stylu. Slovo velkolepé je zcela na místě.

Jízdárna je dlouhá 60 metrů, široká 26 metrů a šestadvaceti metrů dosahuje i její výška. Centrální patrová budova o půdorysu kříže je obklopena stájemi pro 24 koní a strop tvoří unikátní klenba se střešní lucernou poskytující dostatek osvětlení.

Je to největší česká jízdárna a po Španělské dvorní jízdárně ve vídeňském Hofburgu druhá největší ve střední Evropě. Stavitelé v ní dokázali spojit prvky průmyslové architektury s honosností aristokratické stavby. To si vyžádalo i originální technický přístup a pečlivé statické výpočty.

Krásné prostředí i pro koně

Projekt samozřejmě pamatoval i na to, že na koních se tu bude nejen jezdit, ale také bude chtít tomu ježdění leckdo přihlížet.

K tomu účelu jsou tu ochozy s lóžemi včetně té luxusní knížecí, z níž je samozřejmě nejlepší výhled, a dokonce i obytné pokoje vybavené toaletami a kachlovými kamny.

O tom, že kníže na ničem nešetřil, svědčí i to, že dokonce i stáje se dočkaly výzdoby v podobě terakotových hlav jelenů a daňků.

Kultura všeho druhu je tu doma

Když byl majetek Windischgrätzů po válce zestátněn, nikdo z nových pánů o ježdění na koni neprojevoval zájem. Budova postupně chátrala a dokonce město na čas dosáhlo jejího vyřazení ze seznamu chráněných památek. Demolice byla blizoučko.

V takovém stavu dosáhla jízdárna konce tisíciletí a hrozilo, že v tom dalším už se na ni bude jenom vzpomínat. Teprve v roce 2000 konečně došlo na celkovou rekonstrukci.

Jízdárna se od počátku měla proměnit ve víceúčelový kulturní areál pro výstavy a koncerty, i když koně by se sem určitě vrátili také.

Jízdárna je prozatím vzhledem ke stále probíhající rekonstrukci k prohlídkám nepřístupná, podívat se do ní ovšem můžeme v rámci některého z probíhajících kulturních pořadů nebo při prohlídkách pořádaných Městským kulturním střediskem v Tachově.

Potom se návštěvníci dočkají i odborného výkladu o stavbě i o jejím zakladateli knížeti Windischgrätzovi, projdou se hlavní halou, nahlédnou do stájí a samozřejmě i do honosné knížecí lóže.

Dveře jízdárny dokořán

Jízdárna byla už před 2. světovou válkou proslulá svou skvělou akustikou a pořádaly se v ní příležitostné koncerty. V roce 2001 po zahájení rekonstrukce byla v jízdárně zavedena nová tradice.

od té doby se tu každoročně koná hudební festival Dveře jízdárny dokořán. Program je věnován především klasické hudbě a od té doby tu vystoupila řada významných našich i zahraničních umělců.

Letošní ročník bude v pořadí jubilejní dvacátý a na začátku června ho svým vystoupením zahájí houslový virtuos Václav Hudeček.