Starobylé ruiny dávno opuštěného města uprostřed Tichého oceánu připomínají, jak málo toho víme o dějinách. V zapadlém koutě Mikronésie se na 92 umělých ostrůvcích a pod mořskou hladinou nalézá další div světa.

Teoreticky by totiž žádná ze zdejších staveb neměla existovat! O možném způsobu jejich výstavby existují jen hypotézy. Nevíme, kdo tajemné město postavil, ani proč. I o době jeho vzniku pouze spekulujeme. Proč se jeho část nalézá pod vodou?

Podzemí pod ostrůvky a mořská hlubina prý skrývají mnohé záhady. Vítejte v nepochopitelném Nan Madolu!

Temnou vodou se občas mihne několik rybek, které nezúčastněně proplouvají kolem tří českých potápěčů. Oči zmíněné trojice hledají pozůstatky potopeného města.

I když se průzkumníci záhy rozdělují a pečlivě prozkoumávají prostor před sebou, jejich snaha je dlouho marná. Plynou nekonečné minuty a vzduch v potápěčských lahvích již začíná docházet. Náhle se před nimi z tmavých vod vynořuje ještě tmavší silueta.

„Sloup!“ uvědomuje si jeden z nich – JIŘÍ SKUPIEN (*1955) – a mávne na ostatní. Sloup obrostlý korály je vysoký asi čtyři metry. Ční z mořského dna jako připomínka dávno ztracených dob.

CO ČEŠI OBJEVILI?

Vzápětí následuje pohled na celé sloupořadí! Češi zde postupně nalézají úplnou „ulici“. Vyprávění o podmořské části Nan Madolu tedy nejsou smyšlená.

Tento objev si zapisuje česká výprava v roce 2002 při svém potápění nedaleko mikronéského ostrova Pohnpei (leží asi 3800 km jihovýchodně od jižního Japonska – pozn. red.). Podmořské sloupy nachází Češi v moři za ostrůvkem Nan Dowas. Proč se potápí právě zde?

U pobřeží ostrova je totiž vidět stará zeď, mizící kamsi do moře. Právě zde možná stojí většina podmořských staveb, které jsou údajně součástí ruin starověkého kamenného města Nan Madolu.

Tomu se říká „Benátky Pacifiku“ – kromě mnoha staveb na umělých ostrovech totiž leží některé jeho stavby i pod vodou.

HÁDANKA NEJEN PODMOŘSKÁ

Ano, čtete dobře – na umělých ostrovech! Průzkumníci proto pokračují v hledání na mnoha někým navršených ostrůvcích. I tady však nalézají mnohá překvapení a otázky.

Proč někdo postavil ohromné hradby a domy z několikatunových čedičových kamenů v tak zapadlé oblasti, kde se nic podobného nenalézá? Nedává to příliš smysl.

Vždyť domorodci na okolních ostrovech Mikronésie odjakživa staví pouze primitivní chýše se střechou z palmového listí… Zdaleka tedy ne tak složité stavby, jako jsou ty v Nan Madolu!

NEPOCHOPITELNÉ MONUMENTY

Staré černé zdi, vysoké až jedenáct metrů a silné až tři metry, se zdvihají z bujné zeleně. Neleží však na pevnině ostrova, ale uprostřed moře!

Pro každou stavbu byl v moři vybudován umělý obdélníkový ostrůvek ohraničený dlouhými čedičovými balvany a vyplněný korálovou drtí.

Proč přišli dávní stavitelé s šíleným nápadem pracně stavět umělé ostrůvky v moři, když je všude okolo plno přirozených korálových ostrůvků? Vždyť jinde jen stačilo vymýtit na břehu palmy!

Zdá se, že je musela vystavět civilizace, které příliš nezáleželo na lidských silách.

TECHNIKA JE ZAPOTŘEBÍ

K takto rozsáhlým stavbám (především k vybudování umělých ostrovů – pozn. red.) je totiž potřeba minimálně několik tisíc pracovníků!

Vše nasvědčuje tomu, že zde dříve nebyl takový nedostatek lidí jako dnes a že zdejší stavitelé navíc využívali kvalitní techniku.

Podobně jako u pyramid je i při stavbě Nan Madolu k přemístění velkého množství balvanů vážících pět až padesát tun a jejich vyzdvižení potřeba obrovského úsilí a umu. Vždyť obrovské zdi jsou postaveny z 250 milionů tun kamenů!

KDYŽ NE MAGIE, TAK CO? ČLUNY?

Jak tedy mohli tehdejší stavitelé těžké kameny přemístit? Podle legend místních obyvatel jim pomohla magie. Prý pomocí „určitých zvuků a tónů“ bohové přiměli čedičové sloupy, aby letěly vzduchem jako ptáci a pak dosedly na určené místo.

Na magii dnes těžko vsadíme, ale vědecké vysvětlení, že kameny byly převáženy po vodě na bambusových vorech také neobstojí!

Při natáčení dokumentárního fi lmu o Nan Madolu pro televizní kanál Discovery Channel v roce 1995 selhávají při rekonstrukci všechny pokusy o převoz bloků těžších než jedna tuna.

JAKO NA VELIKONOČNÍM OSTROVĚ?

A otázky nekončí. Jak mohli dávní stavitelé obrovské kameny zdvihnout a usadit na místo?

Výstavba nanmadolských hrobek, domů a zdí se snad dá vysvětlit jen použitím tažných lan a znalostí mechanických principů, podobných těm, které navrhl český inženýr a experimentální archeolog PAVEL PAVEL (*1957).

V 80. letech 20. století je zkouší na Velikonočním ostrově (leží 3600 km západně od Chile – pozn. red.), kde spolu s dalšími přemisťuje sochy moai.

Avšak stavbu samotných nanmadolských umělých ostrovů a přepravu několikatunových čedičových bloků takto vysvětlíme jen velmi těžko!

Jediným logickým řešením je, že stavitelé znali lodě s vysokou nosností, které byly schopné převážet těžké kamenné bloky na vzdálenost několika kilometrů. Anebo letadla?

Ve chvíli, kdy tuto možnost připustíme, se naše naučená představa o možnostech starověku (nebo středověku?) rozpadne v prach…

ZÁSAH Z VESMÍRU?

Znali dávní budovatelé Nan Madolu vyspělejší technologie, než které ovládáme dnes my? Příznivcem této teorie je například švýcarský záhadolog ERICH VON DÄNIKEN (*1935), který stavbu Nan Madolu připisuje mimozemšťanům. Proč zastává tento názor?

Kvůli neznámým způsobům použitým při stavbě, starým pověstem domorodců o létajících bozích a nalezeným záhadným obřím kostem. Ty jsou podle Dänikena indiciemi, že tajemné „Benátky Mikronésie“ jsou vystavěny pomocí mimozemského zásahu.

Neměli bychom se však držet spíše při zemi? Za vším záhadným nemusí stát přece návštěvníci z hvězd.

STAVITELÉ JSOU NEZNÁMÍ

Faktem zůstává, že skutečné stáří komplexu nikdo nezná. A i když to archeologové neradi přiznávají, dodnes netušíme, kdo Nan Madol vlastně postavil. Mohli to být lidé zcela jiného etnika, než jaké dnes žije na okolních ostrůvcích?

Je to možné, vždyť podle svědectví domorodců jsou prý na ostrůvcích Nan Madolu občas nalézány kosti obřích lidí!

„Před pár lety našel můj přítel v džungli přiléhající ke zříceninám lidskou stehenní kost,“ tvrdí domorodý průvodce WALTER RINGLEN. „Ležela mezi balvany a byla třikrát větší než kost běžného člověka.“

DÁVNÍ OBŘI A TAJEMNÉ CHODBY

Pokud je informace o nálezu kosti pravdivá, mohou být velké kosti indicií, že v Nan Madolu kdysi žili (a snad ho i postavili) lidé neznámé obří rasy. Kdo byli tito „obři“ a odkud přišli?

Zajímavé je, že mýty o obřích lidech se vinou napříč celou lidskou historií. Navíc jsou kosti „obrů“ nalezeny i na jiných místech světa. Tím však záhady Nan Madolu nekončí!

Kromě jiných staveb se zde nachází i mohutné kamenné hrobky a podzemní chodby, které údajně spojují jednotlivé stavby na ostrůvcích. Jiné chodby mají vést z ostrůvků do podmořských jeskyní a domů.

KDE JSOU OBŘÍ KOSTI?

Kde má být většina obřích koster ze zdejších hrobek? Ty odtud prý odvezli Japonci těsně před druhou světovou válkou, kdy byl ostrov dočasně v jejich správě.

Nemohly by být ale v rozvalinách Nan Madolu dodnes ještě nějaké další kosti dávných obyvatel „obří rasy“? Povídá se také, že některé hrobky jsou dodnes uzavřeny a zapečetěny. Je to pravda? Domorodci jsou o tom přesvědčeni. „Marně jsme však po nich pátrali.

Vsoukali jsme se snad do všech otvorů v polozřícených zdech i do vstupů podzemních chodeb,“říká o nadějném pátrání vedoucí české expedice IVAN MACKERLE (*1942).

MARNÉ PÁTRÁNÍ

Syn vedoucího výpravy DANIEL MACKERLE (*1962) se protahuje po břiše uzoulinkým, do půlky zatopeným tunelem, jehož vchod byl původně zakryt těžkými kameny, ale nakonec naráží na kolmou kamennou stěnu.

Je pevně zasazena v okolní vyzdívce a nedá se s ní nic dělat. „Všude, kde máme podezření, že by se za zdí, či těžkým kamenným poklopem mohla skrývat neobjevená komnata či tajná chodba, jsme použili malou kamerovou sondu.

Pomocí prutu jsme ji zasouvali štěrbinami mezi kameny, jak to jen nejdále šlo. Na obrazovce se však žádné rakve ani kostry neobjevovaly,“říká Ivan Mackerle. Česká expedice bohužel nalézá jen několik dutých prostor za kamennými bloky a několik chodeb.

OCHRÁNCI DÁVNÝCH TAJEMSTVÍ?

Domorodci dodnes věří, že ve zříceninách kamenného města straší a že duchové hlídají pozemní i podmořské stavby Nan Madolu. Zejména v noci tu prý dochází k podivným jevům. Proto se místní po setmění do ruin neodvažují. Navíc je pro ně toto území posvátné.

Většinu podivných vyprávění je možno považovat pouze za báchorky pověrčivých lidí, avšak možná ne všechna! Zajímavé je, že i renomovaný turistický průvodce Lonely Planet se o údajném strašení zmiňuje.

V noci se prý občas z hrobek Nan Madolu ozývají naříkavé zvuky. Prý se zde objevují záhadné svítící koule. Jedná se snad o jakousi tajemnou formu energie? Česká výprava však nic takového nevidí ani neslyší, i když v ruinách přespává.

VIDĚT ZNAMENÁ ZEMŘÍT?

Domorodý průvodce Walter Ringlen tvrdí, že se zde skutečně nalézá rozsáhlé podmořské město. Jeho dědeček ho prý spatřil na vlastní oči!

Ve 20. letech minulého století při rybaření zasahuje harpunou želvu, která ho prý stahuje dolů k mořskému dnu. Údajně vidí kamenné domy, ulice a sloupy, obrostlé korály a mušlemi.

Když se opět vynořuje na hladinu, teče mu z nosu, očí a uší krev a není schopen mluvit. Teprve za týden se mu vrací řeč. Sotva však stačí popsat, co pod hladinou spatřil, umírá. Domorodci jsou proto přesvědčeni, že město je prokleté.

Jaké je racionální vysvětlení pro smrt Walterova dědečka? Příliš rychlá změna tlaku, na kterou není jeho organismus připraven. Takže žádná záhada?

ŠOKUJÍCÍ OBJEV JAPONCŮ

Zpráva německého spisovatele a cestovatele HERBERTA RITTLINGERA (1909 – 1978) pocházející z roku 1939 však uvádí podobnou šokující skutečnost. Pod mořskou hladinou u ostrůvků Nan Madolu prý japonští vojenští potápěči nacházejí celé ulice kamenných domů.

Údajně zde též nalézají v mnoha legendách popisovaný „dům mrtvých“. Ten má být hlavní budovou ztraceného podmořského města. Zcela nečekaný objev však prý Japonce čeká uvnitř: platinové rakve s obřími kostrami dávných králů!

Potápěči prý některé rakve rozbíjejí a velmi drahou platinu odváží pryč. Je to pouze výmysl? Pak je zarážející, že v té době je prý mezi vývozními artikly z Pohnpei také mnoho platiny.

OVLÁDALI VYSPĚLOU TECHNOLOGII?

Jednoho dne se však prý z podmořské loupežné výpravy dva japonští potápěči nevracejí. Od té doby se údajně nikdo do podmořského města již nevydává.

Japonci prý kosti údajných králů odváží do města Hirošimy, na něž v roce 1945 svrhávají Američané atomovou bombu. Kosti jsou při výbuchu zničeny. Jako by se znova naplnila smůla, kterou údajně Nan Madol přináší…

Pokud se tento příběh zakládá na pravdě, svědčí to nejen o existenci dávné rasy obřích lidí (nebo snad někoho jiného – pozn. red.), ale možná o něčem podstatnějším:

Pokud totiž dávní stavitelé Nan Madolu uměli nashromáždit a dokonale zpracovat vzácnou platinu, dokazuje to, že jejich technologie zpracování kovů musela být na vysoké úrovni. Ani dnes platinou neplýtváme na tak velké výrobky, jako jsou rakve!

NA STOPĚ POTOPENÉHO KONTINENTU

Domorodci na Pohnpei jsou přesvědčeni, že záhadní obři byli obyvateli prastarého kontinentu Mu, který se před 12 000 lety potopil při katastrofě do Tichého oceánu! Světadíl Mu se má údajně rozkládat od dnešní Mikronésie po Velikonoční ostrov.

Kdysi zde prý žijí představitelé vyspělé civilizace, kteří dokážou létat. Jen domorodá pohádka? Tato hypotéza je pouze jedním z možných řešení, které může vysvětlovat záhady Nan Madolu a některé zarážející souvislosti s Velikonočním ostrovem.

Ty se týkají jak podivuhodného stavitelského umění dávné vyspělé kultury, tak neznámého původu dávných stavitelů. Nan Madol – prastaré město ztracené v moři – stále střeží svá tajemství!

Možná nás jednoho dne přivede k řešení otázky, která vrtá hlavou mnohým lidem: Co když se dějiny odehrály jinak, než si myslíme?

Petr Brzokoupil