Jen málokterá via ferrata dokáže nabídnout tak dokonalou kombinaci dramatických výhledů, historického významu a technické přístupnosti jako Via Ferrata Sosat.
V srdci Brentských Dolomit představuje vstupní bránu do legendárního systému Via delle Bocchette, který je mezi milovníky ferrat považován za jednu z nejkrásnějších vysokohorských tras na světě.
Přestože samotná ferrata nepatří mezi technicky nejobtížnější, rozhodně ji nelze podcenit. Dlouhé exponované traverzy, několik vzdušných žebříků a vysokohorské prostředí vyžadují zkušenosti, jistý krok a respekt k horám.
Ideálním výchozím bodem je Madonna di Campiglio. Odtud se vyplatí využít dvousekční kabinovou lanovku Grostè, která během několika minut vyveze návštěvníky až k horní stanici Passo Grostè ve výšce přibližně 2 440 metrů.
Tím odpadá téměř tisícimetrové převýšení a zůstává více sil na samotnou ferratu. Už během jízdy lanovkou se otevírají první pohledy na monumentální skupinu Brenta s vrcholy Crozzon di Brenta, Cima Tosa či Campanile Basso.
Od horní stanice vede značená stezka 316 směrem k Rifugio Stoppani a dále přes kamenité morény a horské louky k chatám Rifugio Tuckett a Rifugio Sella. Přibližně po hodině až hodině a půl pohodové chůze začíná skutečné dobrodružství.
Trasa Sosat byla vybudována v roce 1961 členy horolezeckého spolku SOSAT jako spojnice horských chat Tuckett, Brentei a Alimonta.
Její původní účel byl čistě praktický – umožnit bezpečný průchod pod stěnami Campiglijských věží bez nutnosti vystupovat na vysoké sedla. Dnes patří mezi klasické ferraty Dolomit.
První kovový žebřík přichází poměrně brzy. Po něm následují skalní police zajištěné ocelovým lanem, které vedou vysoko nad údolím Vallesinella. Právě zde si člověk uvědomí, proč jsou Brentské Dolomity tak výjimečné.
Ferrata většinu času nestoupá přímo vzhůru, ale traverzuje mohutné vápencové stěny po přirozených římsách, které vytvářejí jedinečný pocit pohybu doslova uprostřed skalních stěn.
Nejvyšší bod ferraty dosahuje přibližně 2 450 metrů. Odtud se otevírají fantastické výhledy na masiv Crozzon di Brenta, nejvyšší vrchol skupiny Cima Tosa (3 173 m) i ledovcové partie Adamella a Presanelly.
Následují krátké žebříky, skalní průchody a sestup úzkým žlabem pod Campiglijskými věžemi. Některé úseky nejsou vybaveny železnými stupy, a proto je nutná jistota pohybu na skále. Expozice je místy značná, technická obtížnost však zůstává střední.
Po opuštění zajištěné části ferraty se pokračuje pohodlnou stezkou k ikonické horské chatě Rifugio Maria e Alberto ai Brentei, která patří mezi nejkrásněji položené chaty celých Dolomit.
Odtud vede sestup přes Rifugio Casinei do údolí Vallesinella, odkud pravidelně jezdí autobus zpět do Madonna di Campiglio.
Zkušení turisté mohou trasu absolvovat i opačným směrem, většina horských vůdců však doporučuje variantu od Grostè, která nabízí plynulejší průchod a nejlepší panoramata.
Samotná ferrata zabere přibližně 3 až 4 hodiny, ale včetně nástupu a sestupu je třeba počítat s 6 až 8 hodinami celkového času. Přestože bývá označována jako jedna z nejsnazších ferrat systému Via delle Bocchette, rozhodně není určena úplným začátečníkům.
Nezbytností je ferratový set s tlumičem pádu, přilba, rukavice, kvalitní horská obuv a sledování předpovědi počasí. Po dešti bývá vápenec velmi kluzký a při bouřkách představují ocelová lana značné riziko.
