Leckterý zcestovalý milovník přírodních krás by si mohl říci, že v naší zemi už všechno podstatné viděl. Jenže ta je naštěstí tak velká a na zajímavosti natolik bohatá, že se vždycky najde něco dalšího, co si zaslouží náš obdiv.
1
Kladské rašeliny
Nachází se: v okrese Cheb
GPS souřadnice: 50°1′34″ N, 12°40′16″ E
Web: www.marianske-lazne-info.cz/naucna-stezka-kladske-raseliny
Kladské rašeliny
Domov masožravých rostlin
Rašeliniště v okolí osady Kladská severně od Mariánských Lázní se začala tvořit už před desítkami tisíc let a dnes představují jednu z největších a nejcennějších přírodních rezervací Karlovarska.
Zaujímá rozlohu téměř tří set hektarů a najdeme tu nejen vzácné živočichy jako čápa černého nebo tetřeva hlušce, ale i mnohé chráněné rostliny včetně masožravých tučnic či rosnatek.
Zdejší národní přírodní rezervace byla vyhlášena už v roce 1933 a skládá se celkem z pěti oddělených lokalit, pojmenovaných Tajga, Lysina, Paterák, Malé rašeliniště a Husí les.
První z nich je nejrozsáhlejší a také jediná veřejně přístupná. Právě Tajgou prochází naučná stezka, dlouhá 1600 metrů.
Začíná kousek od parkoviště na Kladské, pokračuje písčitou cestou až k dřevěným můstkům, které jsou tradiční pro rašeliništní oblasti a chrání také rostlinstvo. Celá stezka je pohodlně rovinatá a najdeme na ní informační panely s naučnými texty.
Vydáme-li se na procházku rašeliništěm, určitě nás zaujme také krásný lovecký zámeček, který si tu ve švýcarském stylu nechal v roce 1875 postavit kníže Otto Friedrich von Schönburg-Waldenburg. Přesněji řečeno se nejednalo ani tak o postavení jako o přemístění.
Během návštěvy národopisné výstavy ve Vídni se mu totiž tak zalíbila švýcarská expozice lidových staveb, že ji celou odkoupil a nechal přesunout právě ke Kladské.
2
SOOS
Nachází se: v okrese Cheb
GPS souřadnice: 50°8′58″ N, 12°24′13″ E
Web: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soos
Soos
Kde vulkány stále bublají
Návštěvníci pozoruhodné přírodní památky Soos nedaleko Františkových Lázní často dumají, co vlastně ten podivný název zdejší rezervace znamená. Jeho původ můžeme vypátrat až do dalekého středověku k německému slovu Satz, označujícímu sedavou půdu.
Od něj se pak různými úpravami a zkomoleninami dostaneme až k počeštěnému Sos, které se pak v chebském nářečí, s oblibou protahujícím samohlásky, vyvinulo v Soos.
Rezervace je unikátním pozůstatkem slaného jezera z doby před deseti tisíci lety, které se postupně přeměnilo v rašeliniště a minerální slaniště. Ve střední Evropě bychom nenašli místo, které by se mohlo se Soosem měřit.
Vyhlášeno přírodní rezervací bylo už v roce 1964 a dnes tu najdeme mimo jiné i geopark nebo muzeum s přírodovědnou a paleontologickou expozicí či výstavou prehistorických ještěrů v životní velikosti Rezervace je známá především díky takzvaným mofetám, bublajícím bahenním sopkám, tvořeným unikajícím oxidem uhličitým jako pozůstatkem vulkanické činnosti.
Sama rezervace má rozlohu 221 hektarů, přístupná je ovšem jen malá část. Prochází jí naučná stezka, která vede po dřevěných chodnících a měří 1,2 kilometru.
V loňském roce tu navíc bylo otevřeno nové návštěvnické centrum se zázemím jak pro turisty, tak pro vědce.
3
Slavenské hřiby
Nacházejí se: v okrese Náchod
GPS souřadnice: 50°54′34″ N, 16°29′85″ E
Web: https://kladskepomezi.cz/priroda/skalni-mesta/skalni-hriby
Slavenské hřiby
Giganti z dávných dob
Národní přírodní rezervace Broumovské stěny je známá nejrůznějšími roztodivnými skalními útvary. To, co ale příroda vytvořila nedaleko obce Slavný, je opravdu něco výjimečného. Pískovcové skály se zde působením eroze proměnily v gigantické kamenné hřiby.
Jejich tvar je způsoben různou pevností pískovcového podloží. Měkčí hornina vespod zvětrávala rychleji než ta tvrdší nad ní. Ostatně o jejich vzniku si zde můžeme udělat docela dobrou představu, protože jsou tu k vidění v různých stadiích svého vývoje.
Skalní hřiby najdeme i na jiných místech republiky, ale ty slavenské jsou považovány za nejdokonalejší.
O stáří zdejších skalních útvarů nás přesvědčí i to, že na nohách kamenných hřibů se dají nalézt pozůstatky schránek mlžů, kteří obývali zdejší moře před 90 miliony lety.
Ke kamenným hřibům nás za vede nejlépe žlutá turistická trasa ze Slavného, abychom ale spatřili opravdu všechny, budeme muset docela hledat a turistické stezky místy i zcela opustit.
4
Axamitova brána
Nachází se: v okrese Beroun
GPS souřadnice: 49°55′1″ N, 14°2′53″ E
Web: https://cs.wikipedia.org/wiki/Axamitova_brana
Axamitova brána
Sídlo bohyně osudu
Udělat si výlet do Koněpruských jeskyní nedaleko Berouna už určitě napadlo kdekoho. Už méně turistů ale ví, že jen kilometr od vstupu do jeskynního komplexu se nachází další přírodní zajímavost.
Zdejší vápencový skalní most byl pojmenován po českém lékaři a archeologovi počátku 20. století Janu Axamitovi, který se výzkumu této oblasti věnoval. Už dříve samozřejmě nosila jiná jména, třeba Zlatá díra nebo Zlatá vrata.
Axamitova brána se klene nad volným prostorem o rozměrech 6 x 4,5 metru a podle všeho vznikla zřícením stropu dávné jeskyně.
Na hřebeni nad branou stávalo keltské hradiště a k Axamitově bráně se také vztahuje stará pověst, vycházející z keltské legendy o krásné bohyni Kotys, řítící se nocí na divokém bělouši. Tady si ovšem místní usedlíci příběh poněkud poupravili.
V jejich podání sice Kotys také vyjíždí z brány na bílém koni, ale není to mladá dívka, nýbrž ohyzdná stařena. V ruce třímá vřeteno, jímž spřádá lidské osudy.
Jen kousek od Axcamitovy brány se nachází jeho o něco menší konkurent, zvaný Jelínkův most, devět metrů hluboká soutěska spojená skalním obloukem, jejíž stěny se k sobě přibližují až na metrovou vzdálenost.
5
Pivnická rokle
Nachází se: v okrese Chrudim
GPS souřadnice: 49°84′40″ N, 16°9′94″ E
Web: www.hrady.cz/prirodni-scenerie-pivnicka-rokle
Pivnická rokle
Skrytá Žižkova odpočívárna
Proč dostala Pivnická rokle své jméno, se historikům nepodařilo úplně přesně zjistit. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je to, že při průchodu tímto hlubokým kaňonem na nás dýchne chlad podobný tomu, jaký se udržoval ve sklepích určených ke skladování piva.
Roli se ale také říkává Žižkovy maštale. Podle pověsti se tu kdysi skrývalo husitské vojsko v čele s Janem Žižkou. Zalesněná rokle byla vyhlášena přírodní památkou v roce 1998 a nejdeme ji kousek za vesničkou Zderaz nedaleko Skutče.
Unikátní kaňon, dlouhý půl druhého kilometru, který v pískovcových stěnách vyhloubil Pivnický potok, působí jako z jiného světa. V nejužších částech se k sobě skalní bloky přibližují tak, že se dá sotva prolézt, a cestu komplikují i naplavené větve a klády.
Zato nás tu čekají jeskyně, skalní převisy nebo skalní tunel a místo je také známé pro svůj výskyt vzácných mechů a kapradin nebo jako domove chráněného mloka skvrnitého.
Pivnická rokle dlouho unikala pozornosti návštěvníků zejména proto, že k ní vlastně nevedla žádná turistická trasa. A i dnes budeme muset trochu pátrat, než se tento krásný kout světa pod našima nohama konečně otevře.
