Proslul jako sídlo nebezpečných lapků a také kvůli pokladům, které na něm měli ukrýt. Cestu k nim ale stráží obávaný černý rytíř a také přízrak bílé paní. Legend o hradě Přimda je celá řada, může ale na nich být i zrnko pravdy?

Když se český kníže Vladislav I. dozvěděl od jednoho z dvořanů, že jakýsi Němec si staví na české straně pohraničních hvozdů velký, kamenný hrad, panovník nad tím jen mávl rukou se slovy:

„Jen je nechte být.“ Vyslal ale své zvědy, kteří pozorně sledovali, jak stavba hradu pokračuje.

To už si i okolní šlechticové a kupci začali stěžovat, že nový hrad roste přímo na obchodní stezce do Horní Falce. Kníže se ale choval, jako by se ho to netýkalo.

Od svých špionů však věděl, že pevnost staví markrabě Děpolt II. z Vohburgu (1167–1190). Když byl pak hrad téměř dokončen, panovník k překvapení všech poručil, aby naložili na vozy sudy s medovinou a poslali je Děpoltovi.

Všichni nad tím kroutili hlavou, ovšem až do chvíle, kdy poznali, že jde jen o chytrou lest.

Jak kníže Vladislav k hradu přišel

I když rádci se divili, proč chce vladař uplácet drzého Němce, rozkazy stejně splnili. Brzy poté, co vozy s medovinou odjely, zformoval Vladislav silné vojsko a vyrazil také na cestu k hradu. Tam zrovna probíhaly bouřlivé oslavy.

Jednak kvůli dokončení stavby hradu a také se oslavovala slabost českého knížete, který si to nechal líbit. Děpolt dal vyvalit ze sklepů sudy s vínem a celá posádka se napájela i darovanou medovinou.

Ve chvíli, kdy byli všichni už zmořeni pitím, dorazilo k hradu nepozorovaně knížecí vojsko. Bez odporu prošli zbrojnoši otevřenou branou a obsadili hrad. Samotného Děpolta nechal Vladislav vysvléci donaha a potupou jej vyhnal za hranice.

Kníže tak získal zdarma zbrusu nový strážní hrad, který pak strážil zemské hranice. To ale není zdaleka jediný příběh, který popisuje okolnosti počátků této pevnosti. Ty další je popisují naprosto odlišně. Která z nich je pravdivější?

Legenda o veliké lásce

Zcela jiná legenda o založení hradu se odehrává v 11. století, kdy u dvora německého císaře Jindřicha sloužil mladý hrabě Albrecht z Oldenburku. Ten se zakoukal do císařovy dcery Eleny a ta jeho lásku opětovala. Mladý hrabě byl však chudý a sňatek s dcerou císaře tak nepřicházel v úvahu.

Albrecht se tedy rozhodl, že svou vyvolenou z císařského paláce unese. Nejdříve ale v hlubokých lesích našel příhodný vrch, na němž si dal vystavět nevelký hrad.

Zásobil jej pro případ dlouhého obléhání a poté se vydal v přestrojení na císařský dvůr. Z jeho komnat se mu pak zdárně podařilo uprchnout se svou milovanou Elenou. Jejich cílem byla samozřejmě hradní skrýš v hlubokých hvozdech.

Tam měli v klidu žít celých pět let. Ovšem až do chvíle, kdy císař zabloudil se svou družinou na lovu a náhodou narazil právě na jejich hrad. Poznal svou dceru i jejího únosce.

Nejprve chtěl Albrechta krutě potrestat, ale dcera jej tak úpěnlivě prosila za odpuštění, že se smiloval a oba milenci se s ním mohli vrátit na císařský dvůr. Hrad Přimda pak zůstal opuštěn.

Nejstarší pověst o hradu

Existuje však ještě jedna pověst. Podle ní hrad objevil na lovu v lesích český kníže Oldřich, vládnoucí kolem roku 1020. Pokud by to byla pravda, musel by být hrad daleko starší, než uvádějí všechny kroniky.

Oldřich prý pronásledoval jelena hvozdem, když tu se náhle ocitl před hradbami, porostlými mechem, šípkovými keři a břečťanem.

Sám si prosekal cestu dovnitř a spatřil pustý hrad, který jakoby náhle opustili všichni jeho obyvatelé. Na stolech i ve spížích byla spousta plesnivého jídla, v komnatách nábytek a ve skříních bylo staré, ale bohaté, oblečení.

Ve sklepích pak kníže objevil bohaté zásoby vína. Když jej ochutnal, zjistil, že stářím jen získalo na kvalitě.

Brzy zaslechl troubení rohů a k hradu dorazila jeho družina. Oldřich nakonec hrad daroval jednomu z členů své družiny, jménem Přím. Podle něj byl pak hrad pojmenován jako Přimda.

Hledání pravdy

Při pátrání po tom, jak to bylo s Přimdou ve skutečnosti, se můžeme podívat hned do několika slavných a starých kronik. O hradu se zmiňují kroniky Dalimilova, Hájkova i Kosmova.

Jako nejpravděpodobnější se pak jeví právě Kosmova verze, podle které Přimdu postavil v roce 1121 na českém území německý markrabě Děpolt II. z Vohburgu, který tím porušil všechny mezinárodní dohody.

Český kníže Vladislav I. si to ale nenechal líbit a nový hrad dobyl, aby z něj udělal jednu z nejvýznamnějších pohraničních pevností na bavorsko-českých hranicích. Přimda je také nejstarším kamenným hradem na našem území.

O tom, že jej stavěli Němci, svědčí i řada stavebních prvků, které můžeme vidět pouze v Bavorsku. Od počátku plnil hrad nejen funkci strážního hradu, ale i státního vězení.

Byl zde vězněn například přemyslovský kníže Soběslav II. a ve 13. století budoucí český král Přemysl Otakar II. Hrad ale v roce 1427 dobyli a zpustošili husité a oprav se dočkal až v 16. století, kdy jej vlastnili Švamberkové.

Nicméně ani ti na jeho údržbu neměli peníze a hrad zcela zpustl.

Přimda, sídlo loupežníků

Hrad měl ovšem také velice neklidnou historii, když se uvnitř jeho hradem střídala celá řada pánů a šlechticů.

Možná za to mohla jeho značná odlehlost, která sice komplikovala zásobování i údržbu, ale za to výborně posloužila jako úkryt před zákonem a panovníkovými vojáky.

V 15. století tak například hradu i celému panství vládl loupeživý rytíř z Rýzmburka. Za svého správce pevnosti pak dosadil známého násilníka Tista a od té chvíle nebylo v okolních lesích bezpečno.

Tlupy lupičů, pod Tistovým vedením přepadaly hlava nehlava bohaté i chudé a na hradě se hromadilo naloupené bohatství. Jak lapkům rostlo jejich sebevědomí, jejich nájezdy zasahovaly až na Berounsko.

Nakonec muselo zasáhnout až královské vojsko, které hradní ozbrojence zajalo, a brzy nato byli v Praze popraveni oběšením. Skrývá se někde v tajných chodbách pod hradem zlato, o které lapkové obrali bohaté kupce?

Hradní přízraky a strašidla

Pokud by se snad našel někdo, kdo by po něm pátral, měl by se mít na pozoru. Přimda je totiž podle mnohých svědectví místem, kde se zjevují přízraky.

Jedním z nich je duch hradní paní, manželky jednoho z šlechticů ze Švamberka, kteří hrad vlastnili v 15. a 16. století.

Měla krátce před porodem, a když se jí přitížilo, vydala se do lesa za starou čarodějnicí, aby jí pomohla. Cestou však dítě potratila, a to zemřelo. Nešťastná žena se obávala pomsty svého manžela a tak dítě zahrabala poblíž hradeb. Její duch dodnes bloudí hradní zříceninou a naříká nad ztraceným dítětem.

Dalším přízrakem hradu je černý rytíř.

To je prý duch jednoho z majitelů hradu, jistého Dětřicha Špačka z Kostelce, který jej měl v držení v letech 1289 – 1295. Ten se také řadil mezi chamtivce a loupežníky, dokonce vydrancoval klášter v německém Waldsassenu.

Tamější řeholníci jej prokleli a tak jeho duch bloudí v podobě černého rytíře zříceninami hradu a zjevuje se prý nejčastěji o půlnoci.