První, co se nám obvykle vybaví, když se řekne Švýcarsko, je čokoláda a sýr, pak ještě hory, hodinky a banky. My dnes zůstaneme u těch prvních dvou.

Čokoláda, jak ji známe a konzumujeme dnes, se ve Švýcarsku opravdu zrodila a mnozí podnikaví muži ji tady postupně vypiplali až do dnešní lahůdkové pochoutky, které sami Švýcaři zkonzumují 12 kilogramů ročně na osobu.

Na své čokoládě jsou natolik závislí, že si ji často přibalují i na cesty. Není dobrý nápad zvolit jako dárek čokoládu při cestě do Švýcarska, u obdarovaného se to setká minimálně s rozpaky.

Ochutnejte celou sladkou paletu

Ve vašem putování Švýcarskem by tedy rozhodně neměla chybět návštěva čokoládovny, která bývá obvykle zakončena neomezenou ochutnávkou.

Za všechny si představme alespoň jednu, a to do Lindt Home of Chocolate v Kilchbergu nedaleko Curychu, kam snadno a příjemně doplujete lodí.

Dozvíte se tady nejen o historii výroby čokolády ve světě i ve Švýcarsku, ale můžete se také projíst celou paletou chutí čokolády jak ve formě tekuté, tak i tabulkových čokolád i oblíbených Lindor kuliček.

Možná jste stejně jako mnozí další návštěvníci netušili, v kolika variantách se vyrábí.

Jak šlapou čokoládové boty?

Čokoládoven, které nechávají návštěvníky nahlédnout pod pokličku, je ale celá řada, jejich přehled najdete na internetové adrese MojeSvycarsko.com/gastronomie.

Nabízí se třeba muzeum čokolády při továrně Alprose v Caslanu poblíž hranic s Itálií, kde nejen ochutnáte to nejlepší z široké škály zdejších produktů, ale z lávky přímo v továrně můžete sledovat výrobu čokolády od výroby tekuté hmoty přes plnění do forem až po konečné balení.

Nebo si můžete vybrat třeba Maison Truffe ve městě Stäfa na břehu Curyšského jezera, kde si kromě samozřejmé ochutnávky dokonce sami vyzkoušíte své cukrářské dovednosti.

A pokud jste snad přímo v Bernu a nemáte zrovna dost času cestovat po čokoládové zemi, i metropole nabízí čokolády dost a dost.

Co třeba miniSchoggi, kde si pod vedením profesionálů vyrobíte vlastní čokoládové tyčinky, čokoládová velikonoční vajíčka nebo čokoládové vánoční ozdoby? Specialitou miniSchoggi jsou čokoládové lodičky na vysokém podpatku ve skutečné velikosti.

Sýr nejlépe chutná s přáteli

Podobně je to i s další švýcarskou ikonickou potravinou, sýrem.

Hvězdné značky z místní produkce, které mají také chráněné místo původu, jsou tradiční Emmentaler z údolí řeky Emme, Gruyère ze malebného městečka Gruyères v kantonu Vaud nebo Appenzeller z rázovité východní části Švýcarska. Druhů je ale mnohem více.

Typický je také sýr pro raclette, kdy se roztavený sýr konzumuje s vařenými brambory nebo na chlebu.

V zimních měsících nejvíce chutná fondue – roztavená směs několika druhů tvrdých sýrů, které se rozstrouhané taví v keramické nádobě zvané caquelon, kam se přidává ještě trochu bílého vína, případně i trocha pálenky.

Další ingredience již záleží na chuti kuchaře – můžete je vyzkoušet s bylinkami, s rajčaty, s česnekem, s houbami. Do roztavené směsi se pak namáčejí kousky chleba, případně i brambory.

Příprava je jednoduchá a podobně jako u raclettu jde o společenské jídlo, které musí ochutnat každý milovník sýru.

Opojení vůní horských bylinek

I sýrárny mají otevřené dveře pro zvídavé návštěvníky, a tak můžete zavítat do návštěvnických center všech výše uvedených značek a na mnoho dalších míst.

S romantickou tradiční výrobou v měděných kotlích se dnes už setkáte ale jen v horských salaších, správně po švýcarsku tedy na Alpen – vysokohorských pastvinách, kam jsou krávy vyháněny v letních měsících.

Odtud také pochází ten nejlahodnější a nejvýše ceněný sýr – Alpkäse, který se tu také přímo vyrábí a snoubí se v něm chuti a vůně všech horských bylinek. Z hor pochází i mléko pro Bergkäse, které se ale už zpracovává v mlékárnách v údolí.

Sladká i vonná železnice

Pokud byste chtěli spojit ochutnávku sýru a čokolády do jediného dne a přidat ještě jízdu vlakem, je pro vás ideální volbou Čokoládový vlak, který vyjíždí z Montreux od Ženevského jezera.

Jízda historickým secesním vagonem Pullman z roku 1915 vede do Gruyères se sýrovou zastávkou i s prohlídkou místního hradu a odtud dál do Brocu do slavné čokoládovny Cailler. Odpoledne se pak vrátíte zase zpět do Montreux.

Čokoládový vlak jezdí od června do září. Pokud se vám cesta za kulinářskými zážitky vlakem zalíbí, můžete k tomu vyzkoušet ještě Bernina Herb Express.

Jízda panoramatickým vagonem vás zavede do romantického údolí Valposchiavo, proslulého svými alpskými bylinami, které ostatně ochutnáte v nabízeném obědě. Prohlédnete si zdejší bylinná pole a navštívíte i výrobní závod Raselli Erboristeria Biological.

Vánoční fondue místo kapra

Švýcarská gastronomie je neobyčejně pestrá, stejně jako kultura, kde se prolínají vlivy německé, francouzské, italské, ale i rakouské. Nehledejme jedno tradiční švýcarské jídlo – není. Pátrat můžeme po typickém jídle pro kanton nebo spíše region.

A pak je samozřejmě spousta místních specialit.

Přírodní podmínky – především sníh v zimě – oddělovaly jednotlivá údolí v horách často na dlouhých šest měsíců, kdy se lidé neměli možnost potkat, proto tu objevíme i tolik jazykových, kulturních i kulinářských rozdílů.

Ani dnes se v italsky mluvícím Ticinu nedoptáte na fondue nebo raclette a v Zermattu vám nenabídnou specialitu z jezerních okounů. Vaří se tady z místních surovin a jsou také různá období pro různé pokrmy.

V únoru se prodává pečivo na Fasnacht, tedy masopust, v květnu je čas chřestu přecházejícího do období jahod, podzim je spojený s jedlými kaštany, dezertem Vermicelles, oblíbenou zvěřinou, kde jsou kaštany součástí přílohy a pečenými kaštany na každém rohu.

Tradiční otázka na typické vánoční jídlo, jakým je u nás smažený kapr s bramborovým salátem, vyvolá spíše diskusi mezi přítomnými Švýcary, jejímž resumé bývá, že dnes je to často Fondue chinoise – tedy fondue, kdy se v bujónu vaří kousky masa.

Jeho popularita stoupá, protože je to jídlo společenské a hostitelka není zatížena dlouhou přípravou.

Bez cestování není ochutnávání

Abychom tedy švýcarskou gastronomii mohli poznat a ochutnat, je třeba se vydat na cestu. Ještě než vyjedeme a vydáme se do restaurace, měli bychom si umět objednat. První objednávka jsou obvykle nápoje.

Češi potřebují pivo, ale hodí se vědět, že pokud si objednáte jednoduše Beer, dostanete pivo malé do třetinky nebo dokonce do dvojky. Pokud chcete náš tradiční půllitr, je třeba zdůraznit, že to má být půllitr neboli Kübel po švýcarsku.

Švýcaři sami k jídlu obvykle pijí víno, které se tady také hojně pěstuje a vyrábí a téměř nevyváží. I ve vínech je řada regionálních specialit, takže je ideální objednat si něco z místní produkce. Největšími výrobci vína, jsou kantony Vaud, Wallis a Ticino.

Ve Vaudu se víno pěstuje na vinicích nad Ženevským jezerem, které jsou vybudovány s takovým umem, že se dostaly dokonce na seznam UNESCO. Hned na druhém místě je horský kanton Wallis.

Tady se vinice prostírají především na svazích nad řekou Rhônou, ale najdete tady i opravdové vinařské rarity – jako nejmenší vinici světa s pouhými šesti rostlinkami nad Saillonem.

Ochutnat byste měli také víno z nejvýše položené vinice Evropy nad Visperterminen z výšky 1378 m n. m. Pro Ticino je typické víno Merlot, které tady můžete dostat i jako bílé.

Pozor na malé a velké pivo

Ani pivo není ve Švýcarsku Popelkou a jeho obliba zejména u mladší generace stoupá. V nabídce je produkce tradičních velkých pivovarů jako Feldschlösschen a Calanda. Do popředí zájmu se dostává i pivo z Appenzellu. A trvale přibývá i malých pivovarů.

Výrazně odlišný je způsob konzumace piva. Tradiční dávka je menší než u nás, tedy obvykle 3 dcl. Pro nás překvapivá je studentská objednávka, tedy jeden džbán na stůl a k tomu malé skleničky, do kterých se přítomným nalévá.

Často se také pijí piva ovocná nebo různé příchutě. Malé pivo znamená Stange, velké Kübel, míchané Panache.

Gurmáni jezdí mlsat kočárem

Dostatečně vyzbrojeni základními znalostmi se tedy vydejme za objevováním regionálních specialit.

Naše ochutnávání začneme na východě země v největším kantonu Graubünden, kam to máme od nás nejblíže a kam také naši turisté často míří na lyže, běžky nebo za pěší turistikou.

Zahájíme v ikonickém Svatém Mořici, kde se každoročně v lednu koná i proslulý Gourmet Festival.

My pro vás máme ale dva tipy v okolí, a sice na největší dezertní bufet ve Val Roseg, kam můžete dojet na kole, dojít pěšky nebo se nechat dovézt kočárem z nedaleké Pontresiny. Tradičním dezertem je tady Nusstorte – vydatný ořechový koláč.

Výběr je ale široký od čokoládové pěny přes oblíbený crème brûlée až po vermicelli – špagety z kaštanové pasty s kopečkem šlehačky a kapkou třešňové pálenky.

Po dobrém jídle odpočinek v lázních

Z Pontresiny si pak uděláme výlet vláčkem Rhétské dráhy do zastávky Morteratsch, kde nás čeká sýrový brunch pod širým nebem s výhledem na ledovec Morteratsch. Hodování si můžeme zpestřit sledováním tradiční výroby sýra přímo na místě.

Zájemci tady mohou i přiložit ruku k dílu. Na ochutnání i jen malého kousku od všech druhů sýrů ale kapacita vašeho žaludku stačit nebude. Pokračovat budeme podél jezer do údolí Engadinu, malebného údolí řeky Inn.

Zastavte se v městečku Scuol, centru oblasti, kde se mluví rétorománsky. Pohádkově vyhlížející domy zdobené sgrafity a okna s háčkovanými záclonkami jsou okouzlující. K procházce láká výšlap z Motta Naluns.

Před cestou se tady posilněte jedinečnými Cremeschnitte – žloutkovými řezy. Celý den doporučujeme zakončit v minerálních lázních Bogn Engiadina.

Když není ovoce, zastoupí ho mléko

Naše další cesta povede do oblasti Davos Klosters, kde se vydáme do údolí Dischmatal a Sertig na kole, autem nebo poštovním autobusem. V rázovité restauraci Teufi můžete ochutnat tradiční Pizzoccheri.

Jedinečným zážitkem nejen pro vaše chuťové buňky bude brunch na Clavadeleralp, který můžete spojit i s příjemným výletem – vyjedete do mezistanice na Jakobshorn a odtud budete pokračovat pěšky až na Clavadeler.

Až si dost pochutnáte a vynadíváte na krásná „panoramata“, můžete pokračovat pěšky až do údolí do Davosu. Nezapomeňte ochutnat výtečnou karamelovou marmeládu.

„Ovoce u nás nikdy nedozrálo, tak jsme si dělali marmeládu z mléka, toho jsme měli vždy dostatek,“ vysvětlují její původ místní hospodáři.

Pokud by se vám třeba zastesklo po českých tradičních dezertech, zastavte se v hlavním městě kantonu v Churu, v ulici za radnicí tady sídlí růžová cukrárna Zuzky původem z Ostravy. Její větrníky, věnečky a české vánoční cukroví jsou vyhlášené v celém regionu.

Dobroty se podávají i na lodi

Naše další zastávka a ochutnávka bude u Lucernského jezera. Místní specialitou je Chügelipastete – váleček z lístkového těsta plněný nočky z telecího masa, zalitý jemnou omáčkou někdy dochucenou i koňakem a obložený zeleninou.

Dát si ho můžete v mnoha restauracích regionu. Lucerňané doporučují restauraci Lapin. Mimořádným zážitkem je také večeře při západu slunce v lanovce cestou na Rigi z Vitznau. Tipem pro romantiky je večeře při svíčkách na vrcholu Titlisu.

Obvykle se podává Fondue chinoise. Výborným místem pro hostinu pro vaše oči i chuťové pohárky může být plavba lodí po Lucernském jezeře (Vierwaldstättersee), kde si můžete dát brunch nebo se vydat na speciální gourmet plavbu.

Milovníkům výšek a výhledů doporučujeme dopřát si výlet na Pilatus s přenocováním. Tak si vychutnáte místní speciality přímo v rámci večeře a bohaté snídaně. Specifický místní sýr Sbrinz ze sýrárny z mezistanice zubačky dostanete již k aperitivu.

A v nabídce ani tady nechybí Chügelipastete. V lanovce cestou nahoru si dokonce můžete dopřát v zimě fondue.

Užívejte si jako James Bond

Dalším rázovitým a velmi populárním regionem mezi turisty je Berner Oberland a zejména region Jungfrau – domov trojice hor Eiger, Mönch (Mnich) a Jungfrau. Severní stěna Eigeru patří k nejobávanějším horolezeckým stěnám Evropy a na Jungfraujoch, resp.

ve skále pod ním, najdete nejvýše položenou železniční stanici v Evropě, která tu byla vybudována již před neuvěřitelnými 110 lety ve výšce 3454 m n. m.

Patrně nejhezčí výhledy na tuto magickou trojici hor se nabízejí z vrcholu Schilthornu, kam vás vyveze lanovka. Ocitnete se tak na vrcholu Piz Gloria, kde se odehrávala bondovka Ve službách Jejího Veličenstva.

Tady nesahejte po tradici, ale objednejte si Burger 007, ideálně sem zajděte na brunch nebo Piz zvieri a poseďte alespoň hodinku, restaurace je totiž otáčecí a za hodinu shlédnete celé panorama.

Pošlete domů čokoládovou zprávu!

V hlavním městě regionu Interlakenu zajděte na čokoládu do podniku, který založily dvě odvážné Češky. Nese název Funky Chocolate Club a vlastní tabulku čokolády si tu můžete i vyrobit a nechat poslat vašim milým.

Za tradiční kuchyní si vyjeďte na Niesen, horu mající tvar téměř dokonalé pyramidy, která se zvedá nad hladinou Thunského jezera. Na terase vrcholové stanice si objednejte Rösti, Bratwurst a Zwiebelsauce.

Nejedná se o nic dietního, a tak bude ideální zařadit pak pěší výlet minimálně do mezistanice.

Rösti – strouhané, většinou již předem vařené a pak v pánvi opečené brambory jsou typické pro celou německy hovořící část Švýcarska, ostatně od té francouzsky mluvící ji odděluje právě Rösti Graben – tedy příkop z Rösti.

Podávají se jako příloha, ale i jako hlavní jídlo s volským okem, slaninou, rajčaty, houbami a samozřejmě se sýrem. Ale variant je opravdu mnoho. Cestou dolů zakoupíte ještě jedlé suvenýry v podobě sýrů ze samoobslužných skříněk a lednic u salaší.

Kožešinové hýčkání pod Matterhornem

Cestování po Švýcarsku by nebylo úplné bez toho, aniž bychom zhlédli nejfotografovanější horu Švýcarska – magický Matterhorn. Za ní je třeba se vydat do Zermattu, horského střediska, odkud byl také podniknut první úspěšný pokus o dobytí Matterhornu.

Pro labužníky doporučujeme se vydat lanovkou na Sunneggu a odtud po trase Gourmet Trail zpět do Zermattu. Občerstvení si můžete dopřát v jednotlivých zastávkách cestou.

Vaší pozornosti doporučujeme zejména restauraci Chez Vrony, kde si vychutnáte tradiční kuchyni z pohodlí bělostných kožešin venkovní terásky současně s výhledem na Matterhorn.

Měli byste také vědět, že přímo v centru městečka sídlí Zermatt Kaffee Rösterei, jejímž majitelem je Čech, kterého již jako špičkového kuchaře přivedla do Švýcarska láska k horám.

Pokud byste chtěli ochutnat něco z jeho specialit, vydejte se do špičkové restaurace Aroleid na Furi.

Talíř plný toho nejlepšího

K regionálním specialitám patří sýrové pokrmy fondue a raclette, skvělé jsou také místní klobásky a maso sušené na horském vzduchu – nejlépe ochutnejte vše najednou v podobě walliského talíře.

Obvykle se podává s tradičním chlebem Roggenbrot, který se krájí na tenké plátky. K vysokohorské ochutnávce patří i Bergführerbrot – závitek z těsta plněný sušeným ovocem, tedy vydatná a na přepravu úsporná pochoutka.

A nakonec vás pozveme k Ženevskému jezeru, kde je třeba ochutnat víno z vinic Lavaux, které si pro svou strmost zasloužily zápis na seznam kulturního dědictví UNESCO. Z riviéry Ženevského jezera vyjíždí i zmiňovaný Čokoládový vlak a také Sýrový vlak. Lepší zakončení kulinářského putování Švýcarskem si ani nemůžete přát.

Šťastnou cestu za švýcarskými lahůdkami!