Cestovat po naší republice znamená často narazit na místa, kde se lidové tradice potkávají se současností. Přijedeme-li do vesničky Doubrava nedaleko Chebu, jako bychom vkročili do minulosti. Do krásně výstavné a malované minulosti.
Vyrobíte si rošt z pořádných trámů a pro větší trvanlivost ho napustíte býčí krví, pak ho propletete slámou a na ni pečlivě nanesete hliněnou mazaninu.
Ztvrdlý povrch potom vymalujete podle krajové zvyklosti, nezapomenete ani na dekoraci okenic nebo roubených věnců.
Kromě ornamentů určitě použijete i tradiční symboly, které budou obyvatele dokončeného domu chránit před nemocemi, požáry a dalšími nepříjemnostmi.
A když to všechno budete mít a váš roubený dům bude opravdu jak malovaný, možná uběhne pár set let a lidé se do vaší vsi budou sjíždět zblízka i zdaleka, aby si tu nádheru mohli prohlédnout a vyfotit.
Chebská šachovnice jako malovaná
Takhle nějak bychom mohli shrnout dějiny malé vesničky Doubrava, ležící přibližně deset kilometrů od Chebu. První zmínku o ní bychom nalezli už v roce 1313, ale informací z této doby k dispozici příliš nemáme.
Ovšem na počátku 18. století se zdejší kraj proměnil v místo roubeným stavbám zaslíbené.
Na Chebsku dotáhli k dokonalosti konstrukce z hustých roštů tvořených pečlivě opracovanými trámy, které byly typické hlavně pro štíty domů, na nichž pak vytvářely charakteristický síťový vzor zvaný chebská šachovnice.
A právě Doubrava je lokalitou, kde takové lidové domky můžeme stále vidět v hojném počtu.
Statek čeká na své hosty
Hlavní atrakcí malého skanzenu Doubrava je takzvaný Rustlerův statek, usedlost s číslem popisným 9. Roubený dům s hrázděným polopatrem pochází z roku 1751 doplňuje i chlév a kolna, která je jen o tři desetiletí mladší, a navíc vystavěná pomocí zajímavě řešených sloupů a krovů.
Majitelé si pak o století později pořídili i zděnou stodolu, která plochu usedlosti uzavírá do čtverce.
Bydlení má už dnes samozřejmě úplně jiné požadavky než před třemi stoletími, ale současní vlastníci ani nemají v úmyslu se tu uzavřít před světem a svůj majetek nikomu neukázat.
Proměnili totiž usedlost v soukromé muzeum s expozicí nábytku, nástrojů i zemědělského nářadí a také s výstavou obrazů, keramiky a dřevořezeb.
Tady není modernizace vítána
V nadšeném obdivu zručnosti našich předků můžeme pokračovat i u dalších domů s popisnými čísly 3, 8, 12, 13, 15 a 16. Ty všechny jsou spolu s Rustlerovým statkem součástí vesnické památkové rezervace a jsou chráněné jako kulturní památky.
Doubrava je výjimečná proto, že se tu původní tradiční stavby zachovaly autentické, bez větších rušivých modernizací a přístaveb. Citlivá rekonstrukce, která proběhla v 90. letech minulého století, jen vyšperkovala to, co už původní stavitelé zhotovili.
Co ještě byste neměli minout? Doubrava, ráj památných stromů
Přestože Doubravu lidé znají především jako místo zasvěcené lidové architektuře, ani příroda tenhle krásný kout naší vlasti nenechala bez něčeho výjimečného. Na jižním okraji obce začíná Alej Doubrava – skupina památných stromů.
Z devětadvaceti stromů je jich rovná dvacítka chráněných. Jedenáct dubů letních a devět lip malolistých tvoří unikátní prostor, kterému vévodí 33 metrů vysoký dub uprostřed.
Alej byla vyhlášena za památnou už v roce 1985. Stromům se ostatně v Doubravě mimořádně daří.
Na západním okraji vsi si můžeme prohlédnout další dva památné stromy – dub a buk, přímo u Rustlerova statku pak roste další památný buk lesní s obvodem 455 centimetrů a výškou přes 22 metrů.
