Pokud nesnášíte velká vedra, nebo vám v létě na dovolenou nezbyl čas, nic není ztraceno. Menorka vám ráda otevře svou náruč.

Název pochází z latinského Insula minor (Menší ostrov), který se používal pro odlišení od sousední Mallorky. Oba ostrovy patří k španělskému souostroví Baleáry. Od Mallorky se ostrov liší nejen velikostí, ale také rytmem života.

Zatímco větší sestru už dávno ve dne v noci ovládají davy turistů a rytmus diskoték, ta menší si zachovala cosi ze starosvětského klidu. Nestaví se tu výškové budovy, a tak hotely nenarušují okolní krajinu pokrytou bujnou vegetací.

Nejčastěji uvidíte duby a divoké olivovníky, v okolí mnoha pláží a ve vnitrozemí se postupně rozšířily piniové háje. Okolí cest lemují opuncie a kaktusové fíky a všude to voní mnoha divokými bylinami.

Také je téměř polovina ostrova součástí chráněného přírodního území a UNESCO v roce 1993 prohlásilo Menorku za světovou biosférickou rezervaci.

Na jih nebo na sever?

Geologicky starší sever ostrova domorodci pojmenovali Tramontana podle silného severního větru, který ovlivňuje podnebí této části. Oblast je hornatější, pláže mají červenohnědý hrubší písek. Ráz krajiny na severu je drsnější.

Jižní pobřeží zas lemují strmé vápencové skalní útesy a malé romantické zálivy, ve kterých najdete plážičky s bělostným a jemným pískem. Nachází se tu ale také nejdelší písečná pláž Son Bou, která měří přes dva kilometry. Na podvečerní procházku jako dělaná.

Kam na výlet?

Až vás ležení na pláži přestane bavit, vydejte se po Camí de Cavalls (Koňské stezce) kolem ostrova. Můžete pěšky nebo na kole, ale také na koni. Historická stezka je dlouhá 186 km a vede většinou po pobřeží, místy se ale zanoří i do vnitrozemí.

Původně byla postavena někdy ve 14. století a sloužila jako cesta spojující strážní věže a pevnosti. Usnadňovala přepravu vojska a dělostřelectva a pohybovali se po ní jezdci na koních, odtud název.

Zajímavé je, že později téměř zanikla, ale od roku 1996 začala její obnova. Dnes je plně přístupná a je značena dřevěnými patníky s kovovým štítkem se znakem podkovy, číslem trasy, pořadovým číslem patníku a odrazkami.

V obcích patníky nahrazuje červenobílá turistická značka. Zabloudit byste neměli. A ještě něco, na mnohých místech cesta vede přes soukromé pozemky, pokud se tedy setkáte s brankou, vždy ji za sebou zavřete. Jsou tu kvůli zvířatům, aby neutekla z pastviny.

Zpátky do středověku

Samozřejmě ne doslova. Podíváme se do Ciutadelly, která bývala až do roku 1722 hlavním městem. Dodnes zůstala sídlem biskupa. Středověké historické centrum je ohraničeno hlavní městskou ulicí, která procházela v minulosti podél městské hradby.

Procházku můžete začít na náměstí Plaza d´es Born, kde si nechávaly vystavět svá sídla významné a bohaté šlechtické rodiny. Paláce se pyšní překrásnými vnitřními dvorky s bohatě zdobeným schodištěm.

Dodnes žijí ve Ciutadelle potomci bohatých aristokratických rodin. Na náměstí najdete i další historické budovy.

Budete-li pokračovat směrem do centra, nemůžete minout katedrálu, která je nejdůležitějším kostelem na ostrově a byla postavena v průběhu 14. století na místě původní arabské mešity.

Věž se zvonicí, původní arabský minaret, zachovává ještě dodnes místo schodiště rampu bez schodů. Bezprostředně vedle katedrály stojí biskupský palác z 18. století.

A protože nejen historií živ je člověk, zamiřte odtud do proslulé nákupní ulice s arkádami Ses Voltes.

A pokud milujete trhy, pak pro vás bude jako stvořené městské tržiště z roku 1869, kde se již od časných ranních hodin překřikují prodavači ryb, mořských živočichů, ovoce a zeleniny. Koná se denně kromě neděle.

Na kávu do přístavu

Přírodní přístav má tvar úzkého fjordu a působí spíše jako kanál v italských Benátkách. Okouzlí vás kontrast zbytků původního městského opevnění, rybářských bárek a barevných slunečníků na terasách kaváren a restaurací.

Na promenádě je celý den živo, lidé se procházejí a posedávají v kavárnách a pozorují přijíždějící plachetnice a výletní parníky. Udělejte to také a užijte si chvíle nicnedělání u něčeho dobrého.

Hlavní město

Katalánsky se nazývá Maó a španělsky Mahón. Hlavním městem se prý stal proto, že jeho přístav upoutal na začátku 18. století britské námořnictvo. Není divu, je totiž se svými 5 kilometry délky a kilometrem šířky největším přírodním přístavem světa.

Prý se zde kotví nejlépe v celém Středozemním moři. Protože město bylo vybudováno Brity, kteří s přestávkami ovládali ostrov až do roku 1802, kdy Menorka připadla konečně zpět Španělsku, má Mahón tvář podobnou anglickým městům. V současné době je Mahón především rušným obchodním centrem.

Na nákupy

Každý turista si něco z dovolené touží odvézt a vy asi nebudete výjimkou. Dlouhou tradici má na Menorce kožedělná výroba a přes 100 let se tu vyrábí obuv. Značka Jaime Mascaró patří dokonce mezi nejprestižnější výrobce obuvi v celém Španělsku.

Typickým menorským výrobkem jsou však tradiční kožené sandály abarcas. Ve Ciutadelle ještě najdete malé dílničky, kde se rodiny již po několik pokolení věnují jejich ruční výrobě.

Menorca je také považována za mekku módy, což potěší zejména ženy. V poslední době lidé znovu objevují krásu místní keramiky.

Chcete-li si odvézt domů některou z kulinářských specialit, kupte si menorský sýr nebo sladký koláč ve tvaru šneku ensaimada či místní gin Xoriguer. Ten se tu pije hlavně v době svátků a ředí se buď citronádou (pomada) nebo sodovkou (pellofa).

Vyrábí se v malé továrničce v mahónském přístavu a obsahuje 38 % alkoholu. Dováží se pouze na sousední Mallorku a do některých oblastí v Katalánsku. Kromě menorského ginu existují ještě další čtyři typické likéry:

heřmánkový, bylinkový, rohovníkový a nápoj koňakového typu, který se pije teplý.

Víte, že…

Mezi typické místní pochoutky patří domácí majonéza, která se podává s bílým chlebem či masem? Místní a průvodci vám rádi povědí, jak vlastně vznikla. V roce 1756 po vítězství Francouzů nad Brity přijel na ostrov hrabě Richelieu, synovec známého kardinála.

V noci procházel ulicemi Mahónu a dostal hlad. V jedné z hospůdek mu kuchař připravil maso s vynikající omáčkou, která měla velký úspěch a byla pojmenována na počest města Mahónu – Mahonnaise.

Richelieu si recept odvezl do Francie a díky proslulým francouzským kuchařům se tak původně menorská omáčka dostala pod názvem majonéza do celého světa. Ať už je to pravda nebo ne, příběh je to hezký.