Mezi stavby, nad kterými zůstává rozum stát, patří i některá letiště. Někdy zaujmou svou architekturou, jindy svou rozlohou nebo polohou.
Letiště v městském provozu
Gibraltar Airport
Země: Gibraltar
Rok otevření: 1939
Počet přepravených osob za rok: 315 000
Cesta městem nemusí být jen plná zácp a čekání na křižovatkách. Na Gibraltaru mají něco speciálního. Na jedné rušné ulici auta zastaví závory. Ovšem za nimi nejede vlak, nýbrž zde profrčí letadlo. Takhle funguje doprava na Gibraltaru.
Letištní ranvej, dlouhá pouhých 1828 metrů, se zde totiž křižuje s nejfrekventovanější místní ulicí, pojmenovanou po britském válečném premiérovi Winstonu Churchillovi.
Kuriózní křižovatka je ovšem nezbytností, Gibraltar je malý a rovnou plochu, aby zde člověk hledal s lucernou.
Gibraltarské letiště sehrálo podstatnou úlohu během 2. světové války, kdy bylo důležitou základnou britského královského letectva. V současnosti odsud létají letadla do Londýna, Manchesteru, Madridu, Barcelony a v létě i na Maltu.
Jak je z tohoto výčtu patrné, příliš často se automobilové kolony před závorami netvoří.
Letiště větší než stát
Dammam King Fahd International Airport
Země: Saúdská Arábie
Rok otevření: 1999
Počet přepravených osob za rok: 8 000 000
Rozlohou největším letištěm na světě je to v saúdskoarabském Dammanu. Je dokonce větší než soused Saúdské Arábie Bahrajn, Praha by se do něj vešla téměř dvakrát. Je umístěno v poušti, což ovšem zrovna v Saúdské Arábii není nikterak překvapující.
Základy letiště byly položeny již v roce 1990, o rok později jej využívaly spojenecké síly v první válce v Perském zálivu. Vzhledem k islámskému charakteru země nepřekvapí, že na jednom nejčestnějších míst trůní mešita, schopná pojmout několik tisíc lidí.
Letiště využívá saúdskoarabská královská rodina, která zde má několik speciálních salónků a hlavně vlastní, tzv. královský terminál.
Zdejší letecký přístav je mezinárodní leteckou federací klasifikován jako E ICAO, což umožňuje přistávání i velkým letedlům typu Boeing 747 či Airbus A340, vyhovovat by mělo i pro přistání nejnovějšího Airbusu A380. Zdejší ranvej v minulosti hostila i současné největší transportní letadlo světa Antonov An-225 Mrija, které sem přivezlo zařízení pro ropné vrty.
Dvoupatrová cargo budova zabírá prostranství o rozloze 39 500 m2 a má kapacitu 94 000 tun, obří je i parkoviště určené návštěvníkům. Jeho plocha je 176 752 m2 (tedy přibližně jako polovina brněnského výstaviště) a pojme takřka 5000 automobilů.
Umělý ostrov nebo letiště? Obojí!
Kansai Intrenational Airport
Země: Japonsko
Rok otevření: 1994
Počet přepravených osob za rok: 16 800 000
Letiště bývají dosti hlučná, a když se navíc jedná o velmi frekventované letiště, je pobyt v jejich okolí spíše k uzoufání. Architekti letiště Kansai tento problém vyřešili radikálním způsobem;
navrhli postavit umělý ostrov v moři a právě na něj umístit letiště. Vzhledem k tomu, že letiště stojí celých 5 kilometrů od pevniny, může být v provozu non-stop.
Letištní hala je dlouhá téměř dva kilometry, jejím autorem je proslulý italský architekt Renzo Piano. Ten má na svém kontě řasu známých návrhů, mimo jiné pařížské muzeum, věnované modernímu umění – Centre Pompidou, nebo Art Institute v Chicagu.
Za návrh letiště Kansai obdržel Piano prestižní Pritzkerovu cenu, což je obdoba Nobelovy ceny pro architekty. Konstrukce budovy je z oceli a je navržená tak, aby odolala i silným zemětřesením, kterými Japonsko často trpí.
I kdyby byla celá přibitá na kolmou stěnu, nerozsypala by se, ale držela by bez problémů svůj tvar. Letiště, které slouží městu Ósaka, je první stavbou svého druhu, jež je umístěna na moři.
Svého času se dokonce uvažovalo, že by ostrov byl plovoucí, to by však způsobovalo jeho nestabilitu. Moře je zde hluboké kolem 20 metrů a jeho dno je tvořeno měkkým bahnem.
Ostrov si dodnes ještě „sedá“ i přesto, že jej podepřelo 178 milionů m3 zeminy (takový objem by se vešel do téměř čtyř a půl milionu železničních cisteren), která byla přivezena z nedalekých hor.
Ve vysokých horách…
Qamdo Bangda
Země: Tibet
Rok otevření: 1994
Počet přepravených osob za rok: 170 000
I v nadmořské výšce, kde už člověk mívá problémy s dýcháním, může být umístěno fungující letiště. Tibetské letiště Qamdo Bangda, nad kterým se tyčí himálajští giganti, je položeno ve výšce 4334 metrů nad mořskou hladinou.
Kvůli nižší hustotě vzduchu má toto letiště určitá specifika. Unikátní je zejména rozjezdová dráha, která měří pět a půl kilometru. Tato délka není samoúčelná, v řidší atmosféře startují a přistávají letadla přece jen o dost obtížněji.
Zatímco v nižších polohách letadlo potřebuje na přistání okolo jednoho a půl kilometru, v Tibetu je tato vzdálenost dvojnásobná.
Před přistáním jsou zde cestující varováni, aby při výstupu z letadla nedělali prudké pohyby, jinak jim hrozí nevolnost, vysokohorská nemoc a závratě. Qamdo Bangda však o titul nejvýše položeného letiště již zanedlouho přijde.
V Tibetu totiž vyroste další letecký dopravní uzel, který bude položený dokonce ve výšce 4436 metrů. Hotov by měl být za dva roky.
Vskutku neobvyklá přistávací dráha
Aéroport Courchevel
Země: Francie
Rok otevření: 2004
Počet přepravených osob za rok: 40 000
Zimní středisko Courchevel je známé nejen tím, že se zde v roce 1992 soutěžilo ve sjezdařských disciplínách v rámci zimní olympiády, ale také poněkud zvláštním letištěm, které rozhodně není vhodné pro citlivější povahy.
Piloti dokonce potřebují zvláštní osvědčení, aby zde směli přistávat. Letiště je totiž ve svahu, a to nikoliv v nějakém mírném, převýšení zde dosahuje 18,5 procenta. No jo, najděte v Alpách rovný plácek… Přistávací dráha je dlouhá asi 535 metrů.
Neznalý člověk je pak velmi překvapen obrovským kopcem přímo před přistávacím pruhem. Navíc malá letadla v momentě, kdy vypnou motory, můžou být silným větrem vytlačena přes okraj ranveje.
O tom, jak nebezpečně toto letiště vypadá, se může přesvědčit každý, kdo se podívá na úvod k filmu Tomorrow never dies (Zítřek nikdy neumírá), v němž neohrožený James Bond v podání Pierce Brosnana prchá v letadle Aero L-39 Albatros právě z tohoto letiště.
Foto: Freepik, Pixabay, Shutterstock, PX FUEL
