Jedno ze tří tradičních sídel anglických panovníků je neodmyslitelně spjato s celou historií Velké Británie.
Na kopci u městečka Windsor v jižní Anglii asi 30 kilometrů od Londýna, se tyčí gigantická stavba, obklopená věčně zelenými trávníky. Její gotické věže budí obdiv znalců architektury, vysoké hradby zase respekt nepřátel, kteří by chtěli komplex dobýt.
Za bezmála 950 let jeho existence z něj vládly ostrovnímu království více než čtyři desítky králů. Byl jejich domovem, útočištěm v nelehkých časech, místem oslavných ceremonií, a občas dokonce i žalářem!
Založí ho Normané
Dějiny hradu Windsor se datují od normanské invaze na Britské ostrovy v 11. století.
Když se normanský vévoda Vilém Dobyvatel (asi 1028–1087) nechá v roce 1066 po vítězné bitvě u Hastingsu korunovat vládcem Anglie, nařídí vystavět obrovitou tvrz, která bude chránit přístupovou cestu do Londýna a strategicky důležitý přechod přes řeku Temži.
Avšak nádherná stavba se brzy stane mnohem významnější součástí královského dvora. Už Vilémův syn Jindřich I. (1068–1135) ji využívá jako své bydliště a Windsor je tak v současné době nejdéle trvale osídleným hradem v Evropě!
Rozkládá se na ploše o velikosti 45 000 čtverečních metrů a silné opevnění sahá do výšky 15 metrů!
Ochrání krále před nacisty
„Odveďte toho zrádce!“ přikazuje velitel vzbouřenecké armády. Za anglické revoluce v polovině 17. století je Windsor centrem povstaleckých sil.
Po svém sesazení je v hradním vězení krátce internován lidem nenáviděný anglický vládce Karel I. Stuart (1600–1649).
Výraznou roli sehraje palác rovněž za druhé světové války, kdy se britská královská rodina naopak uchýlí za jeho hradby kvůli bombardování hlavního města nacisty.
A dopustit na Windsor nedá ani současná vládkyně Velké Británie Alžběta II. (*1926). Ta druhý největší obydlený hrad na světě s oblibou využívá jako své víkendové sídlo.