Jsou lázně, kde si odpočinete a vyléčíte se. A pak jsou také lázně, kde kromě toho všeho ještě prožijete skvělou dovolenou. Protože v Luhačovicích je pořád na co se dívat a pořád co zažít.
Každá procházka dokáže potěšit oko, protože tak to stavitelé chtěli.
Přestože slovanské osídlení na místě dnešních Luhačovic archeologové vypátrali až někam do 7. století, dlouho to na zrození slavného a výstavného města nevypadalo.
Zdejší pohraniční kraj byl pořád v hledáčku nejrůznějších nepřátel, v průběhu 15. století zde dokonce panoval proslulý uherský lapka Pankrác a kopcovitý kraj ani nelákal k usazení a rozvíjení zemědělství.
Až když se na počátku 17. století luhačovické panství dostalo do rukou rodu Serenyiů, začaly se dějiny pozvolna otáčet jiným směrem. Serenyiové si poprvé povšimli, jak blahodárné účinky mají zdejší minerální vody vyvěrající ze země.
Jako první se podařilo zachytit a upravit pramen, který dostal zpočátku jméno Bublavý, později byl však přejmenován podle tehdejšího zvyku na počest křestního jméno právě panujícího šlechtice Amanda Serenyiho na Amandku.
Stejným způsobem dostal jméno i další pramen, který snad zná každý, kdo kdy o Luhačovicích slyšel. O pramen zvaný Hlavní se staral hrabě Vincent Serenyi a rázem jsme tu měli Vincentku.
Chaloupku postavil básník dřeva
A jak máte jednou léčivý pramen, o kterém se začínají dozvídat lidé, znamená to, že se sem všichni hrnou. Na takový zájem nebyly Luhačovice připravené.
Začaly se tedy stavět hotely a lázeňské domy a začátek a konec každého dne oznamoval zvon na věžičce nově vystavěné kapličky Svaté Alžběty, která na své fasádě samozřejmě nesla znak rodu Sereyiů. Kaple tu stojí dodnes a je nejstarší stavbou lázeňského centra.
Na sklonku 19. století už ani všechny nově vybudované ubytovací kapacity nestačily. A tehdy se do obnovy a rozšiřování lázní zapojil i slavný architekt Dušan Jurkovič.
A hned se postaral o několik staveb, které dodnes patří k nejobdivovanějším a historicky nejcennějším. Přestavbou dvou starších budov a jejich zvýšením o jedno patro vytvořil v roce 1902 objekt, kterému se později začalo říkat Jurkovičův dům.
Poznáme ho podle barevné fasády ve stylu lidové secese, který Jurkovič tak dokonale ovládal. Pro časté využívání dřevěných prvků se mu také říkalo básník dřeva, i když v tomto případě se nevyhýbal ani použití betonových pilířů a sušených hliněných cihel.
Ve stejném roce se pak město od Jurkoviče dočkalo dalšího vzácného objektu. Říká se mu Chaloupka a i on vznikl přestavbou staršího domu.
Chaloupku Jurkovič zbudoval na vlastní náklady a možná bude dnešní návštěvníky zajímat, že jedním z prvních lázeňských hostů v Chaloupce byl spisovatel Vilém Mrštík.
Splněný sen o budoucnosti
A Luhačovice se rozvíjely dál. Zrodilo se lázeňské divadlo, o práci se hlásili další renomovaní architekti.
V roce 1928 se pak obec dočkala důležité změny – byla dokončena přehrada, která konečně vyřešila dlouhodobé potíže se záplavami, které narušovaly lázeňský provoz. A v roce 1936 byly Luhačovice oficiálně povýšeny na město. A jeho rozvoj už se nezastavil.
Hned po válce se střediskem lázní stala oblouková prosklená Velká kolonáda a ze světové výstavy Expo 58 v Bruselu byla přivezena dnes nejznámější luhačovická fontána.
Kdyby dnes Sereyiové procházeli Luhačovicemi, asi by byli spokojeni, protože jejich představa o bohatém a krásném lázeňském městě se nakonec opravdu uskutečnila.
Obdivovali by třeba Jurkovičův Lázeňský dům Jestřabí, jeho unikátní plovárnu zvanou Vodoléčebný ústav, Hudební pavilon určený pro lázeňský orchestr nebo třeba secesní Lázeňský dům Bedřicha Smetany.
A zdánlivě stranou od lázeňského ruchu stojí stále luhačovický zámek s dvaceti místnostmi a farním kostelem. Dnes je sice zámek sídlem Základní umělecké školy a Domova dětí a mládeže, ale rozlehlý park, který jej obklopuje, je pro procházky stále přístupný.
Co nesmíte minout při návštěvě Luhačovic
Zámek Nový Světlov
Ani ne dvacet kilometrů stačí na to, abychom z Luhačovic dorazili k zámku Nový Světlov v Bojkovicích.
Slovácké Miramare, jak se zámku občas přezdívá podle podoby se slavnou stavbou u italského Terstu, pochází z 15. století, dnes slouží k pořádání kulturních akcí, čemuž odpovídají i stavební úpravy, například zastřešení a ozvučení zámeckého nádvoří.
Stavba ve stylu anglické tudorské gotiky je ale přístupná i k prohlídkám, které zahrnují třeba kapli, obřadní síň, svatební apartmá, taneční sál nebo vyhlídkovou věž.
Hrad Malenovice
Jen pár kilometrů od Zlína čeká renesanční skvost ze 14. století, od počátku proslulý přepychovým zařízením včetně maleb ve zlatých rámech, benátských zrcadel a křišťálových lustrů.
Také zahrada se pyšnila exotickými dřevinami včetně pomerančovníků, nebo vavřínů.
Návštěvníci si dnes mohou prohlédnout kromě hradní věže také takzvaný malovaný sál s pozdně gotickou klenbou a nápisy z 16. století, hradní kapli nebo zařízení kanceláře malenovického velkostatku.
Když budeme mít štěstí, přijedeme právě v době konání koncertům, divadelních představení nebo skupin historického šermu.