Málokteré historické památky jsou vzájemně tak spojeny, že když vyslovíte jméno jedné, automaticky vám naskočí i druhé. Zříceniny hradů Žebrák a Točník (ten je na úvodní fotografii) takové jsou.
Do dnešních dnů tvoří památku na dávno zašlé doby, kdy sem do křivoklátských lesů přijížděli čeští panovníci.
Postavit hrad na křemencovém skalnatém ostrohu obtékaném ze tří stran potokem se tehdy ve druhé polovině 13. století zdálo být ideální volbou. Vždyť jen kousek odtud vedla hojně využívaná obchodní stezka z Prahy do Bavorska.
Podle čeho získal hrad Žebrák své originální jméno, není tak úplně jasné. Nejspíš vzniklo jako připomínka toho, že pevnost stojí na úzkém skalním žebru nad údolím.
Možná má ale pravdu pověst, podle níž se stavitelé rozhodli pojmenovat hrad podle prvního návštěvníka, který projde jeho branou. A tím byl shodou okolností žebravý student.
Příliš malý pro krále
Význam hradu nicméně rostl, tím spíš, že se zanedlouho ocitl v královských rukou.
Pořídil si ho Jan Lucemburský, později bychom tu mohli potkávat i Karla IV. a jeho syna Václava IV. Zatímco císař Karel IV. na Žebrák zanevřel, protože tam zemřel jeho dvouletý prvorozený syn, jeho následovník a syn Václav IV. si zdejší okolí zamiloval, především pro skvělé možnosti honitby.
Hluboce pak tesknil, když Žebrák v roce 1395 vyhořel. Panovník musel tehdy přijmout tvrdé rozhodnutí.
Opravy oblíbeného hradu by byly tak náročné a prostor na skále tak malý pro potřebné rozšiřování areálu, že Václav s těžkým srdcem nařídit postavit na nedalekém kopci hrad nový.
Ten dostal jméno Točník podle toho, že při příjezdu ke vstupní bráně je třeba se třikrát otočit. Zatímco Točník rostl do krásy, Žebrák pomalu upadal v zapomnění, i když ještě roku 1425 spolu se Točníkem úspěšně odolal osmitisícové husitské armádě.
V roce 1532 za přítomnosti krále Ferdinanda I. ještě přežil další ničivý požár, ale pak už kámen z jeho kdysi pevných zdí začal sloužit svému mladšímu sourozenci jako stavební materiál. V historických dokumentech se už v roce 1552 Žebrák popisuje jako pustý.
Dnes z něj můžeme obdivovat především okrouhlou věž, která slouží jako rozhledna.
Temná voda plná mrtvých duší
Zvláštností hradu Točník je místní jezírko na vnější straně hradeb.
Podle legend oplývá magickou mocí, které možná podlehl i sám zakladatel hradu Václav IV. Ostatně při budování hradu si osobně vymínil, že jeho královské komnaty se budou nacházet na východní straně, nejvíce otevřené případnému obléhání.
Výhled na tajemné jezírko stál ale panovníkovi zřejmě za to. Podle pověstí se ve zdejší hluboké zelené vodě skrývají duše mrtvých v podobě černých ryb.
Jedna z místních kachen zase měla být nešťastnou duší královy milenky, kterou on sám v záchvatu zuřivosti sprovodil ze světa. Těžko říci, zda na zvěstech o záhadných vlivech na pohled neškodného jezírka něco může být.
Faktem je, že když za nějakou dobu přijížděl na hrad císař Rudolf II., s každým metrem propadal větší hrůze a ze všech sil se bránil tomu, aby jeho průvod v cestě na Točník pokračoval.
Jen díky tomu, že na úzké cestě nebylo možné kočár otočit, nakonec do hradu po můstku v těsné blízkosti jezírka dorazil a strávil tu i bezesnou noc plnou nočních můr a děsů.
Sklopte své zraky k medvědům
Možná i tenhle panovnický zážitek přispěl k tomu, že také Točník brzy ztrácel svůj význam a začínal nenápadně pustnout. Kdysi honosné reprezentační sídlo během třicetileté války sloužilo už jen jako úkryt okolních vesničanů.
Podle zpráv z počátku 18. století měl Točník stále ještě střechu a v té době se zdálo, že snad ještě může začít lepší časy. V bývalém královském paláci totiž byla zřízena poutní kaple svatého Bartoloměje. Ale nestačilo to.
Král Václav IV. by ale byl určitě potěšen, kdyby svůj hrad viděl dnes. Ne, není to pyšný kolos zářící novotou, ale lidé na něj nezapomněli.
Díky rekonstrukci se sem sjíždějí turisté z Čech i zahraničí, každoročně se tu konají historické slavnosti a Točník je mekkou šermířů zblízka i zdaleka.
Návštěvníci si jednu z nejrozsáhlejších zřícenin v Čechách mohou prohlédnout samostatně, nebo v letní sezoně využít služeb průvodce.
Vstoupí do Královského paláce, mohou obdivovat Velký palác s dochovanými sgrafity, západní i východní bránu a také hluboký hradní příkop s padacím mostem, v němž tradičně přebývají místní medvědi. Ti současní se jmenují Agáta a Martin a je jim teprve sedm let.
Pokud vám snad budou povědomí, tak nejspíš proto, že se v roce 2013 stali hvězdami televizního pořadu Méďové na cestách.
Foto: Creative Commons (úvodní foto: CC BY-SA 4.0 – Wolkenkratzer)