Možná jsou mezi námi lidé, kteří dosud ojedinělý skalní útvar jménem Panská skála neznali. Ale sotva se najde někdo, kdo neviděl Pyšnou princeznu. Takže stačí si vzpomenout.
Kde se to král Miroslav s princeznou Krasomilou schovávali na útěku před královskými pohůnky?
Když se řekne sloupcovitá odlučnost čediče vzniklá při tuhnutí magmatu, zní to jako nudná geologická definice, kterou to ostatně také je. Vidět ovšem takovou nudu na vlastní oči je podívaná, na jakou se nezapomíná.
Abychom si to mohli vyzkoušet, musíme se vypravit kousek od Kamenického Šenova. Na půl cesty mezi ním a obcí prácheň se z louky vedle úchvatného romantického jezírka zvedá podivuhodný skalní útvar, který dostal jméno Panská skála.
Vzniklo počeštěním německého názvu Herrnhausfelsen, které se zase vyvinulo z původního jména Gehörnhaus. A Gehörn znamenalo strmě čnějící skálu, což dokonale odpovídá.
Panská skála se tyčí do výšky třiceti metrů a vzhledem k tomu, že se skládá s podlouhlých čedičových sloupců, říká se jí příhodně také Kamenné varhany.
Přestaňte krásu házet do moře!
Krása tohoto přírodního výtvoru by možná zůstala našim zrakům navždy utajena, nebýt těžby čediče, která postupně ukrajovala z hory svrchní materiál a odhalovala unikátní sloupcovou odlučnost.
Čedič, známý svou vysokou odolností proti mořské vodě, byl dlouho vyvážen především do zemí Beneluxu, kde sloužil ke stavbě hrází.
Ještě předtím místní obyvatelé odlamovali ze skály jednotlivé sloupce a používali je jako dveřní nebo okenní sloupky nebo jako patníky a obrubníky.
Pokusy tuto jedinečnou přírodní lokalitu ochránit začaly až na konci 19. století, kdy si vědci začali uvědomovat, že těžba působí ve skále nenahraditelné škody.
Definitivně se však podařilo těžbu zakázat až po druhé světové válce a v roce 1953 se panská skála stala Národní přírodní památkou. Dnes je obdivovaným turistickým cílem a nejnavštěvovanějším geologickým útvarem v Čechách.
Po dešti je ještě lepší pohled
Zblízka pozorovateli teprve dochází nevšední krása čedičového skvostu. Pětiboké a šestiboké pravidelné sloupce mají 20 až 40 centimetrů v průměru a nejdelší z nich měří až 15 metrů.
Dojem umocňuje jezírko na úpatí skály, které ovšem není přírodní, ale vzniklo na místě vytěžené horniny a plní se pouze dešťovou vodou.
Pokud se rozhodneme panskou skálu obejít kolem dokola, na její jihovýchodní straně si můžeme prohlédnout mariánský sloup, postavený na památku tragédie, kdy v roce 1739 na tomto místě jedné lednové noci umrzl mladý tovaryš a vdova, kteří se oba vraceli ze svatby konané v Kamenickém Šenově.
Z vrcholu Panské skály je překrásný výhled na Kamenický Šenov, ale dohlédnout můžeme i na České Švýcarsko nebo na hřebeny Lužických hor. Přístup k Panské skále ani nemůže být jednodušší.
Nejen že co by kamenem dohodil je vybudováno parkoviště pro návštěvníky, ale sbíhá se tu také několik značených turistických cest z Nového Boru nebo České Lípy.
Foto: Shutterstock