Kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře je zcela neobyčejnou stavbou. Poutníkům vyráží dech nejen svou architektonickou originalitou, ale i energií, která z místa doslova sálá.

Nad uměním starých mistrů, ať už malířů, sochařů, nebo architektů, zůstává dodnes mnohdy rozum stát. Přesto schopnosti některých jdou až za hranice „pouhého“ umění.

Zářným příkladem toho je český barokní architekt s italskými kořeny Jan Blažej Santini-Aichel (1677–1723). Jeho osobitý styl nazvaný barokní gotikou je však něčím víc než vymýšlením hezkých budov.

Výjimečný ve světě

V dlouhé řadě Santiniho geniálních stavitelských počinů vyniká stavba usazená na vrcholek Zelené hory nedaleko Žďáru nad Sázavou. Není podobná ničemu, co se ve střední Evropě v době baroka vůbec objevilo.

Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého, který je roku 1994 zařazen na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO, upoutává pozornost už na první pohled. Jedinečný je jeho půdorys ve tvaru pěticípé hvězdy, ochoz má pak cípů deset.

S matematikou si tvůrce hraje i dál – vstupů do areálu je pět, tolik je i vchodů do kostela a posvátných oltářních výklenků.

Na počátku je přání opata

Zatímco někteří lidé si myslí, že jde o pouhou Santiniho hříčku, ti ostatní jsou přesvědčeni, že se za geometrií stavby skrývá mnohem víc. Ostatně pro tuto domněnku mluví již historie samotné stavby.

Ta vzniká z podnětu opata žďárského kláštera cisterciáků Václava Vejmluvy (1670–1738), muže, který se řadí mezi největší příznivce arcibiskupa a katolického mučedníka Jana Nepomuckého (1345–1393). Co jej k zadání stavby, kromě silné víry, vede?

Fantastický objev

15. dubna 1719 totiž dochází k senzačnímu objevu. Je nalezena zachovalá tkáň v hrobě Jana Nepomuckého ve Svatovítské katedrále považovaná za zázračně zachovalý jazyk.

To opata natolik nadchne, že touží uctít památku Jana Nepomuckého a náležitě jej oslavit jako patrona a světce. Navíc chce církev postavit svatostánek, který by vzácnou relikvii navždy opatroval.

Již od konce dubna začne příprava projektu na Zelené hoře a trvá do srpna téhož roku. Samotná stavba, která jde na opatovy náklady, pak začíná položením základního kamene 16. května 1720, přitom hotový kostel je vysvěcen 27. září 1722.

Z lesů roste kostel

Pověřen je v té době již slavný Santini-Aichel. Tomu opat Vejmluva sdělí své představy o podobě kostela, současně zmíní symboly, které by rád ve svatostánku spatřil. Santini opatovy návrhy respektuje, přesto má ve tvorbě stavby volnou ruku.

Nenechá se spoutat zažitými vzory, podle nichž se v baroku staví po celé Evropě. Kvůli stavbě také padají stromy borového lesa, který do té doby pokrývá vrcholek Zelené hory, aby bylo na kostel vidět z velké dálky. Za dva roky prací tak vzniká unikátní úkaz světové architektury.

Posvátná matematika

Santini i opat Vejmluva spolu dokonale souzní a spolupráce tak jde jako po drátkách. Oba se vyznají v křesťanské symbolice i kabale, navíc se rozhodnou inspirovat při plánování areálu u samotného Jana Nepomuckého.

Právě k němu se pojí číslo pět, na které je zde mnoho odkazů. Jak legenda praví, v místě, kde Jan Nepomucký při své mučednické smrti utonul, se objeví koruna z pěti hvězd. A co všudypřítomná desítka?

I ta má své náboženské opodstatnění – odkazuje k deseti Božím přikázáním. Tak alespoň hovoří oficiální zdroje. Je všechno ale skutečně tak jednoduché?

Jazyk tu prý není

Tam, kde význam celé stavby na Zelené hoře pro mnohé končí, pro záhadology a badatele teprve začíná. Ti se totiž nehodlají s takto jednoduchým vysvětlením spokojit. Věří, že původ místa je mnohem tajemnější.

Zejména tvrdí, že kostel nevzniká pro ochranu jazyka svatého Jana Nepomuckého, ale jako úkryt pokladu. Někteří z odborníků jdou ještě dále. Za skutečný poklad považují nějaké tajné učení nebo vyšší poslání, které má svatostánek chránit.

Poklad, nebo mystické tajemství?

Co badatele vede k těmto odvážným závěrům? Je to paradoxně právě neustálé opakování čísla pět. Jan Nepomucký není zdaleka jediný, s nímž je tato číslice spjata. Pětka je důležitým prvkem magie, kde odkazuje právě k tajnému vědění.

A to ze Zelené hory údajně nemusí zůstat skryto – někteří velmi znalí jedinci by jej mohli vyluštit. To ale i tak není všechno.

Útočiště svobodných zednářů

Spekulace se ubírají i jiným, přesto velmi podobným směrem. Podle některých je se Santiniho areálem spojena aktivita nějakého tajného spolku a řada lidí věří, že se jedná konkrétně o templáře nebo svobodné zednáře.

Ostatně sama osoba Santiniho-Aichela by k této teorii seděla. Architekt je považován za člena některé tajné organizace. Bývá obklopován velkým množstvím osob ze sdružení svobodných zednářů a je tedy více než pravděpodobné, že mezi ně sám patří.

Střet energetických siločar

Své mají k Zelené hoře co říct i senzibilové, kteří tak poodkrývají další magickou dimenzi celého areálu. Podle nich je totiž v místě velice silná energie a střetává se tu rovnou několik silových čar.

Jako důkaz slouží těla mnichů pohřbených v kryptě pod kostelem. Ty jsou totiž až neuvěřitelně zachovalá! Může ostatkům pomáhat skutečně tajemná síla? Jisté je, že Santiniho kostel láká neustále nové vlny návštěvníků.

Proudí sem nejen, aby se pokochali krásnou architekturou, ale aby načerpali magickou, až léčivou energii tohoto místa. Co však za ní stojí, to stále nevíme.