Je štěstí, že jeden z našich nejstarších hradů patří zároveň k těm nejzachovalejším. Sídlo, které po více než dvacet generací patří českému šlechtickému rodu Šternberků, má vodovod i ústřední topení, přitom pamatuje doby, kdy se válčilo jen mečem, kopím a lukem.

Je naprosto výjimečná záležitost, že hrad Šternberk patřil po celých sedm století prakticky jedinému šlechtickému rodu. A co víc, že i současný majitel hradu a zároveň jeho kastelán je přímým potomkem zakladatele Zdeslava z Divišova. Ten si ve 13. století podle tehdejšího zvyku poněmčovat jména začal říkat Zdeslav ze Šternberga, a to podle symbolu hvězdy na svém rodovém erbu. Stern totiž v němčině znamená hvězda a berg hora. Honosné sídlo na skále nad Sázavou pak neslo také jeho jméno.

Od gotiky k vodovodu
Sídlo jednoho z našich nejstarších šlechtických rodů bylo vybudováno už v roce 1241 a jeho majitelé jej postupně rozšiřovali a také zdokonalovali opevnění. I přesto jej v 15. století dobyl král Jiří z Poděbrad. Panství i s hradem bylo ale Šternberkům nakonec vráceno a oni se mohli vrátit k jeho zvelebování.

Zvláštností je, že s tím nepřestali ani v poměrně moderní době. Začátkem 20. století bylo totiž šlechtické sídlo znovu upraveno tak, aby splňovalo moderní nároky na bydlení. Do kdysi strohé gotické pevnosti byl zaveden moderní vodovod i rozvod elektřiny a ve 30. letech minulého století začalo místo krbů a kamen hrad vytápět ústřední topení.

Stříbrný poklad
Mezi hradními pověstmi najdeme hned několik legend o ukrytých pokladech. Může na nich být něco pravdy? Faktem je, že na Šternberku se opravdu jeden skutečný poklad našel! Jeho zvláštní příběh se týká babičky současného majitele hradu Zdeňka ze Šternberka, která kdysi sbírala stříbrné flakony a miniatury, pocházející většinou z 18. století.

Svou sbírku měla uloženou na zámku Jemniště, ovšem pouze do chvíle, kdy Šternberkové byli za války vystěhováni Němci, protože podporovali Čechy. Šlechtický rod se snažil zachránit, co se dalo, a narychlo ze zámku odvezl nejrůznější cennosti.

Bohatství pod uhlím
Na cestu se tak vydala i bedna s miniaturami. Stěhováci ji přivezli na hrad a uložili ji v místnosti pod současným bytem kaplana. Když byl poté zámek znárodněn, byly do hradu navezeny brikety na topení a hromada uhlí zasypala nejen staré harampádí, ale také onu truhlu se stříbrem. Zdeňkův otec směl tehdy dělat na svém hradě průvodce, o bedně s cennostmi pod uhlím ale neměl ani ponětí. Vše upadlo v zapomnění. Až v roce 1971 se začalo s vyklízením skladu uhlí a bedýnka s pokladem opět spatřila světlo světa. Stříbrný poklad Šternberků si tak dnes můžete prohlédnout mezi sbírkami hradních cenností.

Jiří Mareček