V naší republice máme mnoho hradů a zámků. Jen jeden jediný má ale podobu, kterou jinak najdeme pouze v zahraničí. Říká se mu falc a pamatuje doby, kdy do Chebu přijížděl sám císař, aby také zde vládl svou pevnou rukou.

Panovníci Svaté říše římské považovali za praktické nevládnout obrovskému území z jediného sídelního města, ale během své vlády se spolu se dvorem neustále přesouvali, aby své povinnosti v jednotlivých oblastech vykonávali co nejefektivněji.

Pro tyto účely začaly především na území Německa vznikat speciální opevněné hrady, pro které se ujalo označení falc. Svůj zlatý věk zažily za vlády císařského rodu Štaufů ve 12. a 13. století. Jen jedna falc byla vybudována také v českých zemích.

Stojí v Chebu a je dnes národní kulturní památkou.

Na věž i do podzemí

Středověký hrad stál na návrší nad řekou Ohří na místě dávného slovanského hradiště už v polovině 12. století, ale netrvalo dlouho a vlády nad zdejším regionem se ujal proslulý císař Fridrich I. Barbarossa řečený Rudovous.

Právě on se postaral o přestavbu hradu na výstavnou falc v typickém štaufském stylu, tedy s ústředním kamenným palácem s nezbytným královským sálem. Honosný palác tak samozřejmě měla i chebská falc. Dnes se z něj bohužel dochovalo jen obvodové zdivo, v němž můžeme spatřit pozůstatky tří sdružených románských oken s mramorovými sloupky nebo kamenné krakorce kdysi nesoucí trámovou podlahu.

V mnohem lepším stavu se zachovala Černá věž, která dostala své jméno podle materiálu, z něhož je zbudována – z tvrdého sopečného tufu opracovaného do velkých kvádrů. Věž se čtvercovým půdorysem je vysoká 18,5 metru a její obvodové zdi u základny dosahují tloušťky až tří metrů.

Tomuto typu věže se říká bergfrit a je typická tím, že jediným přístupem do ní býval můstek v prvním patře. V době obléhání tak bylo možné ji bránit jako samostatnou pevnost. Dnes je z ní vynikající rozhledna a výhledem na historickou část města.

Navštívíme-li chebskou falc, nesmíme samozřejmě vynechat ani zdejší kasematy – podzemní prostory sloužící kdysi nejen k boji proti přicházejícímu nepříteli, ale také k ubytování i skladování. Dnes si v nich můžeme prohlédnout expozici útrpného práva a také hradní zbrojnici.

Pokud nás ovšem zajímá těžká artilerie, až do kasemat nemusíme. Funkční ukázky dobových děl najdeme i na hradním nádvoří.

Duchové za černým kočárem

Za unikátní umělecký zázrak bývá považována také zdejší patrová kaple sv. Martina, Erharda a Uršuly. Nevšední spojení románského slohu a gotiky s bohatou sochařskou výzdobou překvapí mimo jiné i zvláštní kombinací andělských bytostí s necudnými figurami.

Nechybí ani soukromá císařská lóže oddělaná zdobeným mramorovým sloupem. Z horní části kaple se pak dostaneme po schodišti vedle sakristie do místnůstky, která v polovině 15. století sloužila jako alchymistická laboratoř.

Pokud trochu trpíme pověrčivostí, pak bychom určitě neměli setrvávat v hradu a jeho okolí v nočních hodinách. Říká se, že když odbije půlnoc, otevře se hradní brána a vyjede černý kočár tažený čtyřmi vraníky, jimž z nozder šlehají plameny, doprovázený zástupem duchů padlých Valdštejnových generálů.

Podle jedné z pověstí se kdysi dávno pokusil toto děsivé procesí spatřit neohrožený chebský mistr kolář Menger, který však ke svému zděšení v průvodu spatřil i sám sebe coby zajatce. Po návratu domů o svém hrůzném zážitku stačil ještě vyprávět, než z nevysvětlitelného důvodu zemřel.