Cínová ruda se v okolí královského města Čistá ve Slavkovském lese těžila už ve 14. století a sto let předtím tu lidé v místních potocích cín rýžovali.

Postupně se však ukázalo, že vydatnost ložisek není zase tak obrovská, těžba stagnovala a ani pokusy ji obnovit v 19. a 20. století neměly dlouhého trvání. Podle odhadů ale důl Jeroným za celou svou historii poskytl 500 až 700 tun cínu.

Horníkem na vlastní kůži

Na důl by se zřejmě úplně zapomnělo, kdyby v roce 1982 nenalezl jeden z místních občanů v poli propadlinu vedoucí do starého dolu s ručně raženými chodbami a komorami. Přesto k tomu, aby se dovnitř mohli podívat turisté, zbývala ještě hodně dlouhá cesta.

Důl Jeroným se oficiálně pro veřejnost otevřel až v roce 2013 vzápětí dostal novou vstupní budovu s parkovištěm.

V dole můžeme spatřit stopy po hornických pracích s želízkem a mlátkem, v komorách si pak povšimneme stropů se sazemi, pozůstatky dobývání metodou sázení ohněm.

Odhalit se podařilo i fragmenty původního potrubí a také nápis, z něhož je patrné, že se tu opravdu těžilo v průběhu 17. století. Jak se tu středověkým horníkům pracovalo, to si mohou návštěvníci vyzkoušet i dnes.

Během prohlídky totiž čeká prolézání úzkými chodbičkami a šplhání po skalních schůdcích.

Návštěvy z celého světa

Důl Jeroným je od roku 1990 kulturní památkou. V podzemí stále probíhají výzkumné práce a podařilo se objevit další prostory, do nichž nikdo nevkročil od 16. století.

V nejbližší době se tak počítá až se ztrojnásobením dosud otevřených podzemních návštěvnických tras. Zájemci o prohlídku přicházejí nejen z tuzemska, ale například i z Jihoafrické republiky, USA, Číny, Japonska nebo Zairu. A těch návštěvníků přibývá.

Zatímco na počátku po otevření dolu veřejnosti přišly v prvním roce jen tři stovky zvědavců, po roce už jich byly dva tisíce a každoročně se tyto počty o další tisíce zvedají. Denně může podzemními prostorami projít na šest desítek lidí.

Ale jen od května do října. Zbytek roku je v dole Jeroným vyhrazen zimování netopýrů.