Při turistických výletech býváme zvyklí navštěvovat hrady či zámky, památkové rezervace nebo přírodní unikáty. Ale že by se někdo vydával obdivovat elektrárnu? Až do otevření nádrže Dlouhé stráně to vůbec nebylo běžné.

Už v průběhu sedmdesátých let bylo jasné, že v oblasti Jeseníků bude třeba posílit stabilitu elektrické soustavy, tedy rovnováhu mezi aktuální spotřebou a dodávaným výkonem. Proto bylo rozhodnuto vybudovat přečerpávací vodní elektrárnu.

Stavba na vrcholku hory Dlouhé Stráně byla zahájena už v roce 1978, ale po nějaké době se zadrhla a nevědělo se, zda vůbec stojí za to ji dokončit.

Až v roce 1989 dostal modernizovaný projekt opět zelenou, i když bylo třeba překonat nedůvěru těch, kteří měli strach z budování tak velké stavby v chráněné krajinné oblasti.

Obdivovanější než Karlštejn

Dnes už naštěstí protesty utichly. Elektrárna totiž nejen že přírodní prostředí nijak nezničila, ale navíc je obdivovaná u nás i ve světě. V roce 2005 zvítězila v anketě o „div České republiky“.

Ve finále porazila druhý vysílač na Ještědu a třetí Pražský hrad, v poli poražených zůstali i takoví soupeři jako Karlštejn, Karlův most nebo zámek Hluboká. A středem zájmu jsou Dlouhé Stráně i dnes. Elektrárnu každoročně navštíví na 40 tisíc lidí.

Tunely v útrobách hory

Elektrárna nakonec vyšla na 6,5 miliardy korun. To se může někomu zdát příliš, ale faktem je, že se svým provozem zaplatila už za prvních sedm let.

Dlouhé Stráně jsou dnes nejen třetí největší přečerpávací elektrárnou na světě a nejrozsáhlejším vodním energetickým dílem u nás, ale mohou se pochlubit i dalšími unikáty. Využívají třeba největší reverzní vodní turbínu v Evropě.

Voda je přiváděna a odváděna dvěma přivaděči pod povrchem, které jsou 1,5 km dlouhé a mají 3,6 m v průměru.

Odvodňovací, větrací a komunikační tunely provrtané v nitru hory jsou celkem dlouhé 8,5 kilometru a pro případ, že by cesta byla v zimních podmínkách nesjízdná, vede útrobami kopce i dopravní tunel s 2400 schody a plošinovými zubačkovými výtahy.

Bez speciální izolace to nejde

I když na fotografiích většinou vidíme jen impozantní Horní nádrž vybudovanou na vrcholku hory v nadmořské výšce 1350 metrů, elektrárna využívá i Dolní nádrž na říčce Divoká Desná, která je ještě o kousek větší.

Při plném načerpání horní nádrže klesne hladina té dolní až o 22 metrů. Horní nádrž si vyžádala 18 centimetrů silnou izolaci, která snese rozsah teplot od -30 do +60 stupňů. Takové parametry splňoval pouze speciální asfalt, který bylo třeba dovézt z Albánie.

V noci nahoru, ve dne dolů

Jak vlastně přečerpávací elektrárna funguje? V době, kdy je v síti přebytek energie, se voda z dolní nádrže přečerpá do horní, v energetické špičce putuje opačným směrem a přitom se vyrábí proud.

Elektrárna je schopna dodávat dostatek energie třeba i při výpadku dodávek elektřiny – okamžitě se spustí turbína, která začne dodávat proud do 172 kilometrů dlouhého vedení připojeného k síti elektrárny Chvaletice.

Vydejte se do podzemí!

K jezeru se autem nedostaneme, ale pěším a cyklistům je přístup povolen. Když se tam vydáme, samozřejmě už stojí za to nahlédnout i do útrob elektrárny. Pořádají se tam totiž prohlídky.

Navštívíme při nich technologické provozy v podzemních prostorách, kde se musíme připravit na poněkud chladnější prostředí, a také informační středisko s modelem průřezu elektrárnou. O exkurze je ale takový zájem, že je nutné se předem objednat. K elektrárně nás pak přiveze speciální autobus z Koutů pod Desnou.