Měla být chloubou Prahy, ale dlouho to vypadalo, že se vlastně ani nedostaví. Jenže to by Praha o hodně přišla stejně jako její návštěvníci. Prašnou bránu se naštěstí podařilo dostavět, a tak dnes tou pýchou města opravdu je.

Za sídlo českých panovníků je samozřejmě považován Pražský hrad, ale nebylo tomu tak vždycky. Králi Václavu IV. se na konci 14. století se v chladných hradních zdech přestalo líbit a zatoužil po něčem pohodlnějším a modernějším.

A tak nechal vystavět Králův dvůr – luxusní sídlo, které mělo více odpovídat požadavkům doby.

Stálo na místě dnešního Obecního domu a přilehlého okolí a komplex budov a zahrad včetně lázní či lvince si v Pražským hradem svou velikostí nijak nezadal.

Václav IV. se sem přestěhoval v roce 1383 a po něm sem přicházeli bydlet i jeho následovníci celé století. Až Vladislav Jagellonský se vrátil k tradici a přestěhoval se zpátky na hrad.

My už dnes bohužel Králův dvůr na vlastní oči spatřit nemůžeme, protože sotva ho panovníci opustili, měnil majitele, chátral a nakonec ho na počátku 20. století bylo třeba zbourat.

Zůstala nám po něm ale jedna památka, která nejen že nezchátrala, ale naopak patří k chloubám a symbolům města – Prašná brána.

Brána, která nebude dělat ostudu

Na jejím místě stávala kdysi brána svatého Ambrože, součást původního městského opevnění. Tu nahradila brána Horská, která dostala své jméno proto, že se vypínala nad tehdejší významnou obchodní výpadovkou na Kutnou Horu.

Jenže i tahle výstavná brána postupně zpustla, dokonce tak, až se jí místo Horská začalo říkat Odraná, a pražští konšelé měli oprávněný pocit, že tahle ruina v sousedství monumentálního Králova dvora dělá ostudu.

V roce 1475 se tedy začala stavět brána nová. Vzhledem se inspirovala Staroměstskou mosteckou věží, což není divu, vždyť stavitelem jedné z nejkrásnějších gotických staveb v Evropě nebyl nikdo menší než slavný Petr Parléř.

Ten už byl ovšem téměř celé století po smrti, a tak se stavby nové brány, které se tenkrát opravdu říkalo Nová, ujal Matyáš Rejsek z Prostějova.

Šperk, který už zase září

Matyáš Rejsek se ovšem strefil do doby, kdy zmíněný vládce Vladislav Jagellonský svůj královský dvůr přestěhoval zase zpátky na Pražský hrad. Přitom to byl právě on, kdo slavnostně pokládal základní kámen brány.

A tak se najednou celých sto let na stavbě nic nedělo a nedostavěná věž původně zamýšlená jako šperk vedle Králova dvora začala nenápadně pustnout stejně jako on.

Zato si vysloužila své dnešní jméno, když se v první polovině 18. století začala využívat jako skladiště střelného prachu.

Ještě ji stačili svými děly v roce 1757 při obléhání Prahy pochroumat Prusové a připravit ji o většinu unikátní výzdoby, která snad ještě přežila od dob Matyáše Rejska. Dokončení v novogotickém stylu se tak Prašná brána dočkala až na sklonku 19. století.

Konečně dostala také důstojnou střechu místo dosavadní provizorní, dokonce s ochozem, který si tak oblíbili současní turisté 21. století.

Tradiční cesta pro krále i pro turisty

Prašná brána v sousedství králova dvora je místem, odkud z prostoru současného Obecního domu vycházela slavná Královská cesta.

Na tuto tradiční pouť městem za mimořádného zájmu jeho obyvatel se vydávali noví panovníci směrem na Pražský hrad, kde byli slavnostně korunováni.

Otce vlasti Karla IV. tato tradice ještě minula, jako první si ji v roce 1438 vyzkoušel Albrecht I. Habsburský, a po něm pak dalších osmnáct vládců české země až po Ferdinanda V. Dobrotivého v roce 1836. Trasa byla ovšem využívána i pro defilé významných státních návštěv nebo pohřebních průvodů, a můžeme si ji projít i dnes, protože patří k hlavním turistickým lákadlům hlavního města.

Vede od prašné brány Celetnou ulicí přes Staroměstské náměstí, přes Karlův most vzhůru Nerudovou ulicí na Hradčanské náměstí až ke katedrále sv. Víta.

Králové jsou stále s námi

Prašná brána je vysoká 65 metrů a její základy začínají v hloubce devíti metrů pod úrovní dnešního terénu, protože kdysi stávala v příkopu městských hradeb. Ostatně právě proto se do ní původně nevstupovalo v přízemí, ale až v patře pomocí mostu.

Na vyhlídkový ochoz ve výšce 44 metrů se dnes dostaneme po 186 kamenných schodech. V prostorách věže si mohou návštěvníci celoročně vychutnat i tematické expozice, momentálně tu s motivem husitství.

Prohlídka brány trvá hodinu a vítaným zpestřením jsou komentované prohlídky s průvodcem. Prašná brána dlouhodobě patří k nejnavštěvovanějším památkám na území hlavního města. každoročně do ní vstoupí kolem 30 000 lidí.

A králové tu jsou s nimi alespoň symbolicky stále přítomni. Fasádu Prašné brány totiž zdobí sochy Jiřího z Poděbrad, Vladislava Jagellonského, Karla IV. nebo Přemysla Otakara II.

Obecní dům – architektonická galerie českých umělců

Místo, na němž stával legendární Králův dvůr, neztratilo svůj význam ani v moderní době. V letech 1905 až 1912 tu vznikl Obecní dům, jedna z nejvýznamnějších pražských secesních staveb. I on měl být chloubou města, a také se mu to beze zbytku podařilo.

Na jeho výzdobě se podíleli nejvýznačnější malíři a sochaři své doby, a tak při prohlídce můžeme obdivovat díla Mikoláše Alše, Maxe Švabinského, Františka Ženíška, Ladislava Šalouna, Josefa Václava Myslbeka či Alfonse Muchy.

Interiéru dominuje reprezentativní Smetanova síň, využívaná především jako koncertní sál pro 1200 návštěvníků. V tomto prostoru úžasně znějí i původní varhany z doby vrcholné secese.

I Obecním domem se můžeme projít během hodinové prohlídky s průvodcem, která nás zavede i do menších sálů a salonků od Slováckého salonku či Salonku Boženy Němcové přes salonek Orientální, a nevynechají ani větší Grégrův, Palackého či Primátorský sál.