Stříbrné hornické město, konkurující i samotné Praze, zažilo vzestupy i pády, a nakonec našlo své poslání v léčení lidí. A z každé ze svých slavných dob nám zanechalo něco, co i po staletích můžeme obdivovat.
Když se v roce 1516 majitel ostrovského panství Štěpán Šlik rozhodl, že v údolí na místě zaniklé osady Konradsgrün založí nové město, měl pro to jasný důvod.
Naleziště stříbra v okolí se zdála být bohatá, a tak už po čtyřech letech král Ludvík Jagellonský povýšil nově založené sídlo, zvané Thal neboli údolí, na město.
Brzy se mu začalo říkat na počest svatého Jáchyma Joachimsthal a jen se do něj hrnuly zástupy horníků a podnikavců všeho druhu. Zakrátko už Jáchymov tvořilo prvních 400 domů.
Neuplynula ani dvě desetiletí, těch domů už bylo 1200 a ve městě žilo 18 000 obyvatel, čímž se Jáchymov stal druhým nejlidnatějším městem v Čechách. Stříbrem Jáchymov žil v mnoha ohledech.
Razily se tu z něj i mince, kterým se říkalo thaler, což se později nenápadně změnilo na tolar a kdesi daleko odtud se jednou zrodil i dolar.
Lékárník, který miluje horniny
Tak významné a bohaté město samozřejmě lákalo i zajímavé osobnosti. Usadil se tu i německý lékař a učenec Georgius Agricola. V Jáchymově vykonával nejen lékařskou praxi, ale působil i jako lékárník.
Kromě toho byla ovšem jeho koníčkem mineralogie, ostatně napsal dvanáct knih o hornictví. První z nich vydal už během pobytu v Jáchymově.
Kniha sice vyšla v Basileji, ale je to historicky první spis, který o Jáchymově pojednává, věnuje se jeho rozvoji, a dokonce ho přirovnává k Praze nebo Boloni.
Jmenuje se Bermannus neboli Dialog o hornictví a jméno Bermannus není zvoleno náhodou – Vavřinec Bermann byl zkušený havíř a hutní kontrolor, s nímž Agricola trávil hodně času a vyzvídal všechny podrobnosti o tomto oboru.
Agricola s vydáním váhal, nebyl si jist kvalitou svého díla, ale po uznalé pochvale od slavného humanisty Erasma Rotterdamského se naštěstí k vydání odhodlal.
Není stříbro, není Jáchymov?
Těžba stříbra proslavila Jáchymov po celé Evropě. ostatně důl Svornost neboli Einigkeitschacht vznikl už v roce 1525 a je dnes nejstarším dosud využívaným dolem na kontinentu.
Jenže Štěpán Šlik se při svém odhadu zásob stříbra přepočítal a vzácný kov začal už na konci 16. století v podzemí docházet. Množství domů se najednou snížilo na 500, počet obyvatel klesl na dva tisíce a zdálo se, že slavný Jáchymov je odsouzen k zapomnění.
Přispěla k tomu i politická situace, protože zakladatelův potomek Jáchym Ondřej Šlik se stal jedním z českých pánů, popravených v roce 1621 na Staroměstském náměstí a v reakci na snahy katolizovat město ho opustila většina protestantských německých horníků.
Všechno zachrání čertův kámen
V Jáchymově sice působila od roku 1716 báňská škola, zřízená císařským dekretem jako první svého druhu v habsburské monarchii, ale bývalé velkoměsto už bylo jen odleskem své zašlé slávy.
Horníci byli otrávení z toho, že stříbra ubývá, ve štolách stále častěji naráželi spíš na kobalt či nikl. Ale přibývalo také smolince, kterému se říkalo smolné blejno nebo čertův kámen. Tehdy ještě neměli důvod z něj mít radost.
V roce 1789 ale německý chemik a mineralog Martin Heinrich Klaproth objevil oxid uranu a připravil uranové soli, umožňující barvení skla na žluto a na zeleno. A od roku 1843 se horníci mohli vrátit.
Rozběhla se těžba smolince pro potřeby nově založené továrny na uranové barvy Adolfa Patery, který proces barvení skla zdokonalil. Ročně se tu těžilo na 50 tun uranové rudy.
Paterova moderní jáchymovská chemička byla na 37. zasedání německých lékařů a přírodovědců v roce 1862 v Karlových Varech vysoce oceněna pro svoji bezkonkurenčně nejvyšší úroveň technického vybavení.
Návrat na výsluní zajišťují lázně
Když se trh barevného skla nabažil, Jáchymov se opět dostal na vedlejší kolej.
„Škoda že nepodařilo se dosud užíti uranu měrou ještě rozsáhlejší, aby z tak bohatých rud uranových, ukrytých v lůně zemském, i nadále mohlo se čerpati,“ povzdechl si časopis Vesmír v roce 1884. Ale naštěstí se objevili manželé Curieovi, kteří v roce 1898 z jáchymovského smolince izolovali cenné radium a polonium.
Jáchymov ale ještě čekal objev zcela nového způsobu obživy. V roce 1905 byla ve třech jáchymovských minerálních pramenech objevena radioaktivita a rychle se přišlo na to, že se tato voda dá použít při balneologii. Léčivé prameny vrátily Jáchymov na výsluní.
V roce 1906 tu byly založeny první radonové lázně na světě. Voda se zpočátku používala jen k pitné kúře, později přibyly i koupele. V roce 1911 byla otevřena první lázeňská budova.
Doly lákají i po staletích
Vydat se do Jáchymova je i dnes součástí blahodárné lázeňské terapie, ale město si zaslouží návštěvu, i když kurýrovat nepotřebujete. Na prvním místě jsou samozřejmě zajímavosti, vztahující se k dlouhé historii těžby stříbra.
Vynechat bychom neměli především Štolu č. 1 vedle historického dolu Svornost. Štola č. 1 je dlouhá 230 metrů, v roce 2008 byla zpřístupněna veřejnosti a v současnosti je v ní expozice důlní techniky. Podívat se ale můžeme i do dalších dolů.
Určitě nás zaujme třeba štola Astoria, věrná kopie dolu Svornost včetně výztuh, výdřev, vrtů, závalů, šachetních zdviží i dobové důlní techniky.
Vzpomínky na dobré i zlé
Rozvoj města v dobách jeho největší slávy ale dal vzniknout i výjimečným stavbám na povrchu. Od 16. století se tu tak rodil unikátní soubor pozdně gotické a renesanční městské i církevní architektury.
Pro celkový přehled o historii Jáchymova nejlépe poslouží návštěva místního muzea v historicky cenné budově Královské mincovny, postavené v renesančním slohu.
Zachovala se naštěstí dodnes, i když ji postihly ničivé požáry v letech 1538, 1782 a 1873. V povrchových i podzemních částech se tu dozvíme mnohé nejen o dolování stříbra, ale i o ražbě jáchymovských tolarů, o rozkvětu zdejší kultury v dobách renesance nebo o proměně hornického města v lázeňské centrum.
Za povšimnutí stojí rekonstrukce dobové balneologické ordinace. Vzpomínkou na neblahé roky, kdy zde uranovou rudu museli těžit političtí vězni, je i expozice o táborech nucených prací.
Kostelní věž, která roste
Při procházce městem nás zaujmou četné výstavné patricijské domy, často se pyšnící ojedinělými vstupními portály z první poloviny 16. století. Na jejich tvorbě se podíleli italští kameníci.
Bývaly opatřeny barevnou omítkou, ale dnes je nejčastěji můžeme spatřit v původní surové kamenné podobě, v níž ještě lépe vynikne zručnost mistrů.
Vynechat bychom rozhodně neměli kostel svatého Jáchyma, první luteránský kostel v českých zemích, postavený v letech 1534 až 1540. Velikost stavby vypovídá o bohatství Jáchymova.
Jeho věž měřila původně 45 metrů, přestavba v pseudogotickém stylu provedená v roce 1875 ji ale ještě o 11 metrů zvýšila. Také na kostele najdeme zajímavý historický portál.
Jmenuje se Hornický, objevíme ho na západní straně objektu a pozorný zrak na něm odhalí i portrét zakladatele města Štěpána Šlika. V interiéru zaujmou nástěnné malby z poloviny 16. století.
Před jižním průčelím pak můžeme obdivovat barokní sloup se sousoším Nejsvětější trojice z roku 1703.
Tesařské tajemství jménem volská krev
Obdiv si zaslouží také budova radnice. Ta sloužila svému účelu už v roce 1531 a i ona prodělala několik požárů, které její podobu průběžně měnily. Dnešní podobu získala na počátku 20. století.
Zvýšila se o jedno patro a proměnila se i věž, která místo starého cimbuří dostala novou střechu.
Slavnou dobu rozvoje jáchymovského lázeňství připomíná také výstavný palác Radium, lázeňská budova z roku 1912. Ve své době patřila mezi deset nejluxusnějších hotelů v celé Evropě a byla určena pro nejvybranější zahraniční klientelu.
Naopak mnohem starší je další významná jáchymovská stavba – kostel Všech svatých, zvaný také Špitální kostel. Založen byl už v roce 1516, je tak nejstarší dochovanou stavební památkou města a patří k nejstarším hrázděným sakrálním stavbám v regionu.
Jeho pýchou jsou stále původní krovy, napuštěné volskou krví jako izolací proti dřevokaznému hmyzu. Také zvon pochází ze stejné doby, je jen o čtyři roky mladší, Interiéru pak vévodí oltář z dílny německého malíře a rytce Lucase Cranacha.
