Téměř šest kilometrů jsou dlouhé třípatrové podzemní chodby nejkrásnějších českých jeskyní. Javoříčské jeskyně jsou významným zimovištěm netopýrů a vrápenců, ale turistů tu potkáme přece jen o poznání víc. Obdivovat přírodní krásy jich sem každoročně přijede na šedesát tisíc.
Na vrchu Špraněk nedaleko Javoříčka lidé odnepaměti znali skalní dutinu zvanou Svěcená díra. Byla dlouhá dvacet metrů a široká třináct metrů a skrývali se v ní zdejší obyvatelé třeba v dobách mongolských nájezdů ve 13. století.
Že je uvnitř krásná a stála by za ochranu, si lidé uvědomili až mnohem později. Dobový časopis Světozor v roce 1873 popisoval jeskyni, jejíž vchod střeží domek, aby bránil vandalům lámat krápníky.
To ještě nikdo netušil, že Svěcená díra je jen bránou do mnohem většího a úchvatnějšího prostoru.
Sestup do Dómu gigantů
Všechno změnil místní revírník Vilém Švec, nadšenec do speleologie, který se právě nastěhoval se ženou a třemi syny do javoříčské hájenky V roce 1936 sestavil partu lesních dělníků, s níž se pokusil prokopat dnem Svěcené díry.
Trvalo jim šest týdnů, než se pod nimi otevřel volný prostor. Záhy se mohli spustit do propasti hluboké 27 metrů a vydat se na obě strany tunelem, který pojmenovali Objevná cesta.
Čas plynul, Švec to nevzdal a 14. dubna 1938 mohl konečně stanout v obrovském prostoru, kterému se dnes říká Dóm gigantů.
A protože se objevitelům podařilo prokopat lepší přístupovou cestu, už o rok později, 15. května 1939, mohly být nově objevené krápníkové jeskyně zpřístupněny veřejnosti.
Nikdy nekončící objevy
Všichni ale tušili, že podzemní prostory skrývají stále neobjevená místa. Od roku 1949 se celé desetiletí spouštěly dolů další speleologické skupiny.
Podařilo se jim objevit další patra, pojmenovaná Hlinité jeskyně a Jeskyně míru, a v roce 1961 se i tato část mohla stát součástí prohlídkového okruhu pro veřejnost.
Na úspěchy pak navázali objevitelé v 80. letech, a tak jeskyně získaly další úchvatné prostory známé jako Panošův dóm a Olomoucký dóm.
Výzkumy Javoříčských jeskyní pokračují nepřetržitě, v roce 2017 třeba výzkumníci objevili Svatováclavský dóm s krápníky dlouhými téměř půldruhého metru.
Od gigantů až k Niagaře
Dnes mohou návštěvníci Javoříčských jeskyní na vlastní oči spatřit to, co speleologové od dob Václava Švece pracně a na vlastní nebezpečí odhalovali. Hned na počátku je přivítá Suťový dóm s překrásnou krápníkovou výzdobou a rozlohou 2000 čtverečních metrů.
Jméno dostal podle balvanů, pokrývajících jeho dno. Najdeme mezi nimi i ten, který podle svého tvaru dostal jméno Křtitelnice.
Prohlídka pokračuje Lví jámou o hloubce 60 metrů a Spojovací chodbou nás trasa přivede do Dómu gigantů, což je zkrácený název všeříkajícího původního jména Dóm gigantických krápníků.
Jeho poznávacím znamením jsou čtyřmetrové stalagmity a stěnu zdobí sintrové náteky, zvané Niagarský vodopád, vzniklé rozpouštěním vápence.
Místo, kde gravitace neplatí
Po visutém schodišti, na němž si ještě užijeme výhled na Dóm gigantů, pak vstoupíme do Pohádkových jeskyní.
Kromě bohaté krápníkové výzdoby včetně kolovitých nebo tenkých brčkovitých stalaktitů tu najdeme také slavnou průsvitnou Záclonu, dva metry dlouhou a jen několik milimetrů silnou, nejvzácnější útvar zdejšího podzemního komplexu.
Prohlídka nás ale zavede i do dalších unikátních prostor. Čeká nás Panenská jeskyně a také již zmíněná Jeskyně míru, kterou tvoří tři samostatné chodby nazvané Špraněcká, Vojtěchovská a Březinská.
Jsou úzké, ale až deset metrů vysoké, a typické jsou tu heliktity – excentrické krápníky, které jako by se rozhodly nedodržovat zákony gravitace a o nichž se jeskyňářská věda stále definitivně neusnesla, jak vlastně vznikají. Největší zásluhu na jejich růstu má pomalý tok stékajících kapek.
V následujícím Závrtovém dómu se chodby jeskyň rozvětvují, my se vydáme kolem krápníkového útvaru zvaného U koně, kde vystoupíme zpět na povrch uměle vyraženou štolou.
Kam mizí podzemní potok?
Javoříčské jeskyně jsou odborníky i turisty považovány za jeskyně s nejkrásnější krápníkovou výzdobou u nás.
Utvářely se zřejmě v několika vývojových fázích, největší část pochází z období třetihor, kdy zemětřesení působila zřícení skalních bloků a vytvořila obrovské podzemní dutiny.
Z jeskyň dobře známe horní i střední patro, poschodí nejnižší prozatím objeveno nebylo. O jeho existenci ale svědčí třeba to, že potok Špraněk se ztrácí v podzemí. Možná nás tedy ještě další objevy v Javoříčských jeskyních v budoucnosti čekají.
Co nesmíte minout: 2 turistické tipy navíc
Mumie čeká na turisty v Kapli
Jen necelých 15 kilometrů musíme ujet, abychom se od Javoříčských jeskyní dostali k dalšímu podzemnímu unikátu – Mladečským jeskyním pod vrchem Třesín.
Žili v nich už pravěcí lidé, o čemž svědčí mimořádné archeologické nálezy, ale pro moderní dobu byly jeskyně objeveny až na počátku 19. století při těžbě vápence.
Zpřístupnění se dočkaly v roce 1921 a rekonstrukce v posledních letech jim vrátila původní vzhled, narušený četnými úpravami v průběhu 20. století.
Prohlídka začíná v Dómu mrtvých, kde byly nalezeny ostatky kromaňonského člověka, trasa pokračuje přes Modrou jeskyni až do prostoru zvaného Kaple, kde čeká nejznámější symbol jeskyní – dvoumetrový stalagmit Mumie. Plná překrásných krápníků je i nejrozlehlejší Panenská jeskyně.
Zkamenělý zámek se skalní bránou
Mezi Javoříčskými jeskyněmi a obcí Vojtěchov můžeme najít mohutné vápencové skalisko zvané Zkamenělý zámek, které se nad potokem vypíná až do výšky 54 metrů.
Poznáme ho i podle částečně zřícené skalní brány, můžeme vystoupit až na jeho vrchol a pokochat se výhledem z plošiny se zábradlím.
Na vrcholku kdysi stávala tvrz, které se říkalo Branka nebo Špraněk, založená už roku 1313. Návštěvu Zkamenělého zámku můžeme spojit s procházkou po naučné stezce Špraněk, dlouhé 3,7 kilometru, která začíná i končí v Javoříčku a vede kolem Javoříčských jeskyní.
