Profesor novojičínského gymnázia Karel Jaroslav Maška, nadšený amatérský archeolog, byl přesvědčen, že ve skalách na severním úbočí vrchu Kotouč nedaleko Štramberka na něj jednou čeká zázračný nález. A věřil tomu tak, že se ten zázrak opravdu stal.
Už rok pan profesor s najatými dělníky prolézal jeskyni zvanou Šipka 130 metrů nad říčkou Sedlničkou, do té doby plnou usazených hornin.
Už věděl, že prostor za vchodem do jeskyně se rozdvojuje a vybíhají z něj dvě chodby – nízká Jezevčí díra a větší Krápníková chodba.
A pak 26. srpna 1880 asi 12 metrů od vchodu, hned u ústí Jezevčí díry, narazil v hloubce přibližně 1,4 metru na vrstvu popela velkého ohniště. V ní spatřil něco, co od té doby patří k nejcennějším archeologickým nálezům na našem území.
Na zlomek čelisti neandertálského dítěte, jejíž původ byl později stanoven na období středního paleolitu před 40 000 lety.
K objevu došlo jen čtyřiadvacet let po převratném nálezu lebky a kostí v německém údolí Neandertalu, které také dalo neandertálcům jméno.
Profesor Maška ve výzkumu pokračoval a byl odměněn mimo jiné keramickou nádobou z doby bronzové obsahující sekerky a šperky a především množství zvířecích kostí – jelena, koně, bobra, lva, hyeny, kamzíka, mamuta či nosorožce.
Identifikováno bylo až 130 druhů zvířat. A především jeskynního medvěda, obra až čtyři metry vysokého, jehož kostí či zubů tu později bylo nalezeno na dvanáct tisíc.
Znamená to, že jeskynní lidé sem ostatky ulovených medvědů přinášeli, možná z rituálních důvodů.
Mistr malíř a černokněžníci
K jeskyni Šipka se snadno dostaneme třeba z nedalekého Štramberka po Lašské naučné stezce, i když svou délkou 16 kilometrů nemusí být pro každého. Provede nás krásou zdejších lesů a o historii, botanice a zoologii nás budou informovat praktické tabule.
Díky nim se dozvíme něco víc o zřícenině hradu Šostýna, rozhledně Bílá hora a i o zdánlivě nenápadných místech jako Raškův kámen, Rozcestí čarodějnic nebo Janíkovo sedlo.
Jeskyně je dnes volně přístupná, i když třeba překrásnou krápníkovou výzdobu už v ní v důsledku řádění vandalů mnoha desetiletí nenajdeme. Zato si před vchodem můžeme prohlédnout pamětní desku K. J. Mašky.
Můžeme také vystoupat po schůdkách kolem jeskyně až ke kamenné mohyle s křížem, postavené tu jako náhrada za zrušené kostely, kdysi krášlící vrchol Kotouče.
A jen o kousek dál se pokocháme rozhledem z Bezručovy vyhlídky s dřevěnou zvoničkou. Při prohlídce jeskyně si můžeme představovat, jak se tu asi žilo mnoha generacím pravěkých lidí.
Do jeskyně Šipka chodíval často v dětství i budoucí malíř Zdeněk Burian, rodák z nedaleké Kopřivnice.
Zdejší atmosféra ho inspirovala k tomu, že se začal zajímat o pravěká zvířata a nakonec se stal jedním z nejuznávanějších výtvarníků specializujících se na pravěk. Dnes už jsou Šipce usazeni jen netopýři. Jeskyně je ovšem opředena také mnoha pověstmi.
Otvor na pravé straně prý vede až k pokladům skrytým pod Radhoštěm. A po neandertálcích prý se tu usadili také černokněžníci, kteří prý za temných nocí vycházeli do okolí a škodili lidem.
Nejslavnější pravěké naleziště na našem území už však naštěstí údajně dávno opustili.
Foto: Creative Commons (úvodní foto: Kankova – CC BY-SA 4.0)
