Tajemné postavy s dlouhými špičáky, které sají lidskou krev, v nás vyvolávají strach již po staletí! Jsou povídačky o upírech skutečně pravdivé? Možná nám byli blíž, než si myslíme. V Čelákovicích nedaleko Prahy se to zřejmě upíry jen hemžilo! Kdo skutečně odpočívá na hrůzu nahánějícím pohřebišti onoho města?

Zpráva, že se na jednom místě naší vlasti našlo hned víc jak deset ostatků upírů, okamžitě vzbudí senzaci! Většina z nás má přece upíry spojené s Transylvánií.

Jenže bytosti sající nemilosrdně krev, aby nasytily sebe sama, podle všeho hojně řádily i u nás a možná v daleko větší míře, než by si kdo mohl myslet!

Krvi se těžko odolává

V dálce se rozléhá vytí divoké zvěře. Psi, kteří ještě před malou chvílí řádili jako utržení ze řetězu, se pomalu za tesknivého kňučení odšourají do boudy. Ve vzduchu se vznáší podivné napětí a měsíční svit náhle protne tajemná postava.

Celý dům spokojeně podřimuje, ovšem sladký spánek nebude trvat dlouho! V jednom z pokojů oddychuje mladá dívka. Její bělostná pleť svítí i ve tmě a na nezvaného hosta doslova působí jako magnet!

Cítí, jak v mladém těle proudí horká sladká krev, nemůže odolat a vlastně ani nechce. Potichu přistoupí k posteli, kde dívka leží, a ostrými špičáky jí protne krční tepnu.

Česnek a kříž

Podobnou vizitku upíři získají v průběhu staletí. Monstra, jichž se každý bojí a na něž platí jen osvědčené způsoby likvidace. Příšery, na které funguje česnek a kříž a které musí být pohřbeny dosti brutálním způsobem, aby už dál nemohly škodit nebohým lidem.

Nejzaručenějším způsobem je vrazit kůl přímo do srdce a často i oddělit hlavu od těla, obrátit mrtvého na břicho, nebo jej nainstalovat do skrčené polohy, popřípadě zacpat mrtvému ústa zeminou!

Trochu jiný poklad

Upíří hysterie ožívá v 60. letech minulého století znovu. Když se pan František Zmek rozhodne, že se pustí do rekonstrukce potrubí na své zahradě, ještě netuší, že mu země vydá poklady, o které ani za mák nestojí.

Jakmile zaryje nástrojem trochu hlouběji do půdy, narazí na něco tvrdého a rýč nechce pokračovat dál. Zvědavě se tedy snaží co nejrychleji vykopat nečekanou překážku. Pod nánosem hlíny se začíná rýsovat cosi zakulaceného. První pohled ještě nenapoví, ovšem při tom druhém mu přeběhne mráz po zádech!

11 velkých tajemství

„Našel jsem něco divného, musíte sem rychle přijet,“ volá pan Zmek na policii a roztočí se kolotoč vyšetřování. Kromě policie jsou na místo zalarmováni i další znalci, kteří mají posoudit, zda na pozemku náhodou nebýval hřbitov.

Archeologický nález ale všem vyrazí dech! Na ne příliš rozlehlé zahradě je postupně odkryto 11 hrobů, ve kterých se těsná 14 lidských těl. Co je ovšem na nálezu ještě pozoruhodnější, je jeho stáří!

„Ostatky pochází z období mezi 13. až 15. stoletím,“ zní verdikt po několikerém zkoumání. Ovšem to, z čeho se později vědátorům orosí čelo, je ještě něco jiného.

Upíří ritus?

„Jejich stáří jsme odhadli něco mezi 20 a 40 lety,“ prozradí zanedlouho archeolog Jaroslav Špaček a pozastavuje se nad zvláštním způsobem, jakým byli nebožtíci pohřbeni. Kostry mají ucpaná ústa a svázané končetiny.

U některých z nich se navíc najdou pozůstatky dřevěných kůlů! „Museli jim probodnout srdce,“ napadne přítomné a ihned se jim do hlavy vkradou myšlenky na upíry. Je možné, aby byli v Čelákovicích skutečně pohřbeni? Zatím vše nasvědčuje kladné odpovědi, ale rozum tomu odmítá uvěřit.

Indicie jsou neoblomné

U některých koster je navíc patrné, že mrtvým byla od těla oddělena hlava! Nebožtíci byli navíc pohřbeni v plné životní síle, jejich kostry jsou robustní a mnohem větší, než by odpovídala průměrná výška tehdejších lidí.

Později prosáknou na povrch informace, že v čelistech některých ostatků byly nalezeny deváté špičaté zuby. Mohlo se jednat o obávaná monstra, jež sají lidskou krev? Je to důvod, proč si zasloužili tak kruté posmrtné zacházení?

Banální vysvětlení?

Způsob, jakým bylo zacházeno s těly nebožtíků, jasně odkazuje k vampyrismu. Báli se místní nebožtíků, a proto učinili všechna možná známá opatření, aby se uchránili od útoku upírů?

Po výzkumech, které proběhnou o několik let později, jsou někteří archeologové k myšlence, že byly v roce 1966 v Čelákovicích nalezeny ostatky upírů, skeptičtí. „Podobným způsobem byli pohřbíváni tehdejší zločinci.

Spoutané ruce a další opatření naznačovala, že pohřbeni byli z okraje společnosti, pravděpodobně trestanci,“ domnívají se. Jedná se tedy o obyčejné kriminálníky, kteří nemohli být pohřbeni podle běžných křesťanských zásad?

Pochybnosti přetrvávají

Archeolog Špaček ale takovým hypotézám příliš neholduje. „Pokud by šlo o hřbitov popravených zlosynů v době vrcholného či pozdního středověku, určitě by o takovém množství popravených existovala aspoň zmínka v dobových pramenech.

Rozhodně by se dala vystopovat aspoň malá zmínka o popravišti, kde byli zločinci zbaveni života,“ brání své domněnky archeolog.

Záznamy chybí

Jenže nic není zdaleka tak jasné, jak se na první pohled zdá. Teorie o zločincích působí velmi věrohodně, ale záznamy o jejich popravách skutečně chybí.

Navíc byli někteří mrtví položeni na bok čelem k západu, aby nemohli vidět východ slunce, který podle legendy dodává upírům sílu. Komu tedy patří ostatky nalezené na zahradě v Čelákovicích?

Mohli naši předkové tímto způsobem naložit s nebožtíky z pouhé pověrčivosti, nebo měli skutečný důvod k obavám?