Když se vysloví jméno básníka, kdesi v paměti se probudí pár veršů ze slavné básně, kterou jen málokdo četl celou. Byl pozdní večer, první máj… Nebo se vynoří vzpomínka na dovolenou u oblíbeného jezera. Ale Máchův kraj?

Kde to vlastně je? Jeho hranice nejsou úplně přesné, ale najdete ho především v oblasti chráněné oblasti Kokořínska až k Doksům a jejich okolí. Právě do jejich blízkosti, tehdy se ještě jmenovaly Hiršberg, zasadil svůj příběh o nešťastné lásce a otcovraždě.

Možná to nevíte, ale Mácha nebyl jen tvůrce jedné básně, psal i povídky a také dobře maloval. K tomu všemu byl docela zdatný cestovatel. Prý byl schopen ujít i 50 kilometrů denně.

Což není málo, vezmeme-li v úvahu, že ne všechny stezky byly pohodlně schůdné a že se vydával i do divoké krajiny. Miloval romantická místa, ať už šlo o přírodní skalní útvary či divoké rokle a lesní zákoutí, nebo tajuplné hrady. Prý jich viděl až devadesát.

A co viděl, pečlivě zapisoval. Seznam doprovázel kresbami a akvarely, takže dnes podle nich můžeme zjistit, jak to na místě před těmi lety vypadalo.

Po básníkově cestě

Opravdu taková turistická trasa existuje a je označená červeně. Nějak podobně prý Mácha putoval za kamarádem, který pracoval v Doksech.

Museli byste vyjít z Mělníka a dojít přes Harasovskou tůň, Kokořínský důl, přes Housku a Bezděz do Doks a odtud až do Zahrádek. A to je přece jen velký kus cesty. Délka celé cesty se odhaduje na 61 kilometrů. Pojďme se raději podívat na místa, která měl obzvlášť rád.

Bezděz

Mácha tu byl prý nejméně šestkrát ve třicátých letech 19. století. Sem také zasadil krátkou povídku Večer na Bezdězu. Znáte?

…Ještě jednou prošel jsem zříceniny slavné, ještě jednou pohledl jsem ve zbořenou kapli, a pak

jsem kráčel k nejvnitřnější bráně po hladkém, velkém kamení, asi přes sto kroků dlouhou cestou. Nade mou se houpala veliká kulatá věž v čistém poblesku nového měsíce, okna zříceného kláštera

v polosvětle míhala se pod ní a vždy se mi zdálo, jako by vyhlídaly šedé hlavy zemřelých mnichů ze zřícené kobky ve tichou noc…

A není divu, že se mu hrad líbil a přitahoval ho. Zajímavá gotická stavba s magickou atmosférou je opředena řadou pověstí. Jedna z nich třeba vypráví o tom, jak se čert vsadil s Pannou Marií, kdo postaví větší kopec.

Čert samozřejmě prohrál a od té doby se lidem, kteří vystoupí na jeho horu, mstí. Pozor si museli dávat zejména o adventu, když kněz sloužil na Bezdězu roráty. Tehdy se totiž mohla otevřít země a pohltit je. Také se traduje, že pod hradem je ukryt poklad.

Hrad královský i vězení

To, že královský hrad Bezděz založil Přemysl Otakar II., jsme se učili ve škole.

Možná víte, že tu byl zavřen v domácím vězení pozdější český král Václav II. Méně známé je, že jedním z majitelů byl i Albrecht z Valdštejna, který z něj sice chtěl udělat pevnost, ale nakonec tu vznikl benediktinský klášter, kam přicházeli lidé z daleka za soškou černé Madony.

Tu už tu samozřejmě nenajdete, protože když byl klášter zrušen, byla přemístěna do kostela svatého Bartoloměje v Doksech. Ale stejně si nahoru vyšlápněte. Až si prohlédnete hrad, vystoupejte na věž. Odměnou za námahu vám bude nádherný výhled do kraje.

Když bude hezky, uvidíte nejen Máchovo jezero, ale také České středohoří, Krkonoše, Jizerské hory a možná dohlédnete až do Prahy.

Za bránou do pekla

S čerty je spojen i další oblíbený hrad Houska. Je tu prý někde brána do pekla, kterou střeží černý mnich. Jen se bohužel neví, na kterém místě je. Až se tu ocitnete, můžete zapojit fantazii a zkusit ji najít.

Na hradu je zajímavé i to, že není ani jisté, kdo ho vlastně postavil a proč právě na skále, která celým hradem prochází. Nikde tu nebyly cesty, které by bylo potřeba chránit. Jisté je jen to, že právě díky skále má nádvoří skvělou akustiku. I proto se tu pořádají různé koncerty.

Procházka u jezera

Na koupání to už určitě není, ale kdo Máchovo jezero, dříve pojmenované prostě Velký rybník, nezná, měl by se sem vypravit. V tuhle dobu tu bude klidněji, takže vás čeká příjemná procházka.

Ve Starých Splavech najdete skálu, na které čekala nešťastná Jarmila na svého milého Viléma. Odtud se také vrhla do vln. Možná vás zaskočí, že to do vody bylo nějak daleko, ale na to je jednoduchá odpověď. Jezero prostě bylo tehdy mnohem větší. V každém případě je odtud krásný pohled na Bezděz.

Hospitálek v Doksech

Dřevěný patrový roubený dům bývalého špitálu stojí pod náměstím. Nechala ho postavit v roce 1669 hraběnka Heissenštejnská pro staré nemohoucí lidi a osiřelé děti. Ze začátku jich tu nemohlo být nijak moc, šest dospělých a tři sirotci.

Později byl dětem zaplacen i učitel a vysvěcena kaple, ve které se sloužily mše. Že se stavba dochovala dodnes, je malý zázrak, protože městečko sužovaly časté požáry. Po válce tu bývala modlitebna, pak knihovna.

Dnes tu najdete expozici o Máchově životě a různá vydání jeho děl v mnoha jazycích.

Prokletý hrad

Máme na mysli známý Kokořín. A proč prokletý? Inu, tak nazval císař Ferdinand II. hrady, které se z jeho rozhodnutí nesměly udržovat. To proto, že měly výhodnou polohu a Ferdinand se bál, že by jejich majitelé ohrozili jeho moc.

A tak hrad chátral a měnil se v romantickou zříceninu opředenou mnoha bájemi. Prý tu sídlili i loupeživí rytíři, kteří byli postrachem celého okolí. Záchrany se dočkal až na počátku 20. století. Po válce si ho oblíbili filmaři.

Jednou z prvních pohádek, která se tu točila, byla Princezna se zlatou hvězdou. Možná si vzpomenete, že právě tady sídlil princ Radovan a princezna Lada pracovala jako kuchtička.

Vzhůru do údolí

Koho nebaví hrady a zříceniny a touží po procházce, v okolí Kokořína má ideální příležitost. Stačí se vypravit do Kokořínského dolu. Tady můžete obdivovat skalní věže a jeskyně, pohádkové tůně s lekníny i zajímavé stavby.

Chcete-li údolí projít celé, počítejte se 14 kilometry. Nejlepším výchozím bodem je prý hospoda u Grobiána. Poznáte ji snadno, protože si zahrála ve filmu Rebelové.

Foto: Shutterstock, kudyznudy.cz, Jan Sovka wikipedie, hrady-zriceniny.cz, liberecky-kraj.cz, hrad-kokorin.cz, csfd.cz