Děsivé, ale údajně nabité energií. Takové jsou opracované obří pískovcové skály na Mělnicku, známé jako Čertovy hlavy. Jaké tajemné události provázely vznik pískovcové galerie, kam si lidé mohou údajně přijít zharmonizovat svou energii a porvat se se svými nedostatky?

Zhruba na rozhraní severních a středních Čech, necelých 10 kilometrů severně od Mělníka, leží malé město Liběchov, které samo o sobě působí jako balzám na duši. Skutečný „energetický elixír“ se ovšem údajně nachází nad městečkem.

Má podobu rozličných pískovcových útvarů, které ovšem mohou působit na každého trochu odlišně.

Ideální kombinace pro léčbu

Autorem oněch neobyčejných útvarů beroucích až dech je – světe, div se – kuchař. Václav Levý (1820 – 1870) pracuje v kuchyni liběchovského zámečku. Ve volných chvílích ho to ovšem táhne do okolních přírodních labyrintů tvořených pískovcovými skalami.

Doprovod mu dělají dláto a kladívko. Vycítil snad už sám Levý, že toto místo je zřejmě nabito blahodárnými energiemi, nebo ho sem hnala jen jeho touha po lesním tichu? Ať tak či tak, zdejší kraj prodchnutý mírumilovným klidem může ve spojení s údajnou energií prýštící ze země tvořit ideální kombinaci pro místo, které dokáže léčit duši i tělo.

Poddajný pískovec se pod rukama Václava Levého přetváří v monumentální skulptury, jež nemají v České republice obdoby. Najdeme zde Hada přeťatého sekerou, Harfenici tvořenou několika lidskými hlavami a ženou hrající na harfu, kapli Máří Magdalény… Přitom Levého učiteli jsou zpočátku jen jeho talent a fantazie.

Teprve později studuje sochařské umění v Praze, v Mnichově i v Římě. Na čas je dokonce žákem slavného sochaře Josefa Václava Myslbeka (1848 – 1922).

Jak zvítězit na svými slabostmi?

Zastavení s nejintenzivnějším zážitkem údajně zažijí senzitivní, tedy vysoce vnímaví, citliví jedinci v umělé jeskyni zvané Klácelka. Název je podle jména českého autora Františka Matouše Klácela (1808 – 1882), jehož byl Levý obdivovatelem.

Jeskyni zdobí reliéfy fantaskních bytostí, při jejichž tvorbě se Levý nechal inspirovat právě Klácelovou bajkou Ferina Lišák. Hlavy vyobrazených zvířat symbolizují jednotlivé lidské slabosti. Návštěvník tohoto mystického místa zde tak může meditovat a přemýšlet, kteréže zvíře, respektive slabost, je jeho pronásledovatelem.

V Klácelce jsou rovněž zvěčněni velikáni českých dějin – husitští vojevůdci Jan Žižka a Prokop Holý. Opravdu mohou příchozí od těchto kamenných bojovníků načerpat alespoň část jejich odvahy, která jim potom má pomáhat bojovat s jejich slabostmi?

V tomto vnitřním boji jim zřejmě mají být oporou i zbraně blanických rytířů, které v jeskyni Klácelce kovají postavy trpaslíků.

Co sochař opravdu viděl?

K události, jež údajně změnila Levého k nepoznání, má dojít někdy v roce 1839. Při večerní procházce lesní krajinou lemovanou pískovcovými skalami prý náhle oblohu protne jasná záře. Snad blesk? „Těleso oblé jakési na planině ve směru k Tupadlům a nad ním křišťálově čistá záře,“ popisuje Levý podivnou příhodu tehdejšímu majiteli liběchovského zámku Antonínu Veithovi (1793–1853).

„Kola, která se otáčela, a u nich jakési postavy olbřímí, (…), a tak obludné byly, že nejlépe bude do skal je vtesati, než na jejich tvary zapomenu.“ Tak později na místě údajného setkání vznikly dvě obří devítimetrové tváře, známé jako Čertovy hlavy.

Někteří senzitivní lidé se prý v blízkosti rozšklebených obličejů cítí nervózní a nesví. Jen několik metrů východně od obřích hlav se snad Levý pokouší vytesat i záhadné oblé těleso, které údajně viděl na obloze.

Při prudké noční bouři je však toto dílo zcela zničeno. Levý to považuje za varování a vícekrát už o svém podivném zážitku nemluví. Pak se z něj stává zamlklý samotář. Byla příčinou Levého změn opravdu jen obyčejná bouře, nebo šlo o něco jiného?

Foto: Shutterstock