Povýšení na město bývalo vždycky snem každé rozrůstající se obce. Luhačovicím se tohoto prestižního označení dostalo až v roce 1936, ale to je opravdu trápit nemusí. Svět o Luhačovicích totiž moc dobře věděl už od 17. století.

První Slované se v malebném údolí říčky Šťávnice obklopeném lesnatými kopci usadili už někdy v 7. století, ale dlouho to tu na prosperující osadu nevypadalo. Kraj to byl totiž pohraniční a vpády z různých stran se daly očekávat takřka neustále.

Ale od 12. století už se tu bydlelo nastálo. Ale až když v roce 1629 koupil Luhačovice rod Serenyiů, něco se změnilo. Serenyiové si jako první uvědomili význam zde vyvěrajících léčivých pramenů. A samozřejmě jim také dávali jména, jak jinak než podle sebe.

První pramen s názvem Bublavý byl později přejmenován na Amandku podle Amanda Serenyiho, v roce 1860 byl objeven další pramen, kterému bylo zase podle hraběte Vincenta Serenyiho přisouzeno jméno Vincentka.

Zvon se ozývá dvakrát denně

Jakmile se zvěsti o blahodárnosti těchto vod roznesly, už šlo všechno samo. Aby měli hosté kde bydlet, začaly se rodit první hostince a později lázeňské domy.

Koncem 18. století už stavební ruch hodně zesílil a vybudována byla i dodnes stojící kaplička Svaté Alžběty, jejíž zvon oznamoval začátek a konec léčebného dne. A Luhačovice rostly a rostly.

V polovině 19. století už měly 10 hotelů s 83 pokoji, o půlstoletí později už tady hosté vytvářeli docela tlačenici. A bohužel se v tu chvíli také ukázalo, že pro přijíždějící smetánku tu není dostatek komfortu, na kterou je zvyklá.

A tak se muselo začít zase stavět. Hned jak se letopočet přehoupl do 20. století, objevil se v Luhačovicích slovenský architekt Dušan Jurkovič. Právě on svými návrhy navždy ovlivnil podobu města. Jeho styl zvaný lidová secese dokonale zapadal do zdejší přírody.

Některé stávající stavby přebudovával, jiné stavěl úplně nové. Luhačovice začínaly dostávat jednotný ráz a o to víc návštěvníků dokázaly přilákat.

Vila Vlastimila plná múz

Z původního takzvaného Janova domu z 18. století Jurkovič vytvořil stavbu, která je dodnes symbolem města a právem se jí říká Jurkovičův dům. Dvě staré budovy spojil do jedné, přidal další patro a podkroví a vše korunoval svou typickou barevnou fasádou.

Dnes můžeme Jurkovičův dům přezdívaný barevná pohádka v samém srdci lázní přímo u kolonády obdivovat jako za časů jeho tvůrce, protože v roce 2002 prošel kompletní rekonstrukcí a je vybaven také replikami původního nábytku. Ale Jurkovič se nezastavil.

Na vlastní náklady rekonstruoval další starší dům a vytvořil originální Chaloupku, typickou kombinací zděného přízemí a roubené nástavby se střechou se zalomenými vikýři.

Pak architekt přidal zcela novou vilu Jestřabí, navrhl Hudební pavilon pro lázeňský orchestr, z původního mlýna vytvořil Vodoléčebný ústav, v roce 1903 zase město obohatil o Sluneční lázně s bazénem a otevřenými kabinkami s plachtovými závěsy.

Důležitou pro Jurkoviče se stala také Vila Vlastimila, která zahájila rozvoj zdejší Pražské čtvrti. Byla sice určena pro Jurkovičova známého, ale on sám ji tvořil jako studii pro své vlastní plánované sídlo v Brně.

Vlastimila sehrála důležitou roli v historii naší hudby. Od roku 1904 se v ní rád ubytovával skladatel Leoš Janáček, který právě tady komponoval svou operu Osud a v roce 1917 tu zase napsal slavný písňový cyklus Zápisník zmizelého.

Jaké příchuti dáte přednost?

Největším lákadlem Luhačovic jsou samozřejmě léčivé prameny považované za jedny z nejúčinnějších v Evropě. Dodnes bylo objeveno 16 kyselek a jeden sirný pramen a každou hodinu vyvěrá na povrch 15 tisíc litrů minerální vody o teplotě 10 až 12 stupňů.

Nejproslulejší je již zmíněná Vincentka používaná k pitné kúře i k inhalacím, a to jak studená, tak ohřátá. Svého čase se servírovala i na císařském dvoře a ve vídeňských kavárnách. Můžeme ale dát klidně přednost třeba Aloisce, Ottovce, Pramenu dr.

Šťastného nebo mnohým dalším. V Luhačovicích toho ale můžeme ochutnat mnohem víc.

Zapomenout totiž nesmíme ani na zdejší slavné lázeňské oplatky vyráběné stále tradiční recepturou, ať už tradiční čokoládové či oříškové, nebo nejnovější s mátovou nebo pomerančovou příchutí.

Pobyt každému na míru

Luhačovice jsou dnes připraveny splnit každé přání svých návštěvníků. Nejen že na každém kroku láká nabídka kaváren, vináren, restaurací a cukráren, za příjemného počasí samozřejmě včetně venkovních zahrádek.

Pořádají se tu koncerty a divadelní festivaly, každoročním vyvrcholením sezony je pak promenádní koncert Hudby Hradní stráže a Policie ČR. Pro ty, kteří se chtějí o historii či architektuře Luhačovic dozvědět víc, se pořádají komentované prohlídky města.

Luhačovice prostě myslí na to, aby si nějaké to potěšení našel opravdu každý z hostů. A tak tiché povahy mohou třeba zajít meditovat k lesnímu Jezírku lásky s lavičkami a altánkem.

Je sice určeno především jako zásobárna vody pro lesní zvěř, ale podle pověstí zároveň zajišťuje manželskou věrnost, ovšem pouze v případě, že v jeho vodě omočíte levý ukazováček. Možná ale někteří zatouží spíš po silnějším výdeji energie.

Pak se bude hodit náročnější vycházka k Luhačovické přehradě, přičemž koeficient náročnosti můžeme ještě zvýšit testováním posilovacích strojů umístěných po cestě na takzvané stezce zdraví.

A ti úplně největší šílenci si mohou odskočit k hotelu Vega, kde je připravena umělá dráha pro zorbing.