Světovou výstavu v Paříži roku 1889 navštívilo neuvěřitelných 32 milionů lidí. Mezi ně patří i výprava 363 členů Českého svazu turistů. Těm ze všech exponátů nejvíc učarovala zbrusu nová Eiffelova věž.

A už během návratu začali plánovat, jak něco takového postaví i v Praze.

Na kopii tři sta metrů vysoké Eiffelovky by turisté samozřejmě prostředky dohromady nedali, ale co takhle zkusit vybudovat rozhlednu pětkrát menší? Už 16. března 1891 začaly na vrcholku Petřína výkopové práce.

Nebylo to jen tak, protože základy byly 11 metrů hluboké. Už v květnu ale bylo všechno připraveno pro montáž vlastní železné konstrukce. Jednotlivé její části o celkové váze 175 tun se na vrchol Petřína vozily už celé dva měsíce.

Technologie byla stejná jako při stavbě pařížského vzoru. Díly se spojovaly žhavými nýty. Ty se nahřívaly na zemi a dělníci je pak vyhazovali vzhůru svým kolegům, kteří je obratně zachycovali kleštěmi.

Pasažéři se počítají na litry

Zatímco Eiffelova věž se budovala celé dva roky, v Praze bylo hotovo po pěti měsících od prvního kopnutí do země. Už v srpnu se na Petřínskou rozhlednu hrnuli první návštěvníci. Celé okolí při slavnostním otevření zahalily národní barvy a červenobílý prapor hrdě vlál i na samotném vrcholku rozhledny.

K rozhledně tenkrát návštěvníky vozila zbrusu nová lanová dráha na vodní pohon vybudovaná na petřínském svahu. Měla jen dva vozy a fungovala tak, že do horního se napustilo tolik vody, aby převážil ten spodní naplněný pasažéry.

Při plně naloženém vagonu to vyžadovalo naplnit nádrž až 3600 litry vody. Cesta po trase dlouhé 396,5 metru trvala 6 minut.

Shlédněte dolů na Eiffelovku!

Rozhledna se svým francouzským vzorem hodně inspirovala, ale konstrukci má originální. Její jádro tvoří osmiboký tubus s výtahem. Ten v té době mohli Pařížané Pražanům jen závidět. Oni se v Eiffelovce zmohli jen na všední hydraulický, zatímco ten na Petříně měl moderní plynový pohon.

Kolem něj se v důmyslné dvojité šroubovici vinou schodiště s 299 schody – jedno pro cestu nahoru, druhé dolů. Nahoře čekají dva vyhlídkové ochozy ve výšce 20 a 55 metrů a za příznivého počasí návštěvník uvidí nejen celou Prahu pod sebou, ale i Říp nebo Krkonoše.

A mindrák z toho, že naše rozhledna je se svou výškou 65,5 metru pětkrát menší než ta pařížská, si připouštět rozhodně nemusíme. Vzhledem k šikovnému výběru místa je totiž vrchol petřínské rozhledny v nadmořské výšce o celých 17 metrů vyšší.

Rozhledna, která kazí výhled

Petřínská rozhledna neměla vždycky jen šťastná období. V červenci 1938 ji zdevastoval požár, za války pak byla jen krůček od zbourání, protože Adolf Hitler se při své návštěvě okupované Prahy údajně nechal slyšet, že konstrukce kazí výhled z hradu.

V roce 1953 přišla rozhledna o českou korunu umístěnou do té doby na vrcholu. Nahradily ji antény televizního vysílače. Návštěvníci od té doby museli nahoru šlapat výhradně pěšky, protože prostor v tubusu místo výtahu zaplnily svazky kabelů.

A asi nejhůř bylo rozhledně v roce 1979, kdy bylo nutné ji pro havarijní stav na celých 12 let uzavřít. Po generální rekonstrukci na počátku nového tisíciletí se pak výtah do rozhledny konečně zase vrátil a pohled z ochozu si mohou užívat i vozíčkáři.