Oba patří k nejlepším horolezcům své doby a pokořit Mount Everest pro ně znamená celoživotní výzvu. Je to, jak říkají, „jejich hora“. Britové George Mallory a Andrew Irvine za svoji touhu však nakonec zaplatí životem.

Splnili si alespoň svůj sen? Vystoupili na vrchol Mount Everestu už v roce 1924, nebo toto prvenství opravdu ponechali až Siru Edmundu Hillarymu a jeho šerpovi Tenzingu Norkejovi?

Je 8. června 1924 brzy ráno a GEORGE HERBERT LEIGH MALLORY (1886 –1924) s ANDREW „SANDYM“ COMYNEM IRVINEM (1902 – 1924) opouštějí tábor IV ve výšce 8145 metrů a vydávají se na výstup k samotnému vrcholu nejvyšší hory světa – Mount Everestu (8850 metrů).

Jejich horolezecké vybavení není rozhodně nijak valné. Oblečeni jsou do tvídových (slabší vlněná látka – pozn. red.) bund a kamaší, pro lezení používají konopná lana a dřevěné kolíky a na zádech vlečou 17 kilogramů těžké dýchací přístroje, kvůli kterým se jim šerpové smějí, že si do Himálaje „přivezli anglický vzduch“.

Ještě před 13. hodinou další člen výpravy NOEL ODELL (1890 – 1987) vidí dalekohledem na hřebeni zhruba ve výšce 8600 metrů dva tmavé a pohybující se body. Ty však krátce poté zakrývají mraky. Odell netuší, že své kamarády právě viděl naposled.

MARNÉ PÁTRÁNÍ

Po zbytek dne i během následující noci Odell oba horolezce marně vyhlíží. Brzy ráno se tedy vydává své kamarády hledat. Stoupá stále výš a výš, dokud mu stačí síly. Pak je ale nucen své hledání vzdát.

Vrací se do tábora, kde z přikrývek skládá na zemi velké T, které mohou vidět i horolezci hluboko pod ním a které znamená jediné – žádnou stopu jsem nenalezl. Co se s Mallorym a Irvinem stalo? Podařilo se jim vystoupat až na vrchol Mount Everestu a předběhnout tak téměř o 29 let jeho první oficiální dobyvatele – Novozélanďana SIRA EDMUNDA HILLARYHO (1919 – 2008) a jeho nepálského šerpu TENZINGA NORKEJE (1914 – 1986)?

KDE MISE SKONČILA?

O tom, zda se Britové dostali až na vrchol, nejsou dodnes žádné poznatky. Většina odborné veřejnosti se ale domnívá, že je to spíše nepravděpodobné a že zemřeli už při výstupu, nikoli při sestupu. I přesto je však jejich výkon dodnes velmi uznávaný.

Například známý rakouský horolezec PETER HABELER (*1942), který Mount Everest pokořil společně se slavným REINHOLDEM MESSNEREM (*1944), tvrdí: „Na otázku, zda Mallory s Irvinem byli nahoře, nebo ne, nelze odpovědět.

Neexistuje pro to jediný důkaz. Nicméně jejich výkon byl na tehdejší dobu a na podmínky, které měli, neuvěřitelný, a proto bych jim ponechal, že vrcholu dosáhli.“ Každopádněje jasné, že Mallory s Irvinem vystoupali opravdu velmi vysoko.

V roce 1933 totiž nalézají Britové ve výšce 8450 metrů cepín se znaky Malloryho výpravy, a v roce 1960 dokonce objevuje čínská expedice zbytky jeho lana a dřevěných kolíků, a to na extrémně obtížném místě zvaném „Second Step“ („Druhý výšvih“ – pozn. red.), které leží ve výšce 8600 metrů! Nad ním však už žádné podobné stopy nejsou… Znamená to snad, že Malloryho a Irvinova odvážná mise skončila právě tady?

DOPIS V KAPSE

V květnu 1999 letí světem překvapivá zpráva – Mezinárodní průzkumná výprava, která se vydala po stopách Malloryho a Irvina, našla tělo prvně jmenovaného ve výšce 8230 metrů, tzn. cca 620 metrů pod vrcholem.

O tom, že jde skutečně o Malloryho, svědčí monogramy na jeho oblečení, dopis v náprsní kapse a později i odebrané vzorky DNA. Ačkoli průzkumná výprava vedená Američany pátrá dál, Irvinovo tělo a fotoaparát, který měli horolezci údajně s sebou a který by mohl vyjasnit spekulace ohledně toho, zda Mallory a Irvine zdolali, či nezdolali nejvyšší horu světa, nalezeny nejsou.

Události, které předcházely jejich smrti, tedy zůstávají i nadále zahaleny tajemstvím. Změní se to někdy?

Petr Brzokoupil