Poušť v jižních Čechách, step na Vysočině, tundra v Krkonoších

By Jiří Nechanický
|
12. 2. 2021
Sdílet
Twitter Facebook Pinterest Linkedin

Na světě existuje mnoho přírodních skvostů, které stojí za vidění. Taková místa se nacházejí i v Čechách. Také u nás najdeme pouště, stepi, ale i velmi unikátní tundru.

1. Poušť v jižních Čechách

Kde: Chráněná krajinná oblast Třeboňsko, Jihočeský kraj

Chráněné místo od: 21. května 1954

Flóra: Rostou zde vzácné suchomilné rostliny, jako například kostřava vláskovitá nebo paličkovec šedavý.

Fauna: Žijí tu teplomilné druhy hmyzu, jako jsou pískorypky, kutilky nebo hrabalky. Vyskytují se tady volné kolonie velké samotářské včely Andrena vaga nebo teplomilná moucha Trixoscelis marginella.

Okolo rezervace vede turistická trasa. Přímo do oblasti přírodní památky platí v rámci její ochrany zákaz vstupu.

Když se řekne poušť, zřejmě každému se vybaví Sahara. I na našem území se nachází několik písečných přesypů. Ty jsou sice malé, ale velmi významné. Asi ta nejznámější se nachází několik kilometrů od jihočeského města Veselí nad Lužnicí.

Písečná duna zabírá plochu o rozměrech 80 x 60 metrů a nad terénem se tyčí do výšky čtyř metrů. Vědcům se stále nepodařilo přesně určit, kdy vlastně duna vznikla. Jedni tvrdí, že se vytvořila v pozdní době ledové, druzí ji zařazují do staršího holocénu (10 000–8500 let př. n. l.).

Tato lokalita je od roku 1954 zařazena do přírodní rezervace CHKO Třeboňsko.

2. Stepní krajina na Vysočině

Kde: Mohelenská hadcová step, Vysočina

Chráněné místo od: 31. prosince 1933

Flóra: Najdeme zde kriticky ohroženou podmrvka hadcová, sleziník nepravý. Lidé sem zavlekli i několik nepůvodních druhů – například borovici černou nebo trnovník akát.

Fauna: V oblasti se vyskytuje 91 ze 107 středoevropských druhů mravenců a zástupci ohrožených druhů, jako je kudlanka nábožná, ploskoroh pestrý nebo otakárek fenyklový. Teplé mikroklima vyhovuje plazům.

K těm nejvzácnějším patří ještěrka zelená nebo užovka podplamatá.

V lokalitě byla ve 2. polovině 20. století zřízena naučná stezka a v roce 2007 byla opravena. Trasu dlouhou 4 km doplňují tabule s informacemi o okolí.

Tato step se nachází nad meandrem řeky Jihlavy a nazývá se „Čertův ocas.“ Patří mezi jednu z nejcennějších lokalit nejen v České republice, ale i v Evropě. Jako první dal podnět ke zřízení rzdejší ezervace profesor Josef Podpěra v roce 1914.

Oficiálně byla vyhlášena až v roce 1933, a to především kvůli rozmanitosti rostlin a zvířat. Unikátní je hadcovitá půda, která velmi dobře akumuluje teplo a je bohatá na hořčík. Tato zemina je ale velmi chudá na živiny, rostliny zde trpí tzv.

nanismem (porucha způsobující malý vzrůst organismu). Dosahují pouze 1/10 až 1/20 běžného vzrůstu.

3. Pančavský vodopád

Kde: Špindlerův Mlýn, Královéhradecký kraj

Chráněné místo od: 17. května 1963

Flóra: Rostou zde rostliny typické pro tundru, jako je smilka tuhá, vřes nebo lišejníky.

Fauna: Vyskytuje se tu velké množství ptáků, mezi nimi slavík modráček tundrový nebo kos horský.

V blízkosti se nachází vyhlídka, ze které lze vidět nejvyšší část vodopádu, další výhled poskytuje Ambrožova vyhlídka.

Na východním svahu Labského dolu v Krkonoších leží náš nejvyšší vodopád. Má úctyhodnou výšku 148 metrů, široký je obvykle mezi 4 až 8 metry. Tvoří ho potok Pančava, jehož průměrný průtok je 35 l/s. Větší množství vody pak protéká při jarním tání sněhu v dubnu a květnu.

O kráse Pančavského vodopádu věděli i naši předkové, turisté ho velmi často navštěvovali už v 19. století. V roce 1859 kvůli nim postavil majitel Labské Boudy Josef Schier vodní nádrž se stavidlem, které bylo následně zvednuto a vodopádu se tím nárazově zvýšil průtok.

4. Národní přírodní rezervace Soos

Kde: Cheb, Karlovarský kraj

Chráněné místo od: 7. listopadu 1964

Flóra: Byla zde nalezena nová řasa Percursaria percursa, vzácná bublinatka bledožlutá, jednokvítek velekvětý nebo ostřice bažinná.

Fauna: V oblasti žije řada chráněných živočichů a vzácného ptactva. Našlo se zde také 31 druhů měkkýšů. Významné jsou také místní ptačí druhy, mezi něž patří jeřáb popelavý, vodouš rudonohý. Plazy a obojživelníky zastupuje ropucha obecná či skokan zelený.

V areálu byl postaven přírodní geologický park, muzeum s expozicí „Příroda Chebska a Soosu“, pavilon s expozicí „Dějiny Země“ a paleontologie s velkoplošnými reprodukcemi obrazů Zdeňka Buriana a modely prehistorických ještěrů v životní velikosti.

Rezervace Soos v sobě ukrývá rozsáhlé rašeliniště a slatiniště, ve kterém se nachází velké množství minerálních pramenů. Jsou zde i tzv. mofety neboli bahenní sopky, z nichž uniká čistý oxid uhličitý.

Vyvěrá zde Císařský pramen, středně mineralizovaná železitá sírano-uhličitano-chloridovo-sodná kyselka se zvýšeným obsahem beryllia a arzenu, který byl roku 1877 prohlášen za veřejný léčivý pramen. Úchvatný je zdejší křemelinový štít, který se řadí mezi evropské rarity.

Jedná se o nahromaděnou křemelinu ze schránek jezerních řas rozsivek, usazených na dně jezera. Obsah soli je tu natolik vysoký, že na určité části rezervace nerostou skoro žádné rostliny.

5. Boubínský prales

Kde: Šumava, Jihočeský kraj

Chráněné místo od: 1. ledna 1858

Flóra: Porost je tvořen hlavně smrky a buky. Z bylin se tu vyskytují mléčivec alpský, vraní oko čtyřlisté nebo plavuň pučivá. Našla se zde i orchidej sklenobýlu bezlistého.

Fauna: K vidění jsou v této oblasti chráněné druhy ptáků, jakými jsou např. strakapoud bělohřbetý, puštík bělavý nebo jeřábek lesní. Před zásahem člověka zde žili medvědi, vlci a rysi.

Součástí povodí Kaplického potoka je i Boubínské jezírko, které bylo vytvořeno v roce 1836 a sloužilo k plavení dřeva.

Náš jediný prales se nachází ve třetí nejstarší české přírodní rezervaci o rozloze 685 ha v samém srdci Šumavy. Tato oblast je chráněná hlavně kvůli buko-smrkovému porostu se vtroušeným kmenem. Stáří pralesa se odhaduje na 12 000 let, kdy skončila poslední doba ledová.

V průběhu let byly některé části pralesa poničeny povětrnostními vlivy, kůrovcovou kalamitou nebo turisty. I přesto zde stojí stromy staré téměř 400 let, některé dorůstají výšky až 50 metrů. Raritou pralesa byl Král smrků, starý 440 let, vysoký 57 metrů a s průměrem kmene kolem 160 cm.

V roce 1970 jej zničila sněhová vánice.

6. Pravčická brána

Kde: Hřensko, Severočeský kraj

Chráněné místo od: 18. prosince 1963

Flóra: Ze stromů zde převažují borovice lesní a bříza bělokorá, s rostlin jsou bohatě zastoupeny lišejníky, ale také vřes obecný, brusnice borůvka nebo rohozub nachový.

Fauna: Mezi vzácné živočichy patří roháček jedlový nebo chrobák černý, který se nikde jinde v České republice nevyskytuje. Nejpočetnější skupinu tvoří ptáci jako sýkora koňadra, kos černý či sojka obecná.

Ve skalních stěnách žije také sokol stěhovavý.

Podle jedné pověsti vznikl její název po poustevníkovi Prebischovi, který tu údajně sídlil a dal bráně jméno.

Není známějšího symbolu národního parku České Švýcarsko než Pravčická brána. Ta se řadí mezi nejvyšší přírodní skalní brány v Evropě. Vznikla jako výsledek miliony let trvajícího zvětrávání kvádrového pískovce.

V období druhohor se v oblasti vyskytovalo poměrně mělké moře, ve kterém se ukládaly především křemenné pískovce. Když moře ustoupilo, zůstaly pouze pískovcové masivy. Její krásu obdivovali turisté již od konce 18.

století, mezi nimi i dánský spisovatel Hans Christian Andersen. Vlivem velké návštěvnosti se ale začala rozpadat, proto byl na ni v roce 1982 vstup zakázán.

7. Tundra v Krkonoších

Kde: Krkonoše, Královéhradecký kraj

Chráněné místo od: 17. května 1963

Flóra: Domov zde našel ostružník moruška, všivec krkonošský nebo lomikámen sněžný. Z ohrožených cévnatých rostlin pak řeřišnice rýtolistá, ostřice skalní nebo jinořadec kadeřavý.

Fauna: V této oblasti žije 1300 druhů brouků, 280 druhů ptáků a přes 1000 druhů motýlů.

Od roku 1961 stoupla průměrná roční teplota z 1,7 °C na 3,6 °C, což by mohlo znamenat problém pro zdejší přírodu.

Tundra představuje bezlesé území, kde se průměrné teploty udržují pod bodem mrazu a půda je věčně zmrzlá. Na celé planetě zaujímá asi 2,3 % rozlohy, většinou na území Severní Ameriky i Eurasie včetně Grónska a Islandu.

Rozlišuje se na arktickou a alpínskou tundru, přičemž na území Krkonoš se prolínají oba druhy najednou, i když se nachází v mírném klimatickém pásu. Příčinu můžeme hledat během poslední doby ledové, kdy se ledovec ze Skandinávie rozšířil až k našim hranicím.

Tehdy zde panovalo podobné podnebí jako v dnešním Grónsku nebo Kanadě. A Krkonoše se navíc tyčí 1 km nad okolní krajinou a fouká na ně vítr ze Severního moře.

8. Ledovcová jezera na Šumavě

Kde: Šumava, Jihočeský kraj

Chráněné místo od: 20. března 1991

Flóra: Černé jezero je jedinou lokalitou, kde roste šídlatka jezerní. Našlo se zde 205 druhů řas a sinic. Na tomto místě roste mech pruhovka vroubkovná nebo lesklec sourobkovitý.

Fauna: Na sutích žije severský druh pavouka Acantholycosa norvegica. Z obratlovců se zde nachází datlík tříprstý, tetřev hlušec, krkavec velký nebo kos horský. V okolí Jezerní hory se objevuje rys ostrovid.

O Černém jezeru se traduje, že na jeho dně leží těla mnoha utopených, která zůstala zachována díky ledové vodě. Další historika pochází z roku 1965, kdy nechala Státní bezpečnost do vody vhodit bedny, ve kterých se měly ukrývat nacistické dokumenty.

Na Šumavě se nachází další přírodní rarita, a tou jsou ledovcová jezera. Na české straně jich je 5, na bavorské 3. Všechna vznikla odtáním ledovců, které se vytvořily koncem třetihor při ochlazení klimatu.

Ledovce před sebou tlačily velké množství kamene a štěrku, z nichž se pod svahy utvořily morénové valy. Tyto hráze pak zadržely vodu z ledovců a vytvořila se unikátní jezera: Černé, Čertovo, Prášilské, Plešné a jezero Laka.

Mezi Černým a Čertovým jezerem probíhá po hřebeni Jezerní hory hlavní evropské rozvodí mezi Severním (Černé) a Černým mořem (Čertovo).

9. Moravský kras

Kde: Blansko, Jihomoravský kraj

Chráněné místo od: 4. července 1956

Flóra: Dubohabrové lesy a bučiny, na jihu oblasti teplomilné dřeviny a byliny.

Fauna: V roce 2016 tu bylo pozorováno úspěšné zahnízdění sokola stěhovavého, který se sem vrátil po 50 letech.

Jeskyně Výpustek se proslavila jako naleziště kostí pravěkých zvířat. V roce 1938 převzala podzemní unikát Československá armáda, která zde měla muniční sklad. V průběhu války jeskyně obsadila německá armáda.

Moravský kras patří k těm nejvýznamnějším krasovým oblastem v celé střední Evropě. Nachází se zde více než 1600 jeskyní, veřejnosti je však přístupných pouze pět. Již v roce 1956 bylo celé území prohlášeno za chráněnou krajinnou oblast.

Zřejmě nejznámější jsou Punkevní jeskyně s nejhlubší českou propastí Macochou, která má hloubku 138,4 metru. Ročně je navštíví téměř 200 000 návštěvníků. Velmi významné jsou Kateřinské jeskyně, známé svými unikátními hůlkovými stalagmity.

Zajímavý je jeskynní systém, pojmenovaný Amatérská jeskyně, který je dlouhý 35,5 km.

10. Milešovka

Kde: Velemín, Ústecký kraj

Chráněné místo od: 25. září 1951

Flóra: Na příkrých stráních najdeme dub, buk, javor, smrk i mnoho vzácných rostlin. Na svazích roste lilie zlatohlavá, kosatec bezlistý plicník lékařský nebo medvědice lékařská. V roce 1874 zde byl nalezen jazýček jadranský.

Fauna: V okolí Milešovky žije mlok skvrnitý, výr velký, plšík lískový nebo netopýr velký.

Z Milešovky je překrásný výhled na celé České středohoří a opravdu obdivuhodný rozhled na okolní krajinu. Za dobré viditelnosti lze dohlédnout na Krkonoše, Šumavu, Krušné hory, Prahu, výjimečně až na 300 km vzdálené vrcholky Alp.

V Českém středohoří se nad krajinou tyčí hora, výrazně převyšující celé okolí. Jedná se o nejvyšší horu tohoto pohoří, Milešovku. Představuje největrnější místo v České republice, kde bezvětří nastane průměrně pouze osm dní v roce.

Průměrná rychlost větru tu dosahuje 29 km/h, přičemž jeho nárazy mohou dosahovat rychlosti nad 150 km/h. Na jejím vrcholu je každoročně zaznamenáno nejvíce bouřek na našem území, proto se Milešovce říká Hromová hora.

Ročně jich je přibližně 50. Kvůli těmto podmínkám zde byla vybudována meteorologická stanice a 19 metrů vysoká rozhledna.

11. Adršpašsko-teplické skály

Kde: Adršpach, Teplice nad Metují, Královéhradecký kraj

Chráněné místo od: 31. prosince 1933

Flóra: Nejzajímavější druhy rostlin rostou v údolích a soutěskách, kde se hromadí chladný a vlhký vzduch. Roste zde např. violka dvoukvětá, mléčivec alpský nebo papratka horská. Mimořádné zastoupení mají lišejníky, bylo jich zde objeveno na 192 druhů.

Fauna: V této lokalitě žije asi 160 druhů obratlovců a velké množství hmyzu a bezobratlých živočichů. V jeskynních se vyskytuje pavouk plachetnatka pískovcová. Velice početná je populace vážky čárkované.

Nachází se zde také velké množství ptáků, jako například holub doupňák, krkavec velký, kavka obecná nebo poštolka obecný. Klenotem je kriticky ohrožený sokol stěhovavý. Do oblasti se vrací také rys ostrovid nebo vlk.

Unikátní je vysoko položené skalní jezírko. Zde je možné vypůjčit si loďku a prohlédnout si celé okolí z vodní hladiny.

Na rozloze 1771 ha se rozkládá národní přírodní rezervace, kterou známé pod názvem Adršpašsko-teplické skály. Vznikly vlivem tektonické a erozní činnosti včetně zvětrávání a na pískovcové tabuli se vytvořily dvě izolované skupiny skal, které jsou od sebe oddělené Vlčí roklí.

Nejatraktivnější v celé oblasti jsou skály Starosta a Starostová, Milenci, Džbán a Homole cukru.

12. Panská skála

Kde: Česká Lípa, Kamenický Šenov, Liberecký kraj

Chráněné místo od: 31. prosince 1933

Flóra: Vzácnou rostlinou, které roste v okolí Panské skály, je vraní oko čtyřlisté.

Fauna: Vzniklý lom se stal útočištěm řady vzácných druhů obojživelníků, například čolka horského nebo rosničky zelené.

Památka se proslavila i díky pohádce Pyšná princezna z roku 1952. V roce 2011 se zde natáčel francouzský film o kouzelníkovi Merlinovi.

Tato unikátní přírodní památka vznikla v době, kdy narazila africká litosférická deska do té evropské, což vedlo ve druhohorách a třetihorám k alpinskému vrásnění a sopečné činnosti. Zhruba před 30 miliony lety se v oblasti Panské skály vzhůru tlačilo magma, které ale zůstalo v sopouchu a nikdy se nedostalo na povrch.

Láva pak velice pomalu chladla a vznikl útvar, který můžeme pozorovat dodnes. Jeho konečnou podobu má ale na svědomí člověk. Kvůli těžební činnosti se odkryly pěti- až šestiboké sloupce, které dosahují délky až 12 metrů.

Jsou uspořádány tak, že vypadají jako píšťaly kostelních varhan.