Na světě žijí stovky národů, etnik či kmenů, přičemž jen minimum z nich má svůj vlastní stát. Někdy se jedná dokonce o mnohamilionové populace, které osud zavál do společenství s jinými národy nebo je rozdělil mezi několik různých státních útvarů.
Řada z nich je odhodlána vykročit směrem ke své vlastní státnosti, takové však nejsou zdaleka všechny a současná situace jim vyhovuje.
Aleuti jsou národem žijícím na dvou kontinentech. Název tomuto etniku daly Aleutské ostrovy, které vybíhají z Aljašky do Tichého oceánu.
Osmnáctitisícový národ však žije na obou stranách Beringovy úžiny, tedy i na ruské Kamčatce a přilehlých Komandorských ostrovech. Tato místa Aleuti obývají již přes 10 000 let.
V době existence Sovětského svazu byli ruští Aleuti přesídleni na Beringův ostrov do vesnice Nikolskoje, kde pracovali v sovchozech. V těch časech se mezi nimi výrazně rozšířil alkoholismus.
Baskové jsou zřejmě jedním z původních obyvatel starého kontinentu. Tak se stalo, že uprostřed indoevropských národů se nachází jeden, který s nimi pravděpodobně není vůbec příbuzný.
Baskové žijí ve Francii a ve Španělsku při Biskajském zálivu.
Část španělských Basků dlouhá léta usilovala o nezávislost i za pomoci násilí, zvláště smutně v tomto ohledu proslula teroristická organizace ETA. Nyní mají Baskové širokou autonomii, jejich přirozeným centrem je město Bilbao, správním centrem pak město Gasteiz.
Čuvaši jsou jedním z mnoha národů Ruské federace. Jejich autonomní republika se nachází východně od Moskvy. Zhruba dvoumilionové etnikum patří mezi turkické národy, podobně jako třeba Turci, Ázerbajdžánci, Baškirové nebo Tataři.
Od 16. století zažívali Čuvaši násilnou rusifikaci, které však nepodlehli, a v 19. století se začali formovat jako moderní svébytný národ.
Frísové jsou starým germánským národem žijícím u Severního moře. Byli typicky přímořským etnikem, jehož příslušníci se prosazovali zejména v lodním obchodu a v rejdařství. Fríština je nejbližším jazykem staré angličtiny. Dnes je Frísko rozděleno mezi Německo a Nizozemsko.
Huaorani je domorodý národ žijící v Ekvádoru. Už jen pokus o vyslovení jeho názvu si zahrává se zlomením jazyka. Není to náhoda, jazyk národa Huaorani není příbuzný s žádným jiným známým jazykem.
Příslušníci tohoto etnika se s nikým nemazlí, každého, kdo žije mimo jejich společenství, považují za nepřítele. Několik skupin tohoto zhruba čtyřtisícového národa žije stále mimo kontakt s civilizací.
Igbové jsou jedním z mnoha afrických národů. Jejich domovem je jihovýchodní Nigérie. V roce 1967 na svém území vyhlásili republiku Biafra, protože se po předchozím puči v Nigérii stávali obětí násilí.
Nigérijská vláda proti Igbům nasadila armádu a pokus byl zmařen. Během bojů zahynuly miliony Igbů, většinou kvůli hladomoru způsobenému nigerijskou vládou.
Irokézové nadevše milují lakros. Při mistrovství světa v této hře staví dokonce svůj národní tým, byť jsou občany Spojených států nebo Kanady.
V 16. století irokézské kmeny ustanovili Irokézskou ligu, která sestávala z původních pěti kmenů (odtud jejich druhé jméno, pod kterým byli známější: „Pět národů“): Mohawkové, Oneidové, Onondagové, Cayugové a Senecové.
V 18. století se k této Lize přidal i kmen Tuscarorů a jejich jméno bylo tedy změněno na „Šest národů“. Počet Irokézů se pohybuje okolo 125 000.
Kašubové žijí v polském pomoří v okolí přístavního města Gdaňsk. Řada z nich se považuje jak za Poláky, tak za Kašuby. Kašubština je jazyk, který je podobný polštině, avšak v některých detailech je odlišná.
Kdysi používala i písmeno ř, typické pro češtinu, postupný vývoj tuto souhlásku z jazyka vytlačil. Někteří Kašubové jako svůj jazyk používají němčinu, jejich celkový počet dosahuje počtu 250 000 lidí.
Kašubem je i bývalý polský premiér a současný předseda Evropské rady Donald Tusk.
Katalánci jsou rozpolceným národem. Zhruba polovina touží po samostatnosti, druhá chce zůstat v autonomním svazku se Španělskem. Tak či onak, Katalánsko s centrem v Barceloně, je nejbohatší částí Španělska, a jeho ekonomika je i motorem země.
Zda tato oblast zůstane součástí španělského království je v tuto chvíli nejisté. Katalánskou národnost měli mimo jiné tři významní malíři Salvador Dalí, Joan Miró a Antoni Tàpies. Katalánským vlastencem byl i světoznámý architekt Antoni Gaudí. Jedním ze symbolů Katalánska je i fotbalový klub FC Barcelona.
Kurdové jsou jedním z největších národů bez vlastního státu. Byť jsou většinou muslimové, postavili se proti fanatikům a radikálům z islámského státu. Žijí v Turecku, Sýrii, Iráku a Íránu. Jejich postavení je v těchto zemích různé.
V Iráku dosáhli značné míry autonomie, kdežto v Sýrii či Turecku je tamní autoritativní režimy mnohdy pronásledují. Zároveň existují i rozbroje mezi jednotlivými kurdskými skupinami. Celkový počet Kurdů je odhadován mezi 30 až 38 miliony.
Lipkové nebo též polští Tataři jsou turkickým národem, který osud zavál až do zemí střední a východní Evropy. Žijí v Polsku, Litvě a Bělorusku.
Byť byli do značné míry asimilováni a přijali zejména většinové jazyky, mnohdy si zachovali své původní náboženství v podobě islámu. Jejich počet dosahuje 12 000, přičemž více než polovina z nich má běloruský pas.
Jedním z nejznámějších příslušníků tohoto národa byl herec Charles Bronson, vlastním jménem Karolis Dionyzas Bučinskis.
Lužičtí Srbové jsou posledním z národů polabských Slovanů, které postupem času asimilovali Němci.
Horní i Dolní Lužice byly dlouhou dobu jednou z českých zemí, avšak Habsburkové je v roce 1635 přenechaly Sasku za jejich pomoc Vídni v Třicetileté válce. Od té doby jsou obě Lužice německými zeměmi.
Po první světové válce sice někteří českoslovenští politici uvažovali o připojení Lužice k nově vzniklé ČSR, avšak tato možnost byla zavržena i ze strategických důvodů. Výběžek zasahující téměř až k Berlínu by byl vojensky nehájitelný.
Během vlády nacistů byli Lužičtí Srbové pronásledováni a byly dokonce připraveny plány na jejich násilné vystěhování. To se nakonec nekonalo, ale počet Lužických Srbů postupem času klesá.
Něnci nemají s Němci vůbec nic společného. Zhruba čtyřicettisícový národ obývá severozápadní Sibiř a severovýchodní cíp evropské části Ruska. Jejich řeč patří mezi uralské jazyky, kam v širším záběru spadá i maďarština či finština.
Něnečtina se dělí se na dva dialekty, tundrovou a lesní něnečtinu. Lesní něnečtina je na pokraji zániku, tundrovou mluví zhruba 95 % populace Něnců.
Romové jsou národem, jejichž příslušníci žijí v Asii, Evropě i Americe. Nejvíce Romů má svůj domov ve Španělsku, Rumunsku, Turecku a Francii.
Původní vlast Romů přitom leží v Indii, odkud tento kočovný národ došel ve 14. století i na území českých zemí. V nich žije odhadem 300 000 Romů, řada z nich se ovšem hlásí k české národnosti.
Romové byli podobně jako Židé během druhé světové války pronásledováni a nacisté je hodlali vyvraždit.
Během porajmos, jak sami Romové říkají genocidě svého národa ze strany německých nacistů, chorvatských ustašovců a také horthyovského Maďarska, zahynuly statisíce Romů.
Téměř celá romská populace byla vyvražděna v Chorvatsku, Estonsku, Litvě, Lucembursku a Nizozemsku
Skotové mají vlastní fotbalovou a ragbyovou reprezentaci, o vlastní stát však přišli v roce 1707, kdy vzniklo Království Velké Británie.
Skotové, jejichž symbolem jsou dudy a kilt, sice pod vládou Londýna nijak zvlášť netrpí, avšak čas od času se u nich projeví odstředivé tendence. V referendu o skotské nezávislosti v roce 2014 se 55 % obyvatel vyjádřilo pro zachování svazku s Británií.
Avšak většina Skotů je zároveň proevropsky naladěna a během svého hlasování nepočítali s tím, že byť malá, ale přece jen většina Angličanů a také Walesanů, se o dva roky později v plebiscitu o odchodu z Evropské unie vyjádří pro brexit. Otázka skotské nezávislosti tak zdaleka ještě není uzavřena.
Tamilové dlouhá léta vedli krvavý zápas za nezávislost proti vládě na Srí Lance. Boj militantní organizace Tygři osvobození tamilského Ílamu trval 25 let a vyžádal si přibližně 70 000 mrtvých.
V roce 2009 pak tato skupina svůj boj vzdala, avšak napětí mezi Tamily a většinovými Sinhálci je stále patrné. Tamilové však nežijí jen na Srí Lance, ale i v jižní Indii. 88 % Tamilů jsou hinduisté, 5 % tvoří muslimové a 6 % křesťané.
Tibeťané jsou prastrarým národem, který do své nynější domoviny přišel na přelomu letopočtů. Od té doby prakticky neustále panovalo mezi Tibeťany a Číňany nepřátelství.
Nezávislý Tibet zanikl v roce 1950, kdy jej jednotky komunistické Číny napadly a jeho představitelé byli posléze Pekingem nuceni podepsat smlouvu, že souhlasí s anexí.
Perzekuce zhruba šesti milionů Tibeťanů pokračují dodnes, jejich duchovní vůdce dalajláma žije v indickém exilu.
Ujgurové nejsou tolik známí jako Tibeťané, přitom je doprovází velmi podobný osud. Totalitní čínský systém, který na lidská práva nebere ohledy, identitu Ujgurů zcela nekompromisně potlačuje.
Čínský stát tomuto procesu říká eufemisticky kulturní převýchova, ve skutečnosti se však jedná o pronásledování na základě etnické příslušnosti. Odhady hovoří o tom, že až desetina z 11 milionů Ujgurů, skončila v čínských vězeních a koncentračních táborech.
Většina z těch, kteří se tomuto osudu prozatím vyhnuli, žije v západní čínské provincii Sin-ťiang.
