O stavbě parníku Vltava, třetího toho jména, uvažovala správní rada PPS již za stavby dvou parníků Dr. Edward Beneš a T.G. Masaryk v roce 1938. Mělo jít o parníky menší, ale stavbou a vzhledem podobné, postavené ryze pro potřeby plavby po Vltavě.
O zahájení stavby bylo rozhodnuto 3. června 1938. Práci měla provést Ústecká loděnice, stroj měla dodat ČKD a stavba měla být financována z půjčky od Ústřední sociální pojišťovny ve výši 1,7 milionu korun a finančního příspěvku tehdejšího Ministerstva veřejných prací.
Celková cena měla být 2,1 milionu korun.
Jenže zasáhl osud
Po ztrátě pohraničí ocitla se Ústecká loděnice na území přičleněném k Německu a bylo tedy stavbu nutno převést do loděnice PRAGA v Praze Libni. Došlo tedy ke zdržení a nové datum dodání bylo stanoveno na 31. 3. 1940.
Pohon parníku
Zajišťoval ho dvouválcový ležatý parní stroj o výkonu 150 ks, kormidlo bylo tříploutvové, s přenosem hřídelovou transmisí z kormidelny.
V předním podpalubí měli cestující k dispozici restauraci s dřevěnými lavicemi a stoly, zadní salon byl vybaven komfortněji a nechyběl zde ani ,,dámský“ salonek s pohovkou.
Hlavní paluba byla bez salonu, zadní část byla kryta částečně střechou a částečně plachtou, nacházel se zde i malý taneční parket. Před kolesnicemi se nacházel malý vyhlídkový salonek.
Slavnostní křest
Parník byl slavnostně pokřtěn, za přítomnosti několika ministrů, zástupců úřadů říšského protektora a Oberlandratu, ministrem obchodu dr.
Kratochvílem dne 27. 8. 1940, v den 75tého výročí trvání PPS. O měsíc později byl parník nasazen na spěšnou linku z Prahy do Štěchovic.
Vltava sloužila v relativní pohodě až do roku 1942, kdy bylo doplněno jméno o německý překlad – plula tedy dále pod jménem Vltava – Moldau. Kolem roku 1945 byla plachta nad částí zadní paluby nahrazena prodloužením střechy.
První rekonstrukce
První velkou rekonstrukcí prošla Vltava v letech 1959–1961. Zadní paluba byla uzavřena do velkého salonu a nad ním měla být ještě paluba pro dalších 40 osob.
Jelikož se však tato horní paluba projevovala výrazně zhoršenou příčnou stabilitou lodi, byla záhy zrušena. Linka do Štěchovic byla v roce 1955 prodloužena až pod Slapskou přehradu.
V roce 1978 byl kotel upraven na kapalná paliva a parník sloužil až do konce sezóny 1990, kdy byl pro špatný stav strojního zařízení odstaven.
Na kompletní rekonstrukci došlo v březnu až srpnu 1991, kdy byl opraven trup, zrekonstruován interiér a došlo k výměně kotle. Do provozu se parník vrátil 3. 9. 1991 jako restaurační parník.
Zatím poslední oprava
Poslední rekonstrukcí, která si dala za cíl vrátit parník co možná do původního vzhledu, prošla Vltava v letech 2007–2008. Byl odstraněn zadní salon, opraven stroj, kolesnice a přední nástavba byly obnoveny do původního tvaru.
V roce 2013 byl prohlášen kulturní památkou české republiky.
V současné době, kdy parník Vltava slaví 80 let své existence, je možné se s ním setkat na jeho historické lince Praha – Slapy, ale také při letních plavbách na lince Praha – Mělník.
