Na rozdíl od proslulého Stonehenge tuto svatyni zná jen málokdo. A přitom je podle mnoha expertů ještě mnohem tajemnější a dost možná i starší než zmíněná anglická památka. Řeč je o fascinujících ruinách Chavín de Huántar v Peru.

Proč se o toto místo zajímají kromě archeologů i ufologové a nadšenci do starověkých záhad?

Obtížně přístupná horská lokalita, která se však nachází na strategickém místě nedaleko peruánského pobřeží Tichého oceánu, kde se v minulosti zřejmě křižovaly důležité obchodní cesty. Tak lze ve zkratce popsat polohu tajemné svatyně Chavín de Huántar.

Lidé z tzv. chavínské kultury, kteří ji vystavěli, jsou pro historiky záhadou. Podle všeho byli na svou dobu neuvěřitelně vyspělí s mnoha znalostmi, které nepředpokládáme ani u některých mladších civilizací.

Dokládá to samotná struktura stavby – Vysoké kamenné zdi a za nimi hotový labyrint propracovaných chodeb a místností.

„Používali hydrauliku, akustiku, zrcadla, psychoaktivní drogy.

Tvůrci chrámu neustále zdokonalovali své znalosti,“ hovoří o schopnostech chavínské civilizace americký profesor antropologie John Rick s tím, že chrám byl zjevně zásadním spirituálním i obchodním centrem oblasti. Proč ho ale někteří lidé spojují s mimozemšťany?

STROJE Z JINÝCH SVĚTŮ?

Jméno švýcarského záhadologa a spisovatele Ericha von Dänikena (*1935) asi není potřeba dlouze představovat.

A je to právě on, kdo v jedné ze svých knih píše o chrámovém komplexu Chavín de Huántar. Badatel se zabývá především kresbami, které se nachází na tzv.

Raimondiho stéle – téměř dvoumetrovém monolitu, který je bezesporu nejslavnějším artefaktem nalezeným v této lokalitě. Podle záhadologa znázorňují kresby na stéle náčrty strojů, které nemohou pocházet z této planety.

Däniken věří, že jde o jeden z důkazů, že naši planetu v dávnověku navštívili mimozemšťané.

A co víc, podle Dänikena odpovídá svatyně biblickému popisu Šalomounova chrámu v Jeruzalémě, což má pro změnu dokládat zvláštní propojení obou těchto míst.

Ani tuto hypotézu slavného záhadologa se však nikdy nepodařilo prokázat a vše tak zůstává v rovině spekulací.

ZOBRAZUJE PARNÍ STROJ?

Pravdou ovšem je, že rytiny na Raimondiho stéle vrtají hlavou i historikům a vědcům z mnoha dalších oborů.

Třeba německý inženýr Wolfgang Volkrodt tvrdí, že na stéle je zobrazen stroj na výrobu kondenzované vody využívající principu tlaku a ochlazování vodních tvar.

Jinými slovy – předchůdce parních strojů, které moderní člověk vynalezl až v 18. století. Volkrodt popisuje, kde jsou zobrazeny páky a písty a kde zase kotel, který vyrábí páru. Jde jenom o další nepodloženou fantazii?

Nebo mohli opravdu dávní obyvatelé jihoamerického kontinentu v dávných dobách znát stroje, o kterých nic nevěděli lidé ještě tisíc let po nich? Klíčem by mohlo být zjištění, k čemu by takový parní stroj měl sloužit.

A i na to existuje názor: Někteří badatelé věří, že mohlo jít o zařízení používané k pohonu horkovzdušných balónů.

Ostatně o tom, že se tisíce let staré civilizace v Jižní Americe dokázaly vznést do vzduchu, se hovoří třeba i v souvislosti s geoglyfy na slavné planině Nazca.

ZVUKOVÝ CHRÁM

U Raimondiho stély samozřejmě výčet tajemství tohoto chrámového komplexu nekončí. Velká pozornost se upíná i k tzv. obelisku Tello, který se nachází ve středu areálu. Pokrývá ho spleť jemných kreseb, jejichž smysl vědcům také uniká.

Mohlo by jít o nějakou zvláštní starověkou encyklopedii, jak věří někteří archeologové? Nebo jde o tajemné znalosti, které tato civilizace získala od návštěvníků z hvězd? Poslední záhadou spojenou s Chavín de Huántar je samotné uspořádání chrámu.

Není totiž zcela jasné, proč je stavba postavená právě takto. V 90. letech minulého století přišli vědci ze Stanfordovy univerzity v USA s teorií, že byl nejspíš v srdci komplexu vybudován stroj vyluzující všemožné zvuky.

Chodby jsou totiž uspořádané tak, že se jimi zvuk velmi dobře a velmi specificky šíří. Pokud by se to potvrdilo, půjde o další důkaz neuvěřitelných znalostí chavínské kultury. Kde k nim jinak poměrně primitivní národ přišel?