Jizerské hory skrývají mnoho ojedinělých přírodních zákoutí, ale atmosféra, která na návštěvníka dýchne na rašeliništi Na Čihadle, je neopakovatelná. Tady můžeme hledat ducha hor v každé roční době.

Rašeliniště jsou důležitou součástí ekosystému v přírodě a Jizerské hory se mohou pochlubit pěknou řádkou takových míst. Mezi nejznámější patří lokalita Na Čihadle v horském sedle na úpatí Sněžných věžiček jihovýchodně od Hejnic.

Své jméno rašeliniště dostalo podle očekávání. Stávalo tu totiž kdysi ptačí čihadlo – dřevěná bouda, v níž se ukrývali lovci ptáků, vracejících se z teplých krajin.

Ti už tu svou profesi samozřejmě dávno provozovat nemohou, od roku 1960 je rašeliniště přírodní rezervací, a kvůli zvěři je dokonce oploceno.

Tříbarevná cesta k cíli

Na unikátní místo se ale přesto podívat můžeme. Provede nás jím dřevěný chodník, po kterém se dostaneme až na vyhlídkovou věž. Ta je v pořadí už třetí.

První vznikla už v roce 1976, nahrazena novou byla v roce 2000, ani ta ale v drsném klimatu nevydržela věčně.

Ta dnešní byla postavena v roce 2012, místo předchozích smrkových je tentokrát dubová, a díly pro její sestavení vyrobili učni Střední školy strojní, stavební a dopravní v Liberci. Ke vstupu do rašeliniště se nejlépe dostaneme od horské chaty Smědava.

Vydáme se po červené turistické značce, na rozcestí na Kneipě nezapomeneme odbočit na modrou a na rozcestí Čihadla zase na žlutou. Pak už čtyři metry vysokou vyhlídkovou věž spatříme nedaleko cesty.

Výhodou nejnovější verze vyhlídkové věže je to, že je přístupná i pro vozíčkáře. Ve věži najdeme i základní informace o rašeliništi a zdejším výjimečném ekosystému.

Najděte patnáct druhů vážek

Rašeliniště má rozlohu 4,35 hektaru a najít v něm můžeme výjimečné množství rašelinných jezírek a tůní. Milovníci přírody se sem vydávají, aby spatřili ojedinělou skladbu flóry i fauny.

Roste tu kriticky ohrožená blatnice bahenní, poletovat tu můžeme zahlédnout i třeba hýla nebo tetřívka, nemluvě o patnácti druzích vážek. Pramení zde Černý potok a říčka Jedlová, a právě rašeliništěm prochází rozvodí mezi baltským a Severním mořem.

Přestože samo rašeliniště je chráněno a nachází se také v Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, doléhá na něj znečištění ovzduší i těžba dřeva v okolí. Při jediné návštěvě si toho nepovšimneme, ale odborníci bijí na poplach. Rašeliniště totiž pozvolna vysychá, a proto vyžaduje maximální ochranu expertů.

Konec světa zatím nehrozí

Podle pověsti je zdejší rašeliniště bezedné, což ilustruje například příběh o místním dřevaři, kterému do jedné z tůní spadla sekera s vyřezaným monogramem. Sekeru po dlouhé době vylovili v jakémsi rybníku ve Slezsku.

Ve skutečnosti hloubka rašeliniště Na Čihadle dosahuje čtyř metrů. Z vysychání by mohli mít radost jen ti obyvatelé nedalekých Hejnic, kteří by byli výjimečně pověrčiví.

Legenda totiž praví, že až jednou bude tolik vody, že největší ze zdejších jezírek přeteče, uvolní se na vrcholku Ořešníku balvan, který se skutálí přesně na hejnický kostel, což bude počátek konce světa.

Co nesmíte minout: Sličná matka uzdravuje poutníky

Jedním z nejstarších mariánských poutních míst zdejší diecéze je kostel Navštívení Panny Marie v Hejnicích.

Postaven byl na místě, kde se prý chudému řemeslníkovi, jenž měl doma nemocnou ženu a dítě, zjevil anděl a poradil mu, aby na strom zavěsil sošku Panny Marie. Rodina se mu zázračně uzdravila a na místo začaly putovat davy věřících.

Vybudovaná kaplička přestala stačit, a tak ve 13. století vznikl gotický kostel a v roce 1725 barokní chrám.

38 centimetrů vysoká soška Panny Marie Hejnické není ona původní, jak o ní víme z pověsti, ale pochází z konce 14. století, a protože se usmívá, ujalo se pro ni jméno Mater Formosa neboli Sličná matka.