Zachovalý hrad na vysokém ostrohu nad Sázavou skrývá podle pověstí hned tři pohádkové poklady. A to není všechno. Má tu dokonce být brána do jiných světů! Vede k ní prý tajemná podzemní chodba, kterou lze projít jen se znalostí správné šifry.
Cinkot dukátů se rozléhá hradní komnatou. V mihotavé záři louče se rýsuje postava muže, shrbeného nad truhlou s penězi. Občas se bázlivě ohlédne za sebe. V tu chvíli světlo odhalí jeho tvář, v níž se zračí strach. Snad ho nikdo nevidí!
„Ještě by mě obrali o zlaťáčky,“ šeptá si pro sebe. Kdo je tento člověk? Zloděj? Ale kdepak! To jen někdejší hradní pán z Českého Šternberka počítá zisk z prodeje vzdáleného panství.
Rytíř byl pro svou hamižnost známý široko daleko a na svou lakotu také doplatil. Část jeho bohatství má být ukrytá na hradě dodnes, podaří se jej někomu objevit?
Ztracený poklad
To, co hradní pán v truhle přepočítával, bylo celých sto tisíc zlatých, které utržil za prodej jednoho ze svých statků. Pečlivě uschovanou a železem pobytou truhlu jistilo navíc sedmero zámků, ani to ale nezajistilo šlechtici klidný spánek.
Když jednoho dne musel odcestovat do Vídně, svěřil svému purkrabímu Hynkovi nejen správu panství, ale také část svého pokladu. Nechtělo se mu totiž na hradě nechat celé jmění, a tak jej rozdělil na dvě poloviny.
Jednu si vzal s sebou na cestu a druhou svěřil purkrabímu. Ten se ale tak obával, že by zlato mohlo najít služebnictvo, že se jej rozhodl tajně ukrýt. Za jedné noci přendal poklad do pytle a ten vložil do kovové skříňky.
Skřínku pak odnesl z komnaty neznámo kam. Naneštěstí jej při vyjížďce po panství ranila mrtvice a zakrátko zemřel. Tajemství ukrytého pokladu si tak vzal s sebou do hrobu.
Když se to po návratu dozvěděl hradní pán, nechal prohledat každý kout hradu, překopat zahradu a prohlédnout i dno Sázavy. Po pokladu však nebylo ani stopy. A tak oněch 50 tisíc zlatých prý stále čeká v nějakém dobře utajeném úkrytu na svého nálezce.
Sídlo Šternberků
Tolik vypráví stará pověst o jednom z nejkrásnějších českých hradů, vypínajících se nad řekou Sázavou.
Hrad založený již roku 1241 Zdeslavem z rodu Divišovců, leží necelých patnáct kilometrů od Vlašimi a dodnes patří jeho potomkům, rodu Šternberků, k němuž náleží i současný majitel hradu Zdeněk Šternberk.
V roce 1467 hrad dobyl Jiří z Poděbrad a stavba byla téměř rozbořena. Když jej později dostali Šternberkové zpět, hrad obnovili a rozšířili jeho opevnění.
Další úpravy proběhly v 17. a 18. století v barokním stylu, a tak hradní interiéry dnes připomínají spíše zámek. Legend svázaných s Českým Šternberkem je celá řada a nejčastěji se vážou k pokladům, ukrytým v jeho prostorách nebo v jeho bezprostřední blízkosti.
Kdysi byl prý Šternberk spojen podzemní chodbou s nedalekým Divišovem. Té se říkalo Čertova pec, protože si v ní prý pekl brambory čert, vypuzený sv. Prokopem ze Sázavského kláštera.
Záhadná puklina ve skále
Další pověst svázaná s Českým Šternberkem se týká pokladu, ukrytého ve skále u hradu, který hlídá čert. Ve skále se odjakživa nacházela puklina, o které se tvrdilo, že vede k ukrytému pokladu. Jednou, uprostřed léta, šel kolem jedem místní sedlák.
Náhle přišla prudká bouře a on si vzpomněl na onu puklinu, tak se v ní před bouří schoval. Bouřlivé počasí se dlouho nelepšilo, a tak sedlák ve skalní puklině usnul.
Letěl kolem čert, a když si všiml spícího sedláka, považoval jej za hříšného zloděje pokladů, popadl jej a odnesl do pekla. V tu chvíli se ozvala ohromná rána a puklina ve skále se zavřela.
Když se sedlák dlouho nevracel, vyslala jeho žena čeledína, aby se po něm podíval. Ten došel až ke skále a tam si všiml, že z ní čouhá kus kabátu, který patřil sedlákovi. Vedle něj byl vidět v kameni otisk kopyta.
Hned věděl, že sedlák padl za oběť čertu a smutnou novinu také sdělil ubohé vdově. Puklina ve skále se však prý otvírá vždy na Velký pátek a sypou se z ní do řeky Sázavy zlaté dukáty. Zlato lze v Sázavě při troše štěstí opravdu najít i dnes.
Ostatně byla nazývána také Zlatá řeka. Není samozřejmě ve formě dukátů, ale v podobě zlatých šupinek. Na řece a v jejím okolí bylo zlato těženo po celá staletí, nejznámější zlaté doly byly v okolí Jílového.
Bohatství zasypané uhlím
O tom, že na pověstech o ukrytém bohatství na Českém Šternberku může být něco pravdy, vypovídá zvláštní objev jednoho skutečného pokladu.
Týká se babičky majitele hradu Zdeňka ze Šternberka, která kdysi sbírala stříbrné flakony a miniatury, pocházející většinou z 18. století.
Svou sbírku měla uloženou na zámku Jemniště, ovšem až do chvíle, kdy Šternberky kvůli podporování Čechů za války Němci vystěhovali. Šlechtický rod se snažil zachránit, co se dalo, a narychlo ze zámku odvážel nejrůznější cennosti.
Na cestu se tak vydala i bedna s miniaturami. Stěhováci ji přivezli na hrad a uložili ji v místnosti pod současným bytem kaplana.
Když pak byl zámek znárodněn, byly do hradu navezeny brikety na topení a hromada uhlí zasypala nejen staré harampádí, ale také onu truhlu se stříbrem. Zdeňkův otec směl tehdy dělat na svém hradě průvodce, o bedně s cennostmi pod uhlím ale neměl ani ponětí.
Vše upadlo v zapomnění. Až v roce 1971 se začalo s vyklízením skladu uhlí a bedýnka s pokladem opět spatřila světlo světa. Stříbrnou sbírku si dodnes můžete na hradě prohlédnout, jsou však v jeho zdech ukryté ještě nějaké další poklady?
Tajemství podzemí
K jednomu z nich by mohla vést také dlouhá spojovací chodba do nedalekého barokního kláštera augustiniánů, říká se jí poněkud zvláštně Abecední chodba. Možná proto, že musíte znát správné pořadí písmen, abyste jí mohli projít až k ukrytému pokladu.
Má to být jakási složitá šifra, kterou sestavil olomoucký stavitel a také vášnivý kabalista Matyáš Wagner. Aby to nebylo tak jednoduché, ony magické znaky mají být ukryty na různých místech hradu.
Je také možné, že během oprav a přestaveb byly mnohé znaky zničeny a tak může být cesta k pokladu navždy ztracena. A co tento poklad tvoří? Má to být 12 zlatých nebo stříbrných soch apoštolů, které dodnes čekají na svého objevitele.
Hledači paranormálních jevů však tvrdí, že znaky nevedou k žádnému pokladu, ale k bráně do paralelních světů.
Ta na Šternberku je prý podle všech známek pouze jednosměrná, tedy vede od nás do jiného světa, a nacházet by se měla nejspíše v hodovním sále. Právě v něm zaznamenal lovci duchů silné paranormální aktivity, včetně neznámého silového pole.
Kdyby byla obousměrná, musely by sem touto branou nutně vstupovat i bytosti z jiného světa, což nebylo na hradě nikdy zaznamenáno.
Záhadná chodba
Že na hradě opravdu nějaká dosud neprozkoumaná podzemní chodba je, potvrdil i badatel a odborník na podzemí Karel Pokorný, ten v jednom ze svých rozhovorů uvedl: „Když jsme přišli na hrad Český Šternberk, byla tam taková moc hodná a ochotná paní kastelánka.
Ptali jsme se jí na podzemí a ona říkala, ano, je tady sklepení, ale nic v něm nenajdete, tam nic není. Když jsme tam vlezli, prošli jsme tři kóje s bramborami – a pak najednou chodba.
Úplně typická, průřezem, i tím, že u vstupu byla škvíra v podlaze, propad do druhého patra sklepení.“
Do takových míst je ale velmi obtížné se dostat a správcové památek nechtějí, aby informace o podzemí byly volně přístupné. Vypravit se tam je nebezpečné a podzemní průchody byly navíc na různých památkách několikrát využity i bandami zlodějů.
Hrad má jediného ducha
Vzhledem k tomu, že hrad vlastnil stále jeden jediný šlechtický rod Šternberků a jak říká sám majitel zámku, samí slušní lidé, nestraší na něm jako na jednom z mála hradů téměř žádná strašidla, duchové či přízraky.
Jedinou výjimkou je duch Norberta ze Šternberka, jehož obraz je na hradě vystaven. Stejný obraz visí i na bechyňském zámku. Norbert byl majitelem jak bechyňského panství, tak šternberského a také vlastnil hrad Kumburk.
Staré kroniky ani pověsti se nikde nezmiňují o tom, co Norbert provedl, ale jeho duch, bloudící hradními chodbami je jediným strašidlem, které můžete na Šternberku potkat.
