Počátkem prosince roku 1805 stanula v prostoru mezi Šlapanicemi a Slavkovem spojená rakousko-ruská vojska proti armádě francouzského císaře Napoleona I. 

Nejslavnějšímu Napoleonovu vítězství předcházelo skvělé tažení, v němž během dvou měsíců přinutil ke kapitulaci rakouskou armádu v Bavorsku a její zbytky, spojené s ruskými oddíly, zatlačil přes celé Dolní Rakousko až na Moravu k Olomouci.

Tam spojence posílila další ruská vojska.

Jejich početní síla přivedla ruského cara a rakouského císaře, přítomné u armády, k myšlence útočného postupu proti Napoleonovi, a to bez ohledu na skutečnost, že se ze severní Itálie blížila na pomoc silná armáda arcivévody Karla.

Spojenci vyrazili od Olomouce k Brnu a 2. prosince, ve výroční den Napoleonovy korunovace, se obě nepřátelské armády střetly.

Když přesila nestačí

Spojenci obsadili linii táhnoucí se od prostoru severně od olomoucké silnice přes Staré Vinohrady, dominantní pracký kopec až na jih k Telnici.

Jejich záměrem bylo úderem levého křídla rozbít pravé Napoleonovo křídlo, odříznout jej od jeho spojovacích linií s Vídní a zničit jej či zatlačit do Čech. K tomuto cíli disponovali oba spojenečtí monarchové asi 90 000 muži.

Jejich protivník byl asi o 15 000 mužů slabší, ovšem vojensky mnohem zkušenější.

Co se skrývá v mlze

Úderům spojeneckého levého křídla na Telnici a Sokolnice čelil Napoleon jen poměrně nepočetnými oddíly, většinu své armády držel v záloze pro připravovaný zničující úder.

Došlo k němu ve chvíli, kdy spojenci již téměř vyklidili pratecký kopec a obrovskou silou útočili na Sokolnice. Sbor maršála Soulta krytý mlhou dorazil nepozorovaně až k Praci.

Prudkým náporem zaútočil na Staré Vinohrady a pratecký kopec a po urputném boji s rakouskými a ruskými jednotkami se těchto strategických bodů zmocnil.

Smrt v rybnících?

Nepomohl ani zásah carské ruské gardy, bitva byla ztracena. Spojenci museli opustit bojiště a ve zmatku se stáhnout ke Slavkovu. Rakousko-ruské jednotky v prostoru Sokolnic poté byly z větší části obklíčeny a přinuceny ke kapitulaci.

Jen malé části se podařilo uniknout přes hráze zamrzlých rybníků. Zde je nutno připomenout legendu, kterou rozšířil sám Napoleon a která se udržuje do dnešních dní. Podle ní měly v rybnících zahynout tisíce ruských vojáků.

V pramenech doložené výlovy rybníků, nařízené po bitvě, ale nalezly pouze utopené koně a ztracený válečný materiál.

Poslední boj u vesnice Tvarožná

Spojenecká vojska tedy ve svém středu a na levém křídle utrpěla katastrofální porážku. Zbýval ještě ruský sbor generála Bagrationa, jenž vedl poměrně izolovaný boj se sborem maršála Lannese u Tvarožné a v prostoru olomoucké silnice.

Přestože i Bagration utrpěl značné ztráty, nebyl rozdrcen a se svým sborem jako jediný v pořádku ustoupil. Spojenecká vojska už nebyla schopna boje a ustupovala směrem na Hodonín do Uher. Dne 6. prosince pak bylo na slavkovském zámku podepsáno příměří.