Oblast Jílového u Prahy byla vždycky známa tím, že se tu nachází zlato. Věděli to už ve 14. století, když tu otevřeli důl sv. Josefa.

Štolu pak najdeme zakreslenou i na důlních plánech z roku 1730, i když nikde se nedočteme o tom, kolik zlata tu naši předkové vlastně nakutali.

Víme jen to, že vytěženou zlatou rudu dopravovali pomocí povozů na pravý břeh Sázavy, kde stály rudné mlýny a kde se také ruda vypírala.

Dvě štoly pod mostem

Příležitost podívat se do historických podzemních prostor máme i dnes. Důl sv. Josefa byl pro veřejnost otevřen v roce 2002. Celková délka chodeb je 280 metrů, z toho celých 200 metrů je přístupných.

A to nás ještě čeká vedlejší štola sv. Antonína Paduánského, která je sice mladší, ale polovina 18. století je pořád ještě slušná porce historie.

Ta je otevřena od roku 2008. V podzemí se návštěvníci pohybují ve dvou hloubkových úrovních spojených systémem žebříků a na cestu si svítí nefalšovanými hornickými kahany.

V jejich světle si tak mohou prohlížet stopy po hornických pracích dokumentující způsob dobývání v 18. století. Pokud bychom snad ke štolám netrefili, nabízíme snadno viditelný orientační bod.

Jen kousek od obou dolů se tyčí železniční viadukt Žampach, nejvyšší kamenný most v Evropě.