Kde jinde by se mělo nacházet hornické muzeum než ve starobylém horním městě s bohatými hornickými tradicemi? Hornické město Krásno (něm. *Schönfeld*) vzniklo na místě prastaré hornické osady Tři lípy (něm. *Drei Linden*). První písemná zmínka o Krásně pochází z roku 1241.
V okolí Krásna se nacházely významné cínové doly a ve vrcholném období v letech 1500–1620 se ve Slavkovském lese vytěžilo více než 40 tisíc tun cínu, což představovalo přibližně dvě třetiny celkové české produkce.
Tato těžba dokonce po určitou dobu dominovala evropským trhům a objemem produkce předčila tehdejší cínovou velmoc – Anglii.
Skanzen nebo muzeum?
Hornické muzeum Krásno je svým pojetím na pomezí klasického muzea a skanzenu. Návštěva je silným zážitkem a zaujme i ty, kteří se o dějiny techniky či hornictví běžně příliš nezajímají.
Muzeum sídlí v areálu dolu Vilém, jenž připomíná historii těžby cínu v Krásně, započaté v období první světové války. Po jejím skončení těžba postupně upadala a důl byl v roce 1921 uzavřen.
Nacisté těží cín
Po připojení Krásenska k Německé říši v říjnu 1938 se znovu objevily úvahy o těžbě strategických surovin – cínu a wolframu. Báňské společnosti proto v roce 1940 zahájily za výrazné podpory státních subvencí průzkumné práce, na něž navázala samotná těžba.
K úpravě vytěžené rudy sloužila od roku 1944 na svou dobu velmi moderní úpravna v areálu pozdějšího dolu Stannum, kam byla cíno-wolframová ruda dopravována lanovkou.
Zatím poslední oživení těžby začalo velkorysou otvírkou v roce 1955, samotná těžba pak byla zahájena v roce 1966. Po listopadu 1989 přestala být nákladná těžba dotována státními prostředky a provoz byl v roce 1991 definitivně ukončen.
Obří parní stroj
V následujících letech se Muzeu Sokolov podařilo získat objekty v areálu a vybudovat zde hornické muzeum. Jako první byla v roce 1998 zpřístupněna expozice v budově bývalé třídírny cínových rud, kde byl umístěn těžní parní stroj z roku 1897.
Tento monumentální stroj, zabírající celou budovu, připomíná ilustrace z románů Julese Verna či záběry z dobrodružných filmů Karla Zemana.
Součástí expozice je také historie rudného i uhelného hornictví v regionu, dějiny města Krásna a partnerské obce Bischofsgrün.
Lokomotivy a důlní vláčky
V roce 2004 byl návštěvníkům zpřístupněn i sousední areál, jehož dominantou jsou ukázky lokomotiv a důlních vozů o rozchodu 450–600 mm, využívaných v podzemí slavkovského revíru, a o rozchodu 900 mm, používaném v povrchových hnědouhelných lomech.
Návštěvníci si mohou prohlédnout také ukázkovou štolu, expozici důlní dopravy, výstavu báňského záchranářství či expozici obcí zaniklých v důsledku hornické činnosti. Zvláště děti pak potěší jízda důlním vláčkem.
Minaret nebo Babylónská věž?
Za návštěvu stojí i Krásenský vrch s výraznou rozhlednou a vnějším spirálovým schodištěm, která patří k symbolům zdejšího kraje.
Jejím předobrazem byl údajně spirálovitý minaret v iráckém městě Samarra, podle jiných výkladů má rozhledna připomínat Babylónskou věž.
Na vyhlídkovou terasu rozhledny, slavnostně otevřené v roce 1935, vede do výšky 25 metrů celkem 120 schodů.
