Podivuhodné stavby s hvězdicovým půdorysem se tyčí na mnoha místech tibetských hor. Nikdo v nich nebydlí, nikdo je nevyužívá a jejích minulost je nejasná. Není známo ani to, kdo je postavil a k čemu měly sloužit.

V roce 1998 si francouzská cestovatelka a objevitelka Frederique Darragonová (*1949) sbalí kufry a vyrazí do Himalájí pátrat po levhartech sněžných, ohrožených kočkovitých šelmách z horských masivů Střední Asie.

Tam ale její pozornost záhy zaujme něco jiného. Na himalásjkých svazích při svém pátrání po levhartech narazí na několik zvláštních staveb. Jsou to vysoké věže hvězdicového tvaru, které jsou zdánlivě náhodně rozesety v okolí.

Když se Darragonová začne vyptávat místních, kdo je postavil, kdy a proč, odpověď nedostane. Tibeťané jen nejistě krčí rameny a tvrdí, že věže tu jednoduše stojí odjakživa.

Francouzské výzkumnice se zmocní touha a odhodlání najít na tyto otázky odpověď, na levharty si brzy již ani nevzpomene, zato tajemné věže se stanou její posedlostí.

V následujících pěti letech Darragonová podnikne devět expedic do Tibetu a čínské provincie Sečuán, během nichž na vlastní oči spatří téměř dvě stovky tajemných věží, fotografuje je, důkladně je změří, vyšplhá po ních a pokud je to možné, odebere z jejich dřevěných trámů kusy dřeva, které následně odesílá do amerických laboratoří na analýzu. Dočká se svých odpovědí?

Záznamy mlčí

Darragonová vkládá naději do klášterních dokumentů a kronik, v nichž místní mniši obvykle pečlivě zaznamenávají veškeré události.

Ke svému překvapení si však od mnichů vyslechne pokaždé stejnou odpověď, v listinách prý o kamenných věžích nenašli jedinou zmínku. O čem to vlastně vypovídá?

Je přítomnost věží v tibetských horách pro zdejší mnichy natolik přirozená, že jiim ani nevěnují pozornost?

Něco málo se podaří najít alespoň v denících západních cestovatelů z 19. století a čínských análech, kde se první zmínky o stavbách objevují za dynastie Ming v letech 1368 až 1644. Z několika desítek vzorků zaslaných do laboratoří za účelem datování přitom vyplývá, že věže jsou staré 500 až 1800 let.

To mimo jiné znamená, že bez újmy přečkaly řadu ničivých zemětřesení, která oblast čas od času postihnou a která nezřídka srovnají se zemí celé vesnice. Kdo je v horách vybudoval?

A proč žádnému z dřívějších kronikářů nestály za to, aby se o nich rozepsal detailněji?

Pozoruhodná konstrukce

„Všichni ti lidé, kterých jsem se ve vesnicích vyptávala, říkají, že věže odolávají zemětřesením,“ vzpomíná Darragonová. Věže jsou přitom poměrně vysoké a výška některých přesahuje 60 metrů, což je srovnatelné například s Petřínskou rozhlednou v Praze.

Darragonová spekuluje, že odolnost zřejmě spočívá v jejich neobvyklému tvaru. Půdorys věží je hvězdicový, což je i ve světovém měřítku velice vzácné, ne však nevídané. Někteří badatelé mají za to, že demonstrovat prestiž rodiny, u jejíhož domu věž stála.

Proto prý lze v prosperujících vesnicích narazit třeba i na několik věží stojících vedle sebe. Obě varianty se nezdají příliš věrohodné, vezmeme-li v úvahu, že mnoho kamenných věží stojí ve zcela neobydlené oblasti.

Mohlo by jít o signální věže či jiné stavby obranného účelu? Tomu zase neodpovídá jejich zdánlivě nahodilé rozmístění ani fakt, že některé vznikaly dávno předtím, než oblast začali napadat výbojní Mongolové.

Spojení s vesmírem

Za zmínku stojí, že věže tohoto typu lze vzácněji najít i jinde ve světě, například v Afghánistánu stojí hned dvě a jednou z nich je minaret v horské oblasti provincie Ghazní. Byly i tibetské věže vztyčeny pro náboženské účely?

Možná ano, jedna z teorií pracuje s domněnkou, že věže znázorňují jakousi šňůru nazývanou „dmu“, která podle tibetských legend spojuje nebe a zemi.

„Věže by mohly tuto šňůru skutečně symbolizovat,“ prohlašuje nezávislá americká odbornice na Tibet Bianca Horlemannová. Tato teorie jde ruku v ruce s dalšími bájemi dané oblasti.

V tibetském folkloru se to jen hemží příběhy o létajících strojích a bytostech, které sestoupily z nebe.

Kanjur a Tanjur, dva stěžejní spisy tibetského buddhismu, například popisují návštěvy bohů, kteří na zem sestupovali v průhledných létajících koulích, takzvaných „perlách z vesmíru“. Mohly by hvězdicové věže být dávnou vzpomínkou na tyto vzácné návštěvy?

Eva Soukupová, autorka textu