Musel to být úžasný pohled, když se metrová polena valila speciálně vystavěným vodním kanálem uprostřed šumavské přírody. Polena už v něm dnes neuvidíme, ale plavební kanál je dokladem technických schopností našich předků dodnes.
Návštěvníci Šumavy už nejspíš viděli známý Schwarzenberský plavební kanál, vystavěný v letech 1789 až 1822. Zatímco se budoval, stihnul ale jeho stavitel, knížecí ředitel vodní plavby Josef Rosenauer, na Schwarzenberském panství ještě jednu podobnou akci.
Kanál o délce 14,4 kilometru začínal pod osadou Vchynice-Tetov, což se postaralo o jeho jméno. Jeho účelem bylo obejít nesplavný úsek divoké říčky Vydry a napojit se pak do mnohem příhodnější řeky Křemelné.
Trasa musela překonat převýšení 243 metrů, ale oproti Schwarzenberskému kanálu stačil sklon pouhých 8 promile a šířka kolísající od jednoho do pěti metrů.
Jak donutit polena odbočit
Menší šířka kanálu byla dána především materiálem, který měla voda v kanálu nést. Nebyl totiž určen pro dlouhé klády, ty se vozily na vozech až k Vltavě a odtud pokračovaly k Praze svázané do vorů.
Vchynicko-tetovský kanál vznikl pro přepravu menších, maximálně metr dlouhých polen. Vzhledem k rozměrům kanálu je pochopitelné, že k jeho výstavbě stačily pouhé dva roky.
Na začátku, v místě, kde nový kanál odbočoval z toku Vydry, bylo ovšem nutné vyřešit způsob, jak plavená polena přinutit odbočit z Vydry do úzkého kanálu.
Proto na místě křižovatky vznikl hradlový most neboli rechle, vybavený tyčemi usměrňujícími polena do ústí kanálu. Na několika místech po trase kanálu se pak dochovaly i původní klenuté kamenné mosty a na mnoha místech zbytky vyzděného koryta.
Radost pro turisty i pro ryby
Vchynicko-tetovský kanál už samozřejmě plavení dřeva dávno neslouží, poslední dřevo po něm proplulo v polovině minulého století, ale stále zůstává připomínkou výjimečného technického umu našich předků.
Úplně nevyužitý ale přece jen není. Kromě okouzlování turistů totiž slouží také jako přívod vody pro vodní elektrárnu Vydra na Čeňkově Pile.
Ještě v roce 1953 stál i hradlový most, a dokonce přes něj čile proudila doprava z Rokyty na Modravu, pro nevyhovující technický stav byl ale stržen.
Tak výjimečná památka si ale takový osud nezasloužila, a tak se most v roce 2001 dočkal obnovené premiéry a jeho replika dnes těší turisty.
A radost z něj mají i ryby, protože jeho součástí je takzvaný rybí přechod sloužící k usnadnění migrace ryb proti toku Vydry.
Prohlídka pěšky i na kole
Prohlédnout si kanál můžeme nejlépe, pokud se vydáme po vybudované naučné stezce od hradlového mostku přes Klostermannovu vyhlídku až k Srní.
Stačí sledovat zelenou turistickou značku a zastavit se u deseti informačních tabulí s historickými, přírodopisnými i technickými zajímavostmi. Stezka měří celkem 17 kilometrů a zčásti ji kopíruje i oblíbená Otavská cyklostezka.
Co nesmíte minout: Vodní zámek v osadě Sedlo
Vydáme-li se po naučné stezce kolem Vchynicko-tetovského kanálu, určitě se nesmíme nedaleko Srní zapomenout pokochat výhledem z Klostermannovy vyhlídky pojmenované po spisovateli a autoru Krále Šumavy Karlu Klostermannovi.
Jen kousek od vyhlídky pak na Selském vrchu v osadě Sedlo stojí unikátní technická památka zvaná Vodní zámek. Poznáme ho podle železobetonové věže, která slouží k regulaci vodního toku napájejícího vodní elektrárnu Vydra.
Ta leží o 235 výškových metrů níže a vede k ní z vyrovnávací komory ve Vodním zámku téměř kilometr dlouhé vysokotlaké potrubí.
