„Někam se ztratily,“ krčí císařský úředník rameny na otázku, kde se nachází stanovy nově vzniklého českého muzea. Když ale do věci rázně zasáhne sám český purkrabí Kolovrat, najednou se rychle najdou.

Je vidět, že rakouskému císaři Františkovi I. se do jejich schvalování vůbec nechce…

Po skončení Napoleonských válek v roce 1815 se intenzivně schází Královská česká společnost nauk, která sídlí ve Šternberském paláci na dnešním pražském Malostranském náměstí.

Svoje útočiště najde v salonu hraběte Františka Josefa ze Šternberka (1763–1830), nejvyššího komořího Českého království, který sem přivede i svého bratrance hraběte Kašpara Mariu Šternberka (1761–1838), mezinárodně uznávaného vědce.

Společnost je zde opravdu vybraná, diskutuje se zde o vlasteneckých záležitostech a mimo jiné o vzniku českého muzea.

Sbírku chce odkázat státu

Kašpar Šternberk vybuduje sbírku, za kterou se nemusí stydět ani v evropském měřítku.

„Okolnost, že tu svou neměl komu odkázat a chtěl ji zachovat vlasti, jej přivedla mezi hlavní zastánce myšlenky zřízení muzea – zejména k Františku Antonínovi hraběti Kolovratovi-Libštejnskému, nejvyššímu purkrabímu Království českého,“ uvádí současný archeolog Karel Sklenář.

„Uvažuji vytvořit ze své sbírky muzeum,“ navrhuje Šternberk Kolovratovi poprvé zřejmě už během zimy na přelomu let 1813/1814.

Obilná půjčka pomůže

Vývoj překvapivě urychlí neúroda v roce 1816. Skupina českých šlechticů sbírá peníze na nákup obilí a podaří se jim shromáždit skoro půl milionu zlatých. V příštím roce se ale naštěstí urodí dost obilí. Nikdo teď neví, co dělat s tak obrovskou sumou peněz.

„Část z ní by bylo možné použít na založení muzea,“ navrhují Šternberkové se svým dalším bratrancem Františkem Josefem z Klebelsbergu (1774–1857). Nic neponechají náhodě.

Klebelsberg hned sepíše návrh, který 2. dubna 1818 donese hraběti Kolovratovi. Dohodnou se, že purkrabí požádá věřitele půjčky o souhlas a zároveň vyzve veřejnost k peněžní sbírce na muzeum.

12. dubna 1818 se sejdou Šternberkové s Klebelsbergem a dalšími a vytvoří prozatímní správní výbor muzea.

Podivná ztráta

Provolání „Vlasteneckým přátelům věd,“ se stává zakládací listinou muzea, jehož duší se stává Kašpar Šternberk. Jako základ poskytne svoji sbírku nerostů, paleontologických a geologických předmětů a herbářů, kterou tvoří neuvěřitelných 145 tisíc exemplářů.

Řídí činnost muzea a často ho i financuje. Jedná s vídeňskými úřady, kterým je myšlenka vzniku českého muzea proti srsti.

Stanovy muzea, předložené rakouskému císaři Františkovi I. (1768–1835), se proto jakousi podivnou náhodou ztratí přímo v jeho pracovně. Objeví se až po zásahu purkrabího Kolovrata. 14. června 1822 je císař konečně schválí.