Je druhá polovina 17. století a pan Engel z Engelsflussu staví v Mníšku pod Brdy nový zámek. Protože mu ale docházejí peníze, které velkoryse použil na opravu města zpustošeného třicetiletou válkou, uzavře smlouvu s ďáblem!
Ten mu má výměnou za jeho duši pomoci se stavbou. Pekelník se činí, seč může, ale panu SERVÁCI ENGELOVI Z ENGELSFLUSSU se do pekla nechce. Proto oklame ďábla známým trikem s ukrytým a v pravou chvíli vypuštěným kohoutem a čert znechuceně odlétá.
Před tím ještě mrští stavebním materiálem, který právě nese a jenž má být použit na stavbu poslední mníšecké věže. Tak prý vzniká skála u Černolic a zámek v Mníšku má jen tři věže.
Nedostatek financí, nebo jiná příčina?
Čtvrtá věž mníšeckému zámku opravu chybí, což je u barokní stavby (baroko bylo posedlé symetrií) opravdu podivné. Vskutku za tím stojí síly pekelné? Nebo je na vině prozaičtější důvod, totiž chybějící peníze?
Vysvětlení může být ještě jiné – pan Engel byl původně obyčejný koželuh, který byl do šlechtického stavu povýšen za mimořádnou statečnost, s níž se za třicetileté války (1618 – 1648) postavil Švédům.
Nepřítomnost čtvrté věže tak může poukazovat na jeho neurozený původ. Anebo má stará pověst pravdu a pan Engel – Anděl vskutku uzavřel smlouvu s ďáblem? Mnohem pravděpodobnější totiž je, že za vším stojí již onen zmíněný nedostatek financí…
