Zprávy o malém klášteru, který v dnešním Mariazellu (v rakouské spolkové zemi Štýrsko) vyrostl na pozemcích darovaných korutanským vévodou Jindřichem III., se objevují již v roce 1243.
Ke vzniku kláštera se váže legenda, kdy se pět misionářů roku 1106 vydalo založit na horu Seeberg osadu a kostel. Misionář, jehož pověřil opat Otker úkolem zakladatele, si vzal s sebou sošku Panny Marie.
Jakmile ji prý postavil na skálu, ta se otevřela. Pověst místa začíná přitahovat věřící.
Marie ho zbaví bolestí
„Musím navštívit klášter ve Štýrsku,“ oznámí rozespalý moravský markrabě Vladislav Jindřich své manželce. „Jedině tam se mohu vyléčit,“ prohlásí přesvědčivě. Ve snu viděl klášterní kostel v dnešním Mariazellu a od kohosi dostal příkaz jít právě sem.
Panna Maria ho zde zbaví nepříjemných bolestí, kterými trpí při dně. Návštěva Vladislava a jeho ženy přispěje k popularitě místa, i když o prvních masových poutích se dá mluvit až ve 14. století.
„K roku 1390 bylo u kostela 23 prodejních bud, ačkoli osada měla jen 71 domů,“ líčí německý historik Clemens Jöckle (1950–2014).
Zkáza pomocí mečů
Husitští vojáci vniknou v roce 1430 do chrámu v Čenstochové (na jihu dnešního Polska). Okamžitě se vrhnou na obraz Panny Marie, pocházející už z 9. století pravděpodobně z italské Kalábrie.
Ikona je přitom v Čenstochové uložený už dlouho a vábí sem stále větší davy poutníků. Dokonce už v roce 1402 odsud máme zápisy o zázracích, kterých je zdejší Panna Maria strůjcem. Jenže husity údajné zázraky nezajímají.
Sekají mečem do obrazu a vybíjejí si tak vztek na církev. Nakonec dřevěnou desku shodí na zem a ta se nárazem rozštípne na tři kusy.
Obraz musí přemalovat
Polský král Vladislav II. Jagello (kolem r. 1362–1434) následně nařizuje obraz přemalovat. Tři vrypy na pravé tváři madony připomínají husitské řádění.
V 15. století se na místě původního kostelíku objevuje mariánská kaple a v roce 1650 je přistavěn trojlodní kostel. Ten ale v roce 1690 lehne popelem, a proto se zde nakonec v letech 1692–1728 rodí nový barokní chrám, který je cílem procesí dodnes.
22. května 1910 přiláká mše celebrovaná papežem Piem X. (1835–1914) celkem 750 000 poutníků.
Kaple vyletí do vzduchu
Děti Lucia dos Santosová a její bratranec Francisco Marto a sestřenice Jacinta Martová z portugalské osady Aljustrel u Fatimy (v centrální části země) si 13. května 1917 hrají na pastvě.
Najednou se před nimi zničehonic objeví žena v bílém rouchu. V sepnutých rukou svírá růženec. Podruhé se ukáže 13. června a tak se to děje až do října téhož roku. S každým dalším zjevením se o dámu zajímá stále víc a víc zvědavců.
Když se objeví 13. září 1917, přichází si ji prohlédnout už 20 000 lidí. Žena v bílém předá dětem poselství.
Lidé mají mít úctu k neposkvrněnému srdci Panny Marie, co nejčastěji se modlit, neurážet Boha, obětovat se za hříšníky a na místě zjevení postavit kapli. „Když učiníte, co říkám, budou mnohé duše zachráněny…když tak neučiníte, budou mnohé národy zničeny“.
V roce 1919 skutečně vzniká v místech, kde byla dáma v bílém opakovaně spatřena, kaple. Ovšem nepřátelé církve se pomstí tím, že ji 6. března 1922 vyhodí do povětří. Nový svatostánek pak zde vzniká v letech 1928–1951.
