Zámek Žleby: Strašil zde knížecí podivín v brnění?
Zámek Žleby: Strašil zde knížecí podivín v brnění?

Řinčení zbraní se rozléhá kolbištěm. Vyděděný rytíř v turnaji vítězí. Pod přilbicí nikdo nepozná, co je zač. Vincenc Karel Auersperg se nad románem Ivanhoe skotského spisovatele Waltera Scotta zasní. To je tak romantické…

Mimořádně očekávaný. Takový je příchod Vincence Karla Auersperga (1812–1867) na svět. Dědic vznešeného domu se totiž narodil jako pohrobek. Jeho otec Vincenc Nepomuk zemřel o pět měsíců dříve. Novorozeně záhy adoptuje bezdětný strýc jeho otce, kníže Karel Auersperg (1750–1822), a ve své závěti, kterou sepisuje o pár let později, mu přenechává všechna svoje sídla.

K těm nejdůležitějším patří středočeské Žleby nebo východočeské Slatiňany. Díky několika šikovným nákupům pozemků se tak po uznání své plnoletosti v roce 1832 Vincenc Karel Auersperg stává jedním z největších šlechtických vlastníků půdy v Čechách.

Konkurovat může směle Schwarzenbergům nebo Rohanům. K dalšímu jmění přichází díky svatbě. V roce 1845 si bere za ženu Vilemínu Colloredo-Mansfeldovou (1826–1898), která jako svatební dar od otce dostává zámek Zelená Hora u Nepomuku v západních Čechách.

Vincenc Karel Auersperg patří k největším šlechtickým vlastníkům půdy u nás.

Zbyla nostalgie „Skoncujme s těmi knížecími psy!“ ozývá se v polovině června 1848 ve Slatiňanech. Vincenc Karel Auersperg, jinak císařský komoří, právě dlí s rodinou na zdejším zámku, když se revoluční bouře přelije z Prahy i na venkov.

Rozvášněné revoluční gardy jsou připravené si srovnat s vrchností účty. Vystrašená knížecí rodina nejprve prchá na Žleby, které se před vzbouřenci dají lépe bránit, a nakonec zmizí na svých panstvích až ve vzdáleném Tyrolsku.

Ostatně tam se v roce 1848 také uchyluje samotný císař Ferdinand Dobrotivý (1793–1875).

V bouřlivém roce 1848 prchá do Tyrolska – podobně jako císař Ferdinand Dobrotivý.

Již v říjnu 1848 jsou ale Auerspergové zpátky v Čechách. Situace se tu ovšem změnila. Na každém kroku je cítit, že časy před revolucí jsou dávno pryč. Erby už šlechticům nestačí, mění se v podnikatele.

Tomu se Vincenc Karel dokáže přizpůsobit. Ostatně ho k tomu vychovávali… Zbývá ale nostalgie a ta v kombinaci s romantickými sny knížete vede i k přestavbě zámku ve Žlebech, z něhož se postupně stává hlavní sídlo rodiny.

Kněžna Vilemína vylepšuje Žleby svými malbami.

Dojem starobylosti Již od roku 1849 se zde po vzoru anglických paláců buduje novogotický zámek. „Přestavba mu dodala ráz mohutně »opevněného« sídla, jehož bezpečnost chránily mocné hradby, příkopy a parkány, početné bašty, věže a brány.

Silueta zámku se naježila štíty, vikýři a strmými střechami,“ uvádí současný historik Jiří Kuthan. Zámecký pán trvá na tom, aby ve skále pod hradbami byly patrné stopy po dělových koulích, aby vzbudil dojem, že „prastaré“ sídlo bylo v minulosti obléháno nepřítelem.

Na celkovém vzhledu Žlebů se ovšem nepodílí jen Vincenc Karel Auersperg, ale i jeho manželka Vilemína a matka Gabriela Marie, rozená Lobkovicová (1793–1863). Obě zmíněné dámy se ve volném čase věnují malbě.

Vilemína tak pro Žleby vytváří třeba sérii tapet.

Roh Jana III. Sobieského patří k chloubám Auerspergovy sbírky.

Zámecké promluvy Cep z dob husitských válek, korunovační meč císaře Ferdinanda I. (1503–1564), žezlo Albrechta z Valdštejna (1583–1634) nebo roh polského krále a zachránce Vídně před Turky Jana III. Sobieského (1629–1696). Auerspergové na Žlebech hromadí úctyhodnou sbírku zbraní a kuriozit – jednu z nejpozoruhodnějších v celé habsburské monarchii. Mezi místními lidmi není tajemstvím, že zámecký pán se čas od času do nějakého toho brnění také sám oblékne a z cimbuří „svého starého hradu Žleb“ pak promlouvá k obyvatelstvu.

Lidé se baví. Držiteli Řádu zlatého rouna a od roku 1863 rakouskému nejvyššímu komořímu leccos prominou. V době nepřítomnosti knížecí rodiny jsou jim ostatně sbírky na Žlebech přístupné…

Ilona Kučerová

reklama

Komentáře

Mohlo by Vás zajímat

Palenque: Obřadní město Mayů

Palenque: Obřadní město Mayů

Stonehenge: Záhadné kameny lákají už tisíce let

Stonehenge: Záhadné kameny lákají už tisíce let

Mocné říše Střední a Jižní Ameriky byly nakonec pokořeny

Mocné říše Střední a Jižní Ameriky byly nakonec pokořeny

Nuraghi: Kde se vzaly obrovské kamenné věže?

Nuraghi: Kde se vzaly obrovské kamenné věže?

Machu Picchu: Tajemství starodávného města Inků

Machu Picchu: Tajemství starodávného města Inků

Stal se zámek v Roudnici nad Labem sídlem alchymistů?

Stal se zámek v Roudnici nad Labem sídlem alchymistů?

Nenechte si ujít další zajímavé články

Krásnou herečku dostali na kolena milovaní muži
nasehvezdy.cz

Krásnou herečku dostali na...

Za svůj život toho herečka...
Rafinovaná elegance propojená s uměním
rezidenceonline.cz

Rafinovaná elegance propojená...

Luxusní byt v budově Ginko Club v čínském městě...
Proč ji tak trápí vlastní rodina
nasehvezdy.cz

Proč ji tak trápí vlastní...

Na začátku května...
Romantiku vyzařující Hotel Soyka sází na zážitky
iluxus.cz

Romantiku vyzařující Hotel...

Ještě není otevřený ani rok a už se stal jedním z...
Jak se s online výukou popasovali senioři?
epochalnisvet.cz

Jak se s online výukou...

„Všechno si musíme stále opakovat. Pracovat s...
Věčný boj s kosmickým smetím
21stoleti.cz

Věčný boj s kosmickým smetím

Není to tak dlouho, co hrozila Mezinárodní...
Hvězdné pozadí můžete mít v každém věku
panidomu.cz

Hvězdné pozadí můžete mít v...

Mít sexy zadeček neznamená mít ho malý, ale...
Stalker v kempu nebyl pouhým mýtem: Turisty okrádal dlouhých 27 let!
enigmaplus.cz

Stalker v kempu nebyl pouhým...

Kempy a tábory jsou podle sběratelů současného...
Nenávist v krasobruslení: Útok s ledovým klidem
epochaplus.cz

Nenávist v krasobruslení:...

Možná bychom mezi sportovci marně hledali...
Homeopatie: Důvěřují jí Hess, Himmler i Alžběta II.
epochaplus.cz

Homeopatie: Důvěřují jí Hess,...

Jedni jí opovrhují, druzí na ni nedají dopustit. Je...
Vánoční zázvorový punč
tisicereceptu.cz

Vánoční zázvorový punč

Výborný vánoční punč si můžete vykouzlit i sami ve své...
Tomu člověku se nelze zavděčit
skutecnepribehy.cz

Tomu člověku se nelze zavděčit

Můj tchán byl vždycky...