Asi kilometr od státního zámku Lemberk, se nachází Zdislavina studánka pojmenovaná podle zdejší šlechtičny, která prý měla zázračné nadání uzdravovat nemocné. Voda prý pomáhá dodnes.

Česká šlechtična svatá Zdislava (1220–1252) má podivuhodné schopnosti už jako dítě. Stále se prý modlí a chce se stát poustevnicí. Rodiče ji nicméně provdají za Havla z Lemberka (asi 1210–1254) a stává se z ní paní na hradě Lemberk u Jablonného v Podještědí.

Během svého života zakládá klášter a útulek pro chudé a nemocné, do kterého navzdory svému vysokému společenskému postavení osobně sama dochází a stará se o potřebné. A nemocným prý pomáhá i celá staletí po své smrti.

Uzdravuje údajně ty, kteří se k ní modlí, navštěvují její hrob nebo se dostanou do blízkosti jejích ostatků. Také proto se na dominikánský klášter v Jablonném v Podještědí, kde je Zdislava pochována, obracejí nemocní z celého světa a žádají o vydání ženiných ostatků.

Pomůže prý i drobný kostní štěp. Některým žádostem mohou strážci ostatků vyhovět. Před časem byly například vydány do Sevilly ve Španělsku. Zde se jich ujímají kněží, kteří se modlí s rodinami dětí, které onemocněly rakovinou.

A zázračných uzdravení má Zdislava na kontě mnoho.

Takřka zmrtvýchvstání osobně prožil v roce 1989 lékař František Straka. Tento muž se totiž dostal do stavu klinické smrti, avšak jeho rodina se rozhodla to nevzdat a intenzivně se modlila ke svaté Zdislavě.

Pak Strakovo srdce začalo opět bít. Co je ještě podivnější, muž po třech hodinách v klinické smrti netrpěl žádnými následky! Že by skutečně boží zásah? Zdislava prý pomohla například i známému herci a představiteli Krakonoše, Františku Peterkovi (1922–2016), který se v liberecké léčebně zotavoval z rakoviny jazyka.

Přivezli mu tam prý drobný kostní štěp Zdislavy o velikosti několika milimetrů. Není jisté, jestli se opravdu stal zázrak, avšak herec se poté uzdravil. A zázračnou Zdislavinu moc uznala i katolická církev, v roce 1995 ji za svatou prohlásil papež Jan Pavel II. (1920–2005).

Zázračná voda

Podle legendy Zdislava léčila vodou z pramene, který údajně sama objevila. Měla prý dokázat vracet zrak slepým, znovu postavit na nohy chromé, a prý dokázala dokonce oživovat zemřelé. V Dalimilově kronice je přímo uvedeno: „Pět mrtvých jest boží mocí vzkřísila, mnoho slepých prosvietila, chromých a malomocných mnoho uzdravila a nad jinými pracnými veliké divy činila.“ Mohla za vše voda ze Zdislaviny studánky? První písemné zprávy se o ní objevují ve druhé polovině 18. století. Nechal ji prý upravit a přejmenovat jistý měšťan Richter z Jablonného jako památku na své zázračné uzdravení.

Do té doby byla zvána Bodláková. Byla sem umístěna soška svaté Zdislavy, později tu byl vystavěn gloriet a pramen byl ohraničen pískovcovými kvádry.

Tajemství studánky

Zda to byla právě zdejší voda, co již od 13. století uzdravovalo nemocné, nebo šlo spíš o zázračné schopnosti Zdislavy, není jisté. Historikové dokonce pochybují i o skutcích samotné světice. Údajně totiž nešlo o žádný nadpřirozený dar.

Zdislava zkrátka ovládala přírodní léčitelství, vyznala se v bylinkách, které dokázala náležitě využívat a byla nadmíru obětavá. Ovšem návštěva Zdislaviny studánky určitě stojí za to. O prameni se totiž dodnes traduje, že má blahodárný vliv mimo jiné i na nejrůznější kožní problémy a vyrážky.

To navíc potvrzují i laboratorní rozbory. „Voda je mírně radioaktivní a blahodárně působí na lidský organismus,“ soudí spisovatel a terapeut Miloš Matula.

Foto: Shutterstock